Od té doby, co se mi před šesti lety narodil syn, chodím do kina velmi málo. Zhruba tak jednou za rok. V posledních dvou letech jsem v kině nebyla ani jednou, přičemž důvodem nebyl zdaleka jen COVID. Na dokument o svérázné výchově rodiny Hanuliakových jsem však vyrazila prakticky hned po jeho premiéře. Výchova syna totiž i pro mě znamená hlavní náplň mého života, i když z trochu jiných důvodů než u Hanuliakových.