Někdejší šéf odborů Dušek se pustil v rozhovoru pro Lidové noviny do Českých drah, kterým léta pomáhal, aby byly v tak svěží ekonomické kondici, jako jsou právě teď, aby cestující měli komfort, který si zaslouží, a který je srovnatelný s téměř všemi zeměmi bývalého Sovětského svazu. Neochvějně a pevně bojoval odborový boss za postavení Modré armády, aby jeho strojvůdci, výpravčí, průvodčí i posunovači měli důstojné platy.

Chlapci a chlapi v modrých čepicích měli zastání u Jardy Duška, jako u nikoho jiného, rval se za ně v potu tváře, cedil za ně vlastní krev, často byl společností vysmíván. Občané, Ota Černý a Václav Moravec se ptali, proč má mít nádražák větší plat, než učitel, anebo obvodní lékař? Proč máme dotovat nefungující moloch na kolečkách? Jarda jako správný chlap zarytě mlčel a šel si za svým, občas sice něco utrousil pod vousy, ale to hlavní prozradil až teď. Nekorunovaný prezident českých „eisenboňáků“ přiznal, že nikoliv modrá, ale duhová je armáda Českých drah. A tím se pochopitelně všechno vysvětluje a pravda je na straně odborů, železničářů, drah a Duška. Pokud víme, že na Českých drahách je teplo jako v pekle, je logické, že největší česká menšina potřebuje jiné zacházení, respekt a výhody od většiny. Dušek to nemohl prozradit dříve, ale teď vycítil správný okamžik. V tomto světle jsou ovšem všechny požadavky odborářů na nejzvýhodněnější benefity, cestování křížem krážem zdarma a pytel uhlí na osobu, zcela legitimní a oprávněné. Menšiny prostě podporovat musíme.

Jaromír Dušek, vrchní šéf Duhové armády, bojovník za práva menšiny si musel vytrpět své, léta skrývat pravou orientaci, schovávat se za chlapácká slova stávka, protest, paragraf. Teď konečně může přijít na šichtu v růžové košili a vítězoslavně prohlásit: chlapci, máme vyhráno.