Ve věku 68 let zemřel před týdnem po těžké nemoci historik Jan Frolík, koncem šedesátých let významný aktivista studentského hnutí a Hnutí revoluční mládeže. Dnes má pohřeb.

Jan Frolík patřil k malé části studentů, kteří se za postupujícího utahování normalizačních šroubů rozhodli, že to ani za cenu trestněprávního postihu nebo vyhazovu ze školy nevzdají. Soudili, že to, čeho československá společnost v šedesátých letech dosáhla, a co se od jara 1969 pomalu ale jistě rušilo, stojí i za osobní utrpení. Za svou činnost byl v prosinci téhž roku obviněn z trestného činu podvracení republiky, byl půldruhého roku ve vazbě na Ruzyni a spolu s dalšími 18 členy Hnutí revoluční mládeže na jaře 1971 souzen a odsouzen k dvěma letům odnětí svobody. Na svobodu byl propuštěn v prosinci 1971.

Po srpnu 1968 pomáhal organizovat dvě studentské stávky, vždy několikadenní, na pražské Filozofické fakultě, kde ve třetím ročníku studoval historii. FF UK patřila tehdy k nejvýraznějším střediskům protinormalizačního odporu, i když byly obě stávky, v listopadu 1968 a v dubnu 1969, celostátní. Druhá z nich byla zjevně neúspěšná, studenti se nedomohli ničeho, ale listopadová stávka byla cenná už tím, že radikálnějším studentům, kterých byla menšina a jejichž řady postupně řídly, dodala odvahy a oni i nadále působili v odborovém hnutí, v kulturních svazech i nových spolcích a organizacích.

Pravicových studentů bylo tehdy, v letech 1968 až 1969 málo a ve společnosti, která z velké většiny hledala „socialismus s lidskou tváří“, necítili potřebu se sdružovat. Jan Frolík patřil ale nejen k levicové, socialistické části studentstva, ale i k těm studentům, kteří se cílevědomě hlásili k nějaké formě marxismu. Odkaz Marxe, Trockého, Gramsciho, Luxemburkové, ale také Marcuseho, Che Guevary, francouzské studentské a dělnické revolty z jara 1968, jugoslávské samosprávy – to byl ideový základ Hnutí revoluční mládeže, v němž tvořili studenti FF UK zhruba polovinu. Frolík byll na Filozofické fakultě jedním z nejaktivnějších, právě on patřil k zakládajícím účastníkům Hnutí revoluční mládeže.

Otec Jana Frolíka bojoval v interbrigádách za republikánské Španělsko proti pučistickému generálu Frankovi. Zemřel v době, kdy byl Frolík ve vazbě, mrtvice ho postihla v samoobsluze, zemřel ve stoje jako voják, jak Honza, jehož ovšem na pohřeb nepustili, pak zdůrazňoval. Ideová vazba na boj proti španělskému feudálnímu klerikalismu a fašismu byla patrná také v jeho přátelství s Filipem Serranem z imigrantské rodiny španělských republikánů, jenž byl absolventem FF UK a rovněž se účastnil politické činnosti Hnutí revoluční mládeže.

Byli jsme si tehdy blízcí. Při mém propuštění z kriminálu, dva roky pro skončení jeho vězeňského pobytu, mě čekal na Borech před budovou věznice. Předtím mi povolili, aby mi směl poslat do vězení balík, když jsem po úmrtí své matky neměl žádné blízké příbuzné. Necelý rok nato šel mně a mé nastávající manželce Anně Šabatové za svědka při našem sňatku.

Prošlo pak bezmála dvacet let, které Jan Frolík věnoval, pokud to bylo možné, samostudiu. Bylo proto samozřejmé, že univerzitní studium po roce 1989 dokončil. Pracoval pak v odboru archivní a spisové služby ministerstva vnitra, nejprve československého, pak českého. Dlouhá léta byl potom ředitelem odboru, v roce 2006 odešel do invalidního důchodu.
Na své revoluční a socialistické mládí Jan Frolík nezapomněl a hlavně, nijak se mu nezpronevěřil. V letech, kdy společností zmítaly lustrační hony, antikomunismus, konspirační teorie, nacionalismus a nakonec dokonce i xenofobie zůstával stále týmž – demokraticky orientovaným socialistou.

Tuto vzpomínku jsem napsal pro a2larm.cz, http://a2larm.cz/2016/01/jan-frolik-zustal-socialistou/.
Pro aktualne.cz jsem ji mírně rozšířil dnes, kdy je ve strašnickém krematoriu poslední rozloučení s Janem Frolíkem.