Ačkoli nás od prezidentských voleb dělí ještě čtyři měsíce, předvolební kampaň je v plném proudu. Člověk už skoro ani nespočítá, kolik jedinců se hlásí o funkci hlavy státu.

Asi nejdéle o své prezidentské ambici hovoří generál Petr Pavel. Až dosud se mainstreamová média předháněla v líčení toho muže nevelkého vzrůstu, avšak nepopiratelného charismatu, jako vynikající perspektivy pro prezidentský úřad.

Jenomže ani nepřítel nespí. A tak kdosi nejspíše z konkurenčního tábora vytáhl na slovutného lampasáka úžasné kompro. Byl totiž už počátkem 80. let nadějným a velmi aktivním členem komunistické strany, velitelem jednotek na úrovni, na kterou nikdo jiný v tak nízkém věku nedosáhl, a co především, absolvoval kurs pro vojenské zpravodajce, česky řečeno špiony. Byl tedy po všech stránkách připravován pro boj s týmiž zeměmi, které dnes velebí. Dokonce přijal před lety vysokou funkci v NATO. Zřejmě tam posoudili jeho špionské předpoklady kladně, jiné vysvětlení pro to nemám. Všechny detaily Pavlova minulého života popsal v těchto dnech českým médiím jeho někdejší spolužák z onoho rozvědného kurzu. Tím ovšem rozkolísal Pavlovo dosavadní alibistické zatloukání ve smyslu „Byl jsem v KSČ? To bylo mladistvé pomýlení!“ Kdepak, byla to přímá cesta k zářivé kariéře elitního vojáka socialistického tábora.

Tento nečekaný skandál ještě podbarvil minulý týden Facebook. Na něm totiž do svého účtu napsal český historik Petr Blažek, který se Pavlovou minulostí zabývá už delší čas, článek, v němž použil citace z výpovědi onoho někdejšího spolužáka. Facebook však Blažkovi obratem po zveřejnění článek vymazal. Sociální síť si tak přisvojila roli Hlavní správy tiskového dozoru nebo Úřadu pro tisk a informace, jak zněly názvy dvou z cenzurních institucí z doby předlistopadové, a Blažkův článek prostě vygumoval. Blažkovi podle jeho slov prostě sdělil, že „jde o SPAM (nežádoucí příspěvek), což znamená, že to musel někdo jako spam nahlásit. Kdo to udělal, samozřejmě nevím. Vím však, že štáb Petra Pavla se mého známého ptal i na moji minulost,“ dodal Blažek.

A máme to tady. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Pokud se soudruh poručík převtělil v pana generála, neznamená to, že zapomněl pracovní metody, kterým byl učen a naučen. Člověk se až diví, kde se v generálu Pavlovi bere tolik drzosti, aby se ucházel o funkci hlavy (snad ještě aspoň nominálně) demokratického státu, když byl proškolen na profesionála v boji proti čemukoli jen trochu zavánějícímu demokracií.

A na celé té šaškárně nic nemění fakt, že Facebook po bouřlivé nesouhlasné reakci zasvěcených i veřejnosti vrátil Blažkův text zpátky na svou platformu. Prostě už si tu svoji náprsenku pokydal tím nejodpornějším, co se ve svobodných médiích může stát, a nikdo mu to neodpáře, totiž cenzurou.

Pavlova kádrová šlamastyka otevírá však i řadu obecnějších témat k úvaze. Když se podíváme na portfolio prezidentských pretendentů, nevidíme tam ani jednu tak silnou osobnost, jako byli Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman, a to ať už si o komkoli z nich myslíme cokoli. Ta tři jména jsou spjata s čímsi, čemu se říká étos listopadu. Symbolizují převrat od jedné politické formace v jinou. Přičemž lze důvodně předpokládat, že se s tou změnou, každý po svém, identifikovali. Každý z nich měl svoji ideologii, jasnou, vyvolávající souhlas i nesouhlas, ale důsledně a soustavně prosazovanou. Ta plejáda adeptů na Pražský Hrad nic takového nemá, jen ambice, sebevědomí, nezkrotnou touhu po kariéře, a konec konců možná i finančním zaopatření. A neštítí se v kampani lhát, podvádět, uhýbat před pravdou, vykrucovat se z prokazatelných faktů.

Pokud se nestane zázrak a z nebe nespadne nějaká opravdu silná osobnost, budeme mít v čele státu od března loutku, podobně jako některé země kolem nás. Loutka bude tančit, jak jí odjinud zapískají, a země půjde, jak se hezky česky říká „zu grund“.