Tuhle otázku si jistě klade kdekdo. Za zavřenými dveřmi se sponzoři Zemanova soupeře ptají po kvalitě svého vlastního úsudku a produktu, který prodávali. To jsou podnikatelské a proto věcné úvahy. Zatrpkle si ale kladou podobné otázky ti, kteří volbu brali osobně a snažili se prosadit svůj ideál nebo se prostě pomstít. I mě zajímá, jak to, že Zeman přesto vyhrál.
Na víkendovém sjezdu německých sociálních demokratů chtěl jejich předseda Martin Schulz za každou cenu podporu pro vyjednávaní o velké koalici s CDU/CDU. A tak se obul i do nás.
Dlouhá desetiletí se vyplatilo přebírat ze západních zemí nejenom technologické novinky, ale i způsoby myšlení, názory a hodnoty. Byl to vliv blahodárný již proto, že podkopával komunistickou totalitu. Čtvrt století po konci studené války se ale ze Západu valí vlna duchovní destrukce ohrožující naši existenci.
Éra vlády Angely Merkelové je u konce. A jedním z příznaků je i rostoucí počet článků, které dosud nedotknutelnou kancléřku kritizují. Mezi nimi se objevil jeden, který má vyjímečný význam.
Měl jsem štěstí, protože jsem v prvním kole mohl podpořit kanditáta, pro kterého jsem byl jak srdcem tak i hlavou. Znám totiž schopnosti a názory Jiřího Hynka tak dobře jako málokdo. A zároveň je mi i lidsky velmi blízký. Uznávám, že jsem byl v záviděníhodné situaci. A proto rozumím těm, kteří volili takříkajíc „břichem“.
Francouzský prezident Emmanuel Macron oznámil zpřísnění boje proti dezinformacím novým zákonem. Řekl: "Rozvineme náš právní systém, abychom chránili demokracii před falešnými zprávami."