Intelektuální a politická elita Evropy dlouhodobě kritizuje národní stát jako zastaralý a iracionální. Mnohé politiky a komentátory znervózňuje stále pestřejší patchwork autonomních a o autonomii bojujících hráčů na kontinentě. Proces sjednocení Evropy si nejen v Bruselu zcela jistě představovali jinak.

Čtenáři mého blogu vědí, že na význam a životaschopnost národního státu již dlouhou dobu opakovaně upozorňuji. Tento jev plně zapadá i do procesu slábnoucí globalizace. Ale to není všechno. Aktuálnost myšlenky národního státu se opírá o víc než jen o patos, hesla, historii a emoce.

Zkusme přemýšlet o racionálním jádru touhy po národní identitě a suverenitě a položme si jednoduchou otázku: Jak mohou lidská společenství nejlépe přispět ke své bezpečnosti a blahobytu? Třeba tím, že jsou vnitřně sourodá?

Dobře fungující společnost potřebuje porozumění a spolupráci. Obojí se opírá o důvěru a tu máme nejspíše k tomu, kdo se nám podobá. Ty, kteří nám jsou podobní, máme raději a raději s nimi spolupracujeme; také proto, že si s nimi rozumíme „naslepo“.

Sourodost společnosti ale umožňuje nejenom optimálně zorganizovat spolupráci svých členů. Význam prostorové a názorové blízkosti roste zejména ve složité době. Je pozoruhodné, ale vlastně by nás to nemělo překvapit, že se i lidé dneška, tito supermoderní „internet natives“, často chovají jako členové kmene, který se o kořist nechce dělit s cizími.

Národní identita je tedy překrývající se množina podobností. Samozřejmě k ní patří stejný prostor, národní jazyk, tradice, sdílené zkušenosti a společné sociální znalosti. Ale to není všechno, co hovoří pro užitečnost národní identity a sourodosti. Naděje na úspěšný rozvoj stoupá v těch společnostech, které samy určují své normy a zákony. A rozhodují o těchto pravidlech na úrovni národní, co nejblíže k těm, kteří se podle nich mají řídit.

Tohle všechno vědí především prostí lidé, protože se pohybují mimo rezerváty literárních kaváren, stranických centrál a univerzitních kateder. Tito lidé svou moudrost třeba neumějí pregnantně zformulovat, ale zato chápou její hluboký význam, protože si ji den za dnem prakticky ověřují.

Skotové, Vlámové, Katalánci a mnozí ostatní Evropané chápou pozitivní význam sourodosti uvnitř státu a odlišnosti mezi státy. Posílají odcizeným evropským elitám jasné sdělení: Státy vznikají a zanikají z vůle národů. O spolkových státech to platí dvojnásob. Snahy potlačovat význam národního státu proto nemohou vést k úspěchu.

upravený text pro E15