Podobou návrhu Roberta Pelikána, svého nástupce ve funkci ministra spravedlnosti, je Helena Válková, jež byla v únoru konečně donucena podat demisi, překvapena. Ona nerozumí tomu obratu, který podle ní představuje znění návrhu zákona, jež se nyní po probíhajícím připomínkovém řízení chystá vládě předložit Pelikán. Řekla to deníku Právo v celostránkovém rozhovoru 11.4. Nové znění návrhu zákona považuje Válková za Pelikánovu „rezignaci na uhájení některých sporných bodů“, o něž ona a Pelikán ještě jako její první náměstek prý „společně bojovali“.
Je dobře, že to řekla, možná se časem i dozvíme, proč za větší závislost státního zastupitelství na vládě a ministrovi bojovali a proč se Pelikán tvářil, že bojuje, a kdo je vlastně v tom „boji“ povzbuzoval a v zájmu koho se bojovalo.
V rozhovoru Válková už neřekla, že její zaujetí pro návrh Válkové a pak aspoň pro kompromis s Nejvyšším státním zastupitelstvím bylo v rozporu s věcným návrhem tohoto zákona, jenž připravil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a vládě předložil v březnu 2011 ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS). Věcný návrh Nečasova vláda v roce 2012 po složitém rokování schválila a předložila Sněmovně.
Tenkrát, v roce 2011, nikdo nic nenamítal proti vzniku a schvalování návrhu onoho zákona, zatímco Válková po letech chystala nový návrh zákona bez ohledu na schválený věcný záměr, a nepožádala vládu, aby zrušila původní rozhodnutí, jež bylo ovšem i pro Sobotkovu vládu závazné. Bez této změny stanoviska vlády neměla přece Válková nic tvořit a předkládat.
A kdo jí kromě Pelikána pomáhal? Válková mluví o „kolezích právnících“. Nemyslím, že by někdo vystoupil a řekl, že obnovení vládního vlivu na soustavu státního zastupitelství by byl správný krok. Přece jenom ne všem už otrnulo, po pošlapání zásad právního demokratického státu v trestních věcech proti „katarskému princi“ a proti prvnímu místopředsedovi vlády Jiřímu Čunkovi.
Pelikán není žádný právní ani politický anděl, kromě porušování předpisů – minimálně jednacího řádu vlády – spolu s Válkovou při vytváření návrhu, který byl v rozporu s rozhodnutím vlády, se nyní „vyznamenal“ i omluvou třem bývalým poslancům-trafikantům. Ti byli po právu stíháni za korupční jednání, když mandát poslance vyměnili za prebendy v radách polostátních podniků.
Je ale dobře, že se Pelikán nyní chystá vládě předložit jiný návrh, než byl ten Válkové. Ten by totiž udělal dobře jen těm politikům, kteří se sami, jako slušní a čestní lidé, a ne podle zákona prý chtějí vypořádat s korupcí a klientelismem.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS), že se na ony tři poslance vztahovala imunita, považuju za velkou právní ostudu. To Petr Nečas, který se toho „kšeftu“ s nimi dopustil, imunitou chráněn nebyl, takže je stíhán dále.
A nejsem sám. Jsem přesvědčen, že třeba u Ústavního soudu (ÚS) by ono rozhodnutí NS neobstálo, kdyby se stíhající policejní orgán, dozorující státní zástupce, jenž těm třem navrhl vazbu, a také soudce, který je do vazby vzal, směli na ÚS obrátit. To ale podle zákona o ÚS nesmějí, tento soud chrání občany a jiné fyzické osoby, nikoliv je. A je to tak dobře. Cesta je ta, že se změní trestní řád, aby NS už nemohl v takových věcech rozhodovat.