V Pirátských novinách vyšel článek Proč české zdravotnictví zabíjí pacienty?, napsaný lékařem. Toto je můj pohled postaršího pacienta

Neznám zdravotnictví zevnitř, tedy z pohledu lékařů, sester, laborantů a dalších profesí, jen z pohledu pacienta, tedy spíše "pacoše". Pacient je označení pro nemocného člověka, ale v angličtině je to i přídavné jméno trpělivý. Pacientovi většinou nezbývá nic jiného, než být trpělivý, nemoc se za den nevyléčí, úraz se za den nezahojí. Ale zkuste být trpělivý, když vás třeba bolí zub, to prostě nejde. Kdysi jsem četl, že i američtí Indiáni, snášející bez hlesu mučení u kůlu, při bolestech zubů vyváděli úplně stejně, jako my Evropané.

Když vás tedy něco trápí, meze vaší trpělivosti jsou poměrně omezené, ačkoliv vás slovo pacient takto nabádá. Jenže mnohdy nejste ani ten pacient, ale pouhý "pacoš", tedy kus masa, které je třeba nějak opravit. Jistě by vám trochu trpělivosti přidalo, kdyby s vámi někdo mluvil, věnoval se vám víc, něž že jen provede nezbytná vyšetření a bez vašeho vyjádření zahájí léčbu, kterou zvolil on - jediný, kdo tomu rozumí.

Já jsem svým způsobem také lékař. Neléčím lidi ani zvířata, ale počítače. Tedy ono se jedná o opravu počítačů, ale v mnohém je to podobné léčbě, jen ten duch je v osobě majitele počítače a tělo je z plechu, plastů, drátů a různých podivných součástek. Někdy jsem "psychiatr", to když napravuji hlavu programům, jindy jsem "chirurg", když opravuji hardware. Stejně jako lékař to dělám za peníze, ale vždy je pro mě majitel "pacienta" zákazníkem a jednám s ním jako s rovnocenným partnerem. I já mám stejnou výhodu jako lékař - vím toho o "léčbě" mnohem víc, než můj zákazník, ale nikdy nerozhoduji Já Sám Božský. Konstatuji "chorobu" a navrhnu "léčbu". Samozřejmě tu z mého pohledu nejvhodnější, ale nezapomenu se zmínit i o jiných způsobech, pokud existují. Je pak na zákazníkovi, co si vybere. A stejně jako u skutečných pacientů je někdo znalejší, nebo chcete-li chytřejší, a dokáže další kroky lépe posoudit, a někdo to prostě nechá na mě.

Možná si říkáte, proč jsem na ty doktory takový pes? Trochu je to tím, že jsem značnou část mého života byl léčen socialistickým zdravotnictvím, kdy všechno bylo všech a nikoho nic a kdo by za tu almužnu pracoval pořádně. Pak tím, že i dlouho po převratu v roce 1989 nevidím žádné převratné změny v přístupu. Ano, lepší léky, lepší vybavení, více znalostí, ale vztah lékař-pacient téměř stejný. No a nakonec tím, že mě velice často lékaři zklamali.

Když jsem byl dítě, často jsem trpěl na nachlazení, chřipku, anginu. Tak tomu tehdy moji lékaři říkali. Možná přesně nevěděli o co jde a penicilin byl v módě, rychle srážel horečky a tak mi ho ordinovali měrou vrchovatou. Až jsem jednou po injekci Pendeponu začal trochu otékat, pak už hodně a trochu jsem se dusil a pak mě odvezla sanitka s houkačkou a napíchali do mě co se dalo a konečný verdikt zněl: alergie na Penicilin. Už nikdy v životě ho nesmím dostat.

No když ne Penicilin, tak Tetracyklin, a léčilo se vesele dál. A zubaři mi vyčítali, že si špatně a málo čistím zuby, později že kouřím a že si za ty kazivé zuby a pozdější paradentózu tedy mohu sám. A po 20 letech jejich psychického teroru si na internetu přečtu, že Tetracyklin způsobuje zvýšenou kazivost zubů. Pic kozu do vazu. Ani tuny zubní pasty a čištění 10 krát denně by mě před kazy neuchránilo o moc déle. No a aby toho nebylo málo, nedávno, když mi zubařka pouhou rukou a bez bolesti a násilí vytahovala jeden z posledních zubů, se mě zeptala, "Kdy vaši rodiče přišli o zuby?". "Něco po padesátce", povídám já, čtyřiapadesátiletý. "No tak s tím už nic nenaděláte, paradentóza je dědičná", odvětí zubařka. Ta stejná, která mi mnoho let vyčítala, že ... ale to už jsem psal. V tu chvíli mít u sebe zbraň, tak jsem byl ve večerních zprávách. "Šílený pacient zastřelil svou zubařku!", vysílali by na Nově. A byla to ta samá, které mi vyndavací můstek před pár lety nasadila pouze na dva zuby, místo na čtyři, jak se to má dělat. Prý je to skoro totéž a hlavně se to jednodušeji vyrobí. Nejsem zubař, ale pro mechaniku mám cit a ukotvit cokoliv na čtyřech místech je vždy pevnější, než na dvou. Takže to dopadlo jak muselo, totiž že mi to jeden zub vyviklalo a vypadl mi. Ne, k té pohodné už nejdu, opravil jsem si to sám. Mám pro techniku nadání, jsem zručný, mám vhodné nástroje, můstek je vyndavací. Tak jsem tam vsadil vypadlý zub, zalil dentacrylem (původně určen právě pro zubaře), obrousil a kousám si úplně v pohodě.

A teď ještě přidám jednu zábavnou historku o tom, jak jsem dostal ledvinovou koliku. To je taková věc, že se vám v ledvině udělá kámen a ten se postupně zvětšuje, nebo se hne. V každém případě to šíleně bolí. Takže mě asi před 10 lety postihla tato "veselá příhoda", odvezli mě do fakultní nemocnice a tam jsem podstoupil rentgenové vyšetření. Málem jsem byl za simulanta, protože na rentgenu nic nebylo. Jelikož jsem ale pořád skučel, tak mi dali prášek proti bolesti a druhý den mi milostivě udělali sono. Tam už kamínek byl vidět. Na operaci prý je to moc malé, tak jsem se měl nalívat alespoň 10 litry čaje denně, "ono se to snad vyplaví". Zkoušeli jste někdy vypít 10 litrů čaje za den? Člověk si připadá jako průtokový ohřívač, ale kamínek pořád nic. Pak mi poradila sestra, zdravotní, já žádnou nemám, že mám jít na schodiště a skákat ze schodu na schod s dopadem na paty, aby se tělo pěkně otřáslo. "My to nesmíme pacientům radit, máme to zakázané, ale spoustě lidí to už pomohlo", říkala mi. Tak jsem se naléval čajem a skákal jak klokan, až za dva dny jsem milý kamínek vyčůral. Takže mě vlastně vyléčila zdravotní sestra, která mi ten správný recept ani nesměla říct.

Ono vůbec s těmi sestrami je to nějaké hloupé. Dřív jim na utírání zadků a píchání injekcí stačila střední škola s maturitou. Dnes jim na ty zadky stačí maturita pořád, ale podle EU na píchání injekcí už potřebují vysokou školu. Můžeme se divit, že při VŠ vzdělání požadují vyšší plat? Nemůžeme. Můžeme se jen divit, proč je na všechno, nejen ve zdravotnictví, dnes třeba VŠ vzdělání, když dříve stačila maturita. Už mnohokrát jsem četl, že poměr hloupých, průměrných a chytrých se ve společnosti už tisíce let nemění. Jen ti dnešní hloupí mají samozřejmě větší znalosti, než hloupí před sto nebo dvěma sty lety. A průměrní a chytří pochopitelně také, jen to vzdělávání nám jaksi zakrňuje. Jestli se dříve na střední škole sestra učila o skleněných injekčních stříkačkách a vyvařovacích jehlách, tak holt se dnes musí učit ještě o injekčních perech, jehlách a stříkačkách na jedno použití. Prostě těch znalostí dnes musí pobrat za 4 roky o trochu víc, ale pořád to bude střední škola s maturitou. Jenže mi jdeme zřejmě jinou cestou. Nad střední školu nastavíme vysokou a nad tu vysokou, kde dříve mnozí své vzdělání končili, nastavíme ještě druhou, třetí, desátou vysokou. Takže studovat se nebude do 18 nebo 25 let, ale do 30, 35. Kde to skončí? Budeme jednou studovat do 60, pak budeme 20 let pracovat a do důchodu v 80?

Možná teď čekáte nějaký závěr, návrh řešení, poučení. Nemám. Jsem pouhý pacient a z druhé strany to neznám, ale snad by pomohla trocha slušnosti, vzájemné úcty, pochopení pro toho na opačné straně stolu. Ani trocha pokory a hledání chyb i u sebe, nejen u těch druhých, by nebylo na škodu - na obou stranách. A samozřejmě to nejdůležitější - nekrást. Nebrat úplatky jako zdravotník, nezneužívat systém jako pacient.

Psáno pro Pirátské noviny a Aktualne.cz