Radě České televize

Paní a pánové,
ve smyslu zákona o ČT podávám tímto stížnost na generálního ředitele ČT proto, že ČT otázkami, kladenými Vladimíru Baarovi v pořadu Hyde Park, vysílaném 9. dubna 2015, porušila zákon o ČT a zákonnou odpovědnost za to má její generální ředitel. Bydlím v Londýnské ulici 7, Praze 2, ale přeju si, abyste mi veškerou korespondenci zasílali na adresu na uhl@seznam.cz , nebo aspoň také na tuto adresu.

ČT vysílala v předmětném pořadu rozhovory s třemi osobami – s arabistou a islamologem Milošem Mendelem, s náměstkem ministra zahraničních věcí Rudolfem Jindrákem a s politickým a kulturním geografem Vladimírem Baarem. Tyto tři rozhovory se se vedly na tři blízká, avšak odlišná témata. První se týkal současné situace na Blízkém východě a Islámského státu, druhý české a evropské zahraniční politiky v souvislosti s mezinárodním terorismem a migrací a třetí se zaměřil na údajné ohrožení křesťanských a tradičních hodnot české společnosti islámskou migrací, na změny „západní křesťanské společnosti“ a jejích kulturně-sociálních hodnot vlivem islámu. Tato třetí část pořadu byla založena na dvou sugestivních či kapciózních otázkách moderátora Bohumila Klepetka a diváckých dotazů, jdoucích stejným směrem jako moderátorovy otázky, jak o tom svědčí tato citace:

Začátek citace:
Bohumil KLEPETKO, moderátor: „A je vůbec možné takovouto masu lidí většinově právě tedy z islámského světa integrovat do západní křesťanské společnosti, aniž by ji to ovlivnilo? Její kulturně-sociální hodnoty a jistoty?“
Vladimír BAAR, politický a kulturní geograf, Ostravská univerzita v Ostravě: „No, zkušenosti ukazují, že nikoliv, že je to obrovský problém, který vlastně zasáhl celou Evropu západní, která s tím má delší zkušenosti a která si s tím v podstatě dneska neví rady.“
Bohumil KLEPETKO, moderátor: „No, a odpověď na tu otázku, je možné takovou masu lidí integrovat do Evropy, aniž by to západní křesťanskou společnost měnilo a změnilo?“
Vladimír BAAR, politický a kulturní geograf, Ostravská univerzita v Ostravě: „No, říkám, ne, není to možné, protože takováto kumulace lidí, kteří vyznávají velmi výrazně odlišné hodnoty, samozřejmě musí nějakým způsobem narušit tu stávající kulturu, stávající stav lidí prostě, jejich, jejich zvyklostí, jejich tradice, takže osobně si myslím, že toto není dobrá cesta.“
Bohumil KLEPETKO, moderátor: „Tak, a pojďme za dotazy diváků, Jarda (moderátor čte z obrazovky dotaz, který mu poslala režie pořadu): "Vedení Evropské unie, jednotlivých států nejen ve věci imigrantů, neslyší své občany a mele si svou píseň o multikulti, lidských právech a demokracii," píše Jarda . "Podřezáváme si větev. Evropská unie i Česko by měly definovat své zájmy ve prospěch většiny a podle toho nastavit pravidla, ne?" Tak zní Jardův dotaz.“
Konec citace

Ve stylu první otázky a odpovědí hosta a prvního diváckého dotazu údajného „Jardy“ se pak nesl i zbytek dotazů diváků a odpovědí hosta.

Podle zákona (§2) poskytuje ČT službu veřejnosti (…) „za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu“. Mezi její hlavní úkoly patří „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“ a také „přispívání k právnímu vědomí obyvatel ČR“. ČT dbá na to, aby její „programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti“

Zatímco část pořadu s Milošem Mendelem sama o sobě splňovala uvedené zákonné požadavky a část s Rudolfem Jindrákem měla informační povahu, byla část pořadu s Vladimírem Baarem přímo koncipována jako strašení (české)veřejnosti islámem a muslimy a jako vyvolávání odporu vůči nim do takové míry, že by bylo možno v tom spatřovat podněcování k nenávisti k islámu, k muslimům a imigrantům. Pokud připustím, že televize veřejné služby je povinna respektovat ústavní zásadu, určenou pro stát jako celek a vyjádřenou článkem 2 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod („Stát je založen na demokratických zásadách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání“), musím štvavou část předmětného pořadu označit za porušení zákona, tentokráte ústavního. O tom svědčí i dva komentáře k tomuto ustanovení Listiny, a to Václava Pavlíčka (in: Václav Pavlíček a kolektiv: Ústava a ústavní řád České republiky, 2. díl Práva a svobody, Linde Praha, 1999) a ještě podrobnější výklad Elišky Wagnerové (in Eliška Wagnerová / Vojtěch Šimíček / Tomáš Langášek / Ivo Pospíšil: Listina základních práv a svobod, Wolters Kluwer ČR. 2012).

Vrchol tohoto štvaní představuje první divácký dotaz, tedy údajného „Jardy“. Je založen na myšlence, že stát má „definovat své zájmy ve prospěch většiny a podle toho nastavit pravidla“. Tento požadavek může být v rozporu s ústavní zásadou „Rozhodová í většiny dbá ochrany menšin“ (Ústava článek 6. věta druhá). Výrok údajného „Jardy“. že „(stát) neslyší své občany a mele si svou píseň o multikulti, lidských právech a demokracii“ má přímo urážlivý charakter a přímo útočí na základ demokratického právního státu.

Přinejmenším zavádějící je i opakované tvrzení moderátora Klepetka o nemožnosti integrace „masy“ imigrantů do „západní křesťanské společnosti, s jejími kulturně-sociálními hodnotami a jistotami“. Tvrdí to veřejnoprávní televize země, která je v EU zemí s druhou nejmenší religiozitou, po Estonsku. Při sčítání lidu v roce 2011 uvedlo z 10,5 milionu obyvatel jen 2,2 milionu, že jsou věřící (z toho jeden milion se přihlásilo k římskému katolictví), oproti 3,6 milionu lidí, kteří uvedli, že jsou „bez náboženské víry“ a dalším milionům, kteří neodpověděli. Hodnoty se mění, celá čtvrtina obyvatel – přes 2,6 milionu osob – se ani nepřihlásila k nějaké národnosti, další se přihlásili k dvěma národnostem. Protože patřím mezi ty občany ČR, kteří se nehlásí k nějaké víře, náboženství nebo národnosti, a protože jsem zastáncem ústavně zaručené hodnotové pestrosti, čili multikulturality (aniž bych přímo propagoval multikulturalismus), cítím se i osobně dotčen výrazy moderáta Klepúekty a „diváka Jardy“. Ochranu svých práv hledám nejprve u rady ČT.

Z politického hlediska je možno v dotazu diváka „Jardy“ i v otázce moderátora Klepetka i v pokračování pořadu dalšími dotazy, otázkami a odpověďmi hosta spatřovat krajně pravicové a xenofobní postoje. Člověk může být rasista a xenofob, ba dokonce se asi může k rasismu a xenofobii veřejně hlásit (svoboda slova je tu zaručena), pokud ovšem neuvádí předsudečné či nenávistné důvody svých postojů. Některá jednání, z rasových či náboženských předsudků vyplývající, jsou však státem zakázána. Právní problém pak nastává, když takovéto postoje vyúsťují v jednání, zakázané zákonem, například v podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, v omezování svobody vyznání, v podněcování k nenávisti vůči skupině fyzických osob, nebo, což je možná tento případ, v podněcování k omezování jejich práv a svobod. To zakazují a případně i sankcionují i mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána.

Žádám Vás, abyste mi vysvětlili mechanismus, jakým se dostal do vysílání dotaz údajného „Jardy“, kdo nese za jeho uvedení do pořadu odpovědnost a jakou odpovědnost za toto porušení zákona generálním ředitelem ČT nese moderátor Klepetko. Argument, že dvěma prvními částmi pořadu, založenými na rozhovorech s Milošem Mendelem a Rudolfem Jindrákem, byl dostatečně splněn požadavek zákona o ČT, že mezi hlavní úkoly ČT patří „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“, s důrazem na slova „ve svém celku“ nepřijmu, protože ona třetí část pořadu měla jiné zaměření cíl než první dvě a měla výrazně štvavou povahu.

Doporučuju Vám seznámit se s oběma komentáři k Listině, které jsem výše označil. Nemohu totiž vyloučit, že pokud reakce Vaší rady mě z hlediska ochrany mých práv neuspokojí, obrátím se na soud. Do úvahy připadají obecné soudy v ČR, jejeí ústavbní soudu i oba evropské soudy – Evropský soud lidských práv (Rada Ebropy) ve Štrasburku a Soudní dvůr EU v Lucemburku. Znalost uvedených ústavních a zákonných zásad je pro soudní řízení žádoucí.

V Praze 12. dubna 2015

Petr Uhl, narozen 8. 10. 1941, bytem Londýnská 7, Praha 2

Dne 13. 4. 2015 bylo v tomto textu opraveno chybně uvedené datum vysílání pořadu Hyde Park 24. dubna 2015 na správné 9. dubna 2015