Zdá se, že hnutí ANO se chce přece jenom stát opravdovou politickou stranou. Před několika dny založilo na Žofíně Institut pro politiku a společnost. Jeho úlohou je vymyslet pro Andreje Babiše chybějící ideologii jeho hnutí, která má zajistit čitelnost a trvalejší podporu voličů.

Ohrožená popularita

Po svém volebním úspěchu se Babišovo hnutí ANO ponořilo do hlubin české politiky. Za necelý rok je bohatší o nejedno zklamání a má jistě i podstatně realističtější představu o možnosti prosadit a účinně aplikovat manažerský model řízení společnosti. Své klopýtnutí dosud mohl Andrej Babiš svádět na chyby předchůdců. To je v politice běžné, stejně se chovaly i předchozí vlády a volič zatím zřejmě s argumentací ANO souhlasí.

Příběh o rozkradené zemi a čtvrtstoletí budovaném korupčním systému bude ještě nějakou dobu uvěřitelný, ale kritici se již začínají šikovat. Publicisté vytýkají ANO již nyní, že vytlačilo klasickou politiku na úkor apolitické oligarchie. Závažnější je to, že nejpozději na začátku příštího roku začnou občané srovnávat sliby a realitu.

Příslovečnou přelétavost českého voliče pak již nezbrzdí ani odkazy na minulost, ani podnikatelské renomé Andreje Babiše. Poměrně brzy může průměrný volič dospět k názoru, že věci se přece jenom nedají „prostě udělat“ a že Andrej Babiš chce přece jenom hlavně vydělávat.

Manažerská politika v potížích

Čas poskytne Babišovi dostatečné množství příležitostí zklamat voliče tím spíše, že hnutí ANO nabízí jen domnělé řešení. Účinnost manažerského pojetí politiky je dosti pochybná, přestože je vyznávají elity všude v Evropě. Jejich metoda řízení státu je založena na představě, že je třeba společnost vtěsnat do korzetu předpisů, zákonů a matematických modelů; elity se proto snaží potlačit všechno, co není počitatelné, a preferují technokratickou správu společnosti.

Jelikož tak pomíjejí přetrvávající různorodost života společnosti, tak se jim nedaří státy řídit opravdu efektivně. Politici tedy voličům „prodávají“ efektivitu, ale svůj slib nedokáží splnit. Prakticky nepřetržitý řetězec krizí všeho druhu je kronikou selhání technokratického vládnutí.

Pro hnutí ANO jsou to špatné zprávy, protože se nejvýrazněji ze všech evropských politických subjektů ztotožňuje s přesvědčením, že státy je možné a nutné řídit jako firmy. A i když Andrej Babiš po několika měsících vládnutí svou přehnanou důvěru v manažerské řízení státu otevřeně přiznal, nemá nic, čím by mohl zalátat díry v programovém kabátě svého hnutí. Setkání na Žofíně lze tedy považovat za reakci na zjištění, jak zranitelná je vypjatě technokratická politika.

Zvětralé ideje

Na spolupracovníky Institutu pro politiku a společnost čeká nepříjemné překvapení. Velké politické ideje ztratily význam, který měly ještě v minulém století. Ideologické cíle rovnosti a svobody, tato klasická témata levice a pravice, jsou již ve splnitelné míře uskutečněny a jejich politická hodnota je dnes pouze okrajová.

Žádná existující politická strana dnes již nemůže odvozovat svůj mocenský nárok od „nadřazené“ ideologie, která jí "poskytuje" exkluzivní vědění pro vytvoření optimálního společenského modelu. Všechny politické strany však přesto musí trvat na své jedinečnosti a nezastupitelnosti, aby se odlišily od svých konkurentů. Proto se levicové strany vytrvale odvolávají na rovnostářskou tradici a konzervativci se upínají k samospasitelnosti trhu. Ačkoliv se strany ohánějí svou programatikou, není jejich ideologická odlišnost skutečně zřejmá. Ale i přesto se velmi zřetelně odlišuje strana, která nemá vůbec žádnou ideologii.

Politický program ANO je dnes to, co šéf považuje za užitečné pro dosažení a udržení moci. Andrej Babiš však samozřejmě pochopil, že dlouhodobě nelze zakopat ideologický rozměr, a přesto zůstat u moci. Žofínská akce je tedy výrazem poznání, že ANO potřebuje něco, co je nadčasové, neokoukané, srozumitelné, prospěšné a pro většinu přijatelné; něco, co dokáže vzbudit sympatie a identifikaci voličů. Vlastní ideologii.

Myšlenková výbava pro vítěze

„Pravice se sociálním cítěním“, což je heslo, pod kterým se má podle Babiše ANO ideologicky semknout, však stačit nebude. Důvodů je celá řada.

Hledání přitažlivé politické myšlenky ztěžuje zejména to, že v éře doznívající globalizace končí i konzumní společnost. Politické strany budou muset poměrně brzy sdělit občanům, že konzum stoupat nebude a že musíme být spokojeni, když udržíme současnou životní úroveň.

V případě ANO podlehli voliči optickému klamu, když si mysleli, že ekonomický úspěch a nepopiratelné podnikatelské schopnosti vůdce strany garantují něco srovnatelného pro celou společnost. Bude-li ANO chtít zvítězit v budoucích volbách, pak se bude muset vyrovnat s důsledky skutečnosti, že politika jako práce skvělých manažerů zaujme jen načas a fungovat bude jen napůl. Vzniklé poloprázdno bude třeba vyztužit emocemi, smyslem a hodnotami. Ale bude třeba najít jiné, než známe a používáme.

Ideologie bude muset občanům méně slibovat a o to více vysvětlovat, obhajovat a navrhovat. Bude muset oslovit společnost a získat voliče, přestože neslíbí splnění všech přání a řešení všech problémů.

rozšířený text pro DNES