Polský prezident se i nadále jmenuje Andrzej Duda. Varšavský starosta Rafal Trzaskowski ve volbě neuspěl, ale to nevadí. Teď může své síly napnout jiným směrem a splnit vůli svých voličů třeba tím, že se plně věnuje projektu, který v říjnu minulého roku podnítil, věkem i názory podobný, starosta Budapešti Gergely Karácsony.

Podle něj má v zemích Višegrádu vzniknout "pakt svobodných měst". Důvodem je to, že Budapešť, Varšava, Praha a Bratislava mají městské správy, které se názorově liší, jak od vlád těchto zemí tak i od většiny jejich obyvatel. Podle Karácsonyho vize by tato svodobná města měla zvláštní vztahy s EU a dokonce od ní přímo čerpala peníze. Jednal o tom s Fransem Timmermansem a Evropská komise je prý plánu "nakloněna".

"Pakt svobodných měst" má něco do sebe. Značná část obyvatelstva metropolí (a to nejenom) Višegrádu patří k nadnárodnímu kmeni, pro který používám pracovní název "předvojáři". Členové tohoto kmene se (všude na světě) hojně vyskytují zejména na společensko-vědních katedrách a v médiích, ale patří k nim i mnozí státní úředníci a politici, aparátčíci neziskových organizací, politizujicí umělci a zbohatlí snobové, kteří se rádi morálně odvážou.

Správní předvojáři se s oblibou usidlují v metropolích a proto si i ti naši sice výborně rozumí s duchovními bratry, sestrami a dalšími pohlavími třeba z Ottawy nebo z New Yorku, ale vůbec ne s těmi, kteří žijí dále než padesát kilometrů od Prahy.

Historické vzory

Plán budapešťského starosty je převratný, ale ne úplně nový. Z doby renezance známe italské městské státy, jako třeba Benátky nebo Florencie. Ty tehdy byly pro své okolí ohnisky moci, příčinami strachu a objekty závisti.

No a dnes by (podle autorů projektu) měly višegrádské metropole být ostrovy pokročilého dobra, statečně vzdorující zuřivým vlnám oceánu populismu a morální pokleslosti. Pro jejich obyvatele, tedy zejména právě vyjmenované společenské skupiny, by přinášely řadu výhod. Pro názornost uvedu čtyři.

- Ve svobodných městech by konečně vznikla ta názorově jednotná společnost, kterou i naši liberálové tak bolestně postrádají. Ta by byla samozřejmě zároveň pestrá i rovnoprávná a přitom by dokonale respektovala všechny zvláštnosti i těch nejmenších menšin; tedy každého jednotlivce.

- Po vzoru amerického předvoje všech předvojářů světa, by v nich mohla být i zrušena policie a obyvatelé by plnými doušky vychutnávali spontánní harmonii duševně spřízněných z celého světa.

- Možné by bylo i zavedení trvalého rušení provozu (extinction rebellion) a Fridays for future by mohly být denně. Představte si ten pozitivní dopad na klima.

-Tak mocný závan pokroku by s jistotou vedl k tomu, že by se část současného obyvatelstva metropolí raději uklidila na politicky zaostalý venkov. Ale i to by mělo výhodu. Do uvolněných prostorů by se dala umístit spousta válečných sirotků a dokonce i s rodiči.

Zelenina na střechách

Ale tady narážíme na problémy. Odchodem části fyzicky pracující populace by nejspíše poklesly daňové výnosy a je nejisté, jestli by EU vždycky finančně zaskočila. Musela by se také vyřešit otázka, na co by jezdily Tesly a koloběžky předvojářů, kdyby by byl (třeba v případě Prahy) ekologicky neúnosný Temelín exteritoriální.

A navíc. Většina těch, kteří by svobodná města opustili by patřila k té skupině obyvatel, která se vyzná v praktickém životě a umí se o sebe postarat i jinak než jen slovy. To je podstatné, protože bohužel nejenom vzletnými myšlenkami, ale hlavně chlebem živ je člověk. Toto téma by se mohlo vyostřit, protože klimaneutrálni zahrádky na střechach by sotva stačily na více než pár vegánských hamburgerů. Takže časem by asi došlo k zásobovacím potížím.

Italské městské státy renezance to řešily tím, že ovládaly a případně plundrovaly svoje okolí. Na to si vydržovaly žoldnéře anebo vlastní občanské milice. Nejsem si ale jistý, že by se mezi současnými městskými předvojáři našlo dost takových, kteří umí více než demonstrativně požadovat, přisát se na státní pokladnu anebo napíchnout evropské fondy. S tím úzce souvisí i otázka vhodného politického perzonálu. Pro zvládání problému přežití svobodných měst by jejich obyvatelé potřebovali osobnosti formátu moderních Borgiů nebo Medicejských. Ale zdá se mi, že většina jejich vůdců připomíná spíše vášnivého mluvku Savonarolu a ten jak známo špatně skončil.

Samozřejmě, že to, co jsem tu fabuloval je neuskutečnitelné. Ale bavilo mě ukázat na příkladu reálného plánu "paktu svobodných měst", jak mimozemské jsou myšlenky, které elita tzv. liberálů míní smrtelně vážně.