Součástí žádosti České republiky o vstup do Evropské unie, kterou Evropské radě na jejím římském zasedání v lednu 1996 předložil jménem vlády České republiky její předseda Václav Klaus, bylo slavnostní prohlášení, nazvané memorandum. Podle něho si vláda uvědomovala „prospěšnost a nezvratnost procesu evropské integrace, (…) který zaručuje občanům členských států na dlouhá desetiletí mír, politickou stabilitu, korektnost mezinárodních vztahů, nebývalou svobodu a hospodářskou prosperitu“.
„Po nedávném opětném nabytí plné státní svrchovanosti nebylo lehké,“ přiznává se čestně koaliční vláda ODS, lidovců a ODA (to byla ještě pravicovější strana než ODS) ke svým východoevropským pochybnostem, „přijmout představu, že se bude v budoucnosti třeba této suverenity v určitých oblastech vzdát“. Klausova vláda však dospěla statečně k závěru, „že v moderním evropském vývoji je výměna částí vlastní státní svrchovanosti za sdílený podíl na suverenitě nadstátní a na spoluzodpovědnosti nevyhnutelná jak pro prospěch vlastní země, tak i pro celou Evropu“.
V pátek zprostil soud nepravomocně viny Janu Nečasovou a její tři spoluobžalované v trestní věci zneužití tajných služeb. Komentuju toto rozhodnutí v kontextu současných sporů o součinnost policie a státního zastupitelství.
Podle samosoudkyně Heleny Králové, která jménem Obvodního soudu pro Prahu 1 jednala a v pátek i nepravomocně rozhodla v trestní věci proti Janě Nečasové (dříve Nagyové) a třem bývalým vojenským zpravodajcům, se nepodařilo prokázat motivaci Nečasové k nezákonnému sledování tehdejší manželky premiéra Petra Nečase (ODS) Radky. Podle soudkyně z telefonických odposlechů totiž prý vyplynulo, že Nečas Nagyovou miloval a stejně se chtěl rozvést.
Soudkyně obžalované viny zprostila odvolávajíc se na zásadu, že v pochybnostech je třeba rozhodnout ve prospěch obviněných. Jenže nedokázaná motivace, například žárlivost, soupeření o muže, nenávist či podobně, není v daném případě součástí skutkové podstaty žalovaného trestného činu, zneužití pravomoci zpravodajské služby se pachatel může dopustit nebo může k němu navádět s nejrůznější motivací a s různým úmyslem. Soud posuzuje jen, zda obžalovaný skutek spáchal, o motivaci jeho jednání má často pochybnosti. Stává se, že motivaci nezjistí, či přesně nezjistí, a pachatele přesto odsoudí.
Zamýšlené sloučení dvou policejních útvarů – Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), řízeného Robertem Šlachtou, a Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, v jehož čele stojí Jaroslav Vild – považuje ministr spravedlnosti Robert Pelikán z hnutí ANO za „účelovou reorganizaci, jejímž skutečným cílem je potrestat ÚOOZ za to, že je skutečně nezávislý“.
Potrestání útvaru a Šlachty za jejich nezávislost – to je řečeno příliš jemně. Tvrdím, že cílem této reorganizace má být „potrestání“ Šlachty a jeho útvaru (lépe řečeno odplata či pomsta) za jejich neposlušnost vůči vládní moci, kterou nejvíce prokázali v trestních řízeních proti předsedovi vlády Petru Nečasovi a skutečné vládkyni ve Strakově akademii, obávané Janě Nagyové. „Carevna“ se tam říkalo tehdejší Nečasově milence. Ta jeho prostřednictvím řídila vládu a stát, tedy až do provalení aféry s tajným sledováním své sokyně Radky Nečasové, tehdejší Nečasovy manželky. A této latinskoamerické operetní idylce, připomínající rasputinovské nebo berlusconiovské poměry, učinil Šlachtův útvar v červnu 2013 přítrž. Soudní řízení v několika trestních věcech pokračují. ODS se z této rány už nevzpamatovala a činností ÚOOZ byl ještě zcela nedávno ohrožen olomoucký advokát Ivan Langer, někdejší ministr vnitra za ODS. To se neodpouští. Ať všichni vidí, jak dopadnou, když se vzepřou vládní moci!
Léčba dosud smrtelné amyotrofické laterální sklerózy má mnoho stránek - zdravotnickou, mediální, trestněprávní, morální, politickou a také ústavněprávní. Pokusím se o celkový pohled na současnou aféru propagátorky této léčby Evy Sykové.
Marek Wollner a jeho redakční kolegové z České televize ukázali v pořadu Reportéři ČT české veřejnosti před týdnem, vlastně už podruhé, jak renomovaní vědečtí pracovníci a neurologové profesorka (a navíc senátorka ČSSD) Eva Syková, Aleš Homola a někdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar využívali lidského strachu ze smrti a lidské naděje, jež umírá poslední. Z nemocných nad hrobem a z jejich příbuzných neoprávněně ždímali po 150 tisících za zařazení nebo dokonce jen za neurčitý příslib zařazení do pokusného léčebného programu kultivace kmenových buněk, zamýšleného pro terapii dosud smrtelné nemoci – amyotrofické laterální sklerózy. Loni na ni zemřel Stanislav Gross.
Trestněprávní odpovědnost takového vydírání je zřejmá.