„Čím déle jsem premiérem tím sociálnědemokratičtější jsem“, prohlásil nedávno polský předseda vlády Donald Tusk, dosud známý jako ekonomický liberál. Svým výrokem Tusk zdůvodnil odklon své konzervativní vlády od úsporné politiky. Zkusme toto pozoruhodné doznání rozebrat a vyvodit z něj závěry pro české volby.

Rovnost a pokrok

Není sice vyloučeno, že úsporná politika posiluje ekonomický růst i když proto ve světě moc důkazů nenajdeme. Zcela jistě však není populární. To si konzervativec Tusk ujasnil možná ještě včas; konzervativec Kalousek to může analyzovat již jen jako generál po bitvě.

Donald Tusk „polevil“ politiku liberálně-konzervativní vlády a reagoval tak na základní problém pravice vůbec; nepopulárnost její agendy. To stojí za povšimnutí i pro ODS a TOP 09. Politické skandály lze totiž při troše štěstí a vůle vymýtit, negativní programatickou image nikoliv.

Česká levice má nejenom výhodu svých ctnostných opozičních let, ale i bonus přitažlivějšího programu. Na voliče působí sympatičtěji, protože nabízí snadno odlišitelná a atraktivní témata. Její zabudovaná popularita se opírá především o dva pojmy. Rovnost a pokrok.

Levice pěstuje svou pověst strany rovnosti a tím i strany přerozdělování společenského bohatství. Tím, že přehlíží objektivní nerovnost lidí ohledně nadání a pracovitosti automaticky oslovuje většinu a nabízí jí svůdnou perspektivu dostat něco navíc.

Pokrok má z hlediska politického marketingu vpravdě ďábelský potenciál. Všechno nové je podprahově vnímáno pozitivněji než již existující. Nové rovná se mladé, mladé rovná se lepší než staré. Proč? Proto!

Pravice oslovuje menšiny

Česká pravice je spojována zejména především s ekonomizovaným programem, který automaticky oslovuje pouze menšiny. A jako by to nestačilo říká totéž dvakrát, v tandemu TOP 09 a ODS.

Konzervativci se tak názorově vylučují ze společnosti všech mimo podnikatele, bohatší vrstvy, některé ekonomy a publicisty. Politika spojená s upřednostňováním (byť i vlivné) menšiny končí na opozičním úhoru, v labilních koalicích a momentálně dokonce ohrožuje existenci pravicových stran.

Pro méně chápavé to řeknu takhle: Dosavadní podnikatelská klientela se od konzervativců v opozici okamžitě odvrátí a bleskově se zaranžuje s novou vládou. Skutečný podnikatel totiž umí business za každých okolností. Ekonomickou fixaci politiky a tržní pravověrnost vlády sice přivítá, ale není na ní odkázaný.

Budoucnost patří pravici

Českou pravici zřejmě mate vzpomínka na skvělou éru po roce 1989. V první svobodné dekádě mohla říkat a dělat cokoliv a neuškodilo jí to prostě proto, že nebyla levice. Tyto časy se však již nikdy nevrátí.

To nejhorší co by mohly konzervativní strany v dané situaci udělat by bylo propadnout trucovitému fundamentalismu. „Naše politika je sice nepopulární, ale správná.“ Politická strana však není misionářský řád. Pravdivost stranického programu se ověřuje jeho použitelností a jeho použitelnost se ověřuje ve volbách.

Aby měla pravice opět šanci na většiny nemusí „zradit“ konzervativní světonázor. Naopak. Krize konzervativních stran je hluboká a šance ji překonat jsou přesto vysoké. Skutečně konzervativní myšlení a jednání dnes svět potřebuje více než kdy jindy.

A tak pravice musí přejít do intelektuální ofenzivy, jejímž cílem nemůže být nic menšího než prosazení nové definice smyslu a cíle politiky. Budoucnost patří pravici, když se zbaví dosavadní jednostrannosti a využije celý potenciál konzervativního myšlení. Budoucnost patří konzervativcům, ale jen když se jimi opět stanou.

Neúplný konzervatismus

Z hlediska budoucích historiků bude role pravice v polistopadové dekádě spočívat pravděpodobně v tom, že poskytovala ideologické zdůvodnění změny vlastnických poměrů. Fatální však je, že v této roli ustrnula. A proto je pro dnešní český konzervatismus typické právě to, co mu ztěžuje získání a udržení moci.

Konzervatismus však není jen národohospodářská doktrina ani univerzitní seminář finanční politiky. Skutečně konzervativní myšlení je mnohem bohatší a má co říci ke všem oblastem života společnosti. Jenom namátkou. Proč čeští konzervativci nerozpracují vlastní koncepci „soucitného kapitalismu“ a sociálního státu? Kde je tak potřebná konzervativní verze komunální politiky? Jakto, že pravice nezformulovala (popularitu slibující) zdůvodnění národně orientované politiky? A proč konzervativci nerozehrají trumf stability? Nikdo nemůže „umět stabilitu“ lépe než oni a v současném bláznivém světě se s takovým tématem vyhrávají volby.

S čím do voleb?

České konzervativní strany sice již nadcházející volby prohrály, ale přesto by měly velmi pečlivě uvážit s čím se na voliče obrátí. Když se budou snažit o polemickou nebo omluvnou kampaň, budou hrát roli obětních beránků, kterou jim připsaly okolnosti a nachystali jejich konkurenti.

Volební kampaň českých konzervativců by měla být zásadní a nadčasová. Měla by se distancovat od své minulosti, ale především pojmenovat paletu svých „zapomenutých“ témat tak aby formou i obsahem oslovila obyčejné lidi a nastínit tak první obrysy toho, na čem chce postavit svůj návrat k moci.

psáno pro DNES