Trvalo to dlouho, ale nakonec jsme se rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dočkali. Jako vždy je jeho rozhodnutí velmi přesvědčivé.

Co se vlastně stalo:

Obec Psáry zveřejnila v září 2011 na svých webových stránkách videozáznam ze zasedání zastupitelstva, který obsahoval některé osobní údaje ředitelky základní školy. Tyto osobní údaje zazněly v souvislosti s pracovněprávním sporem o náhradu mzdy ředitelky. Úřad pro ochranu osobních údajů uložil na základě podnětu paní ředitelky obci na podzim roku 2011 pokutu. V dubnu 2013 Městský soud v Praze rozhodnutí ÚOOÚ zrušil. Obec má dle Městského soudu v Praze právo informovat veřejnost o příjemcích veřejných prostředků i prostřednictvím videozáznamu ze zasedání zastupitelstva. Konečně kasační stížnost ÚOOÚ Nejvyšší správní soud 12. 11. 2014 zamítl. Kauza Psáry je u konce.


Hlavní argumenty Městského soudu v Praze (04/2013):

• poskytnutí (zveřejnění) osobních údajů nebylo samoúčelné, naopak osobní údaje paní ředitelky byly poskytnuty v souladu s účelem, pro který obec osobní informace zpracovává (účelem je informovat veřejnost o struktuře veřejných výdajů, což zaručuje transparentní a úplné informování veřejnosti o vynaložených veřejných výdajích),
• informace se zveřejňují na základě žádosti o informace nebo zveřejněním a to ve stejném rozsahu (lze-li na základě žádosti o informace poskytnout informace o platu hrazeného z veřejných prostředků, což bylo opakovaně judikováno NSS, lze stejné informace zveřejnit i bez takové žádosti)
• pokud jde o způsob zveřejnění formou videozáznamu na internetu, jedná se o způsob zveřejnění informace, který je v obci Psáry obvyklý
• informování o jednání zastupitelstva videozáznamem je pro zachycení skutečného průběhu zasedání vhodnější než pouhý zápis ze zasedání zastupitelstva; právo nahlížet do zápisu o průběhu zasedání zastupitelstva má dle§ 95 odst. 2 zákona o obcích každý, nikoli jen občan obce, jak nesprávně uváděl předseda UOOU
• ze strany obce byly zveřejněny výhradně informace ve smyslu § 8b – tedy pouze informace o příjemci veřejných prostředků

Hlavní argumenty Nejvyššího správního soudu (11/2014):

• UOOU pominul existenci §8b zákona 106/99 (správní orgány nejsou oprávněny učinit si úsudek o neústavnosti platnosti ustanovení zákona a toto z tohoto důvodu neaplikovat)
• okruh legitimních příjemců informace o platu ředitelky v Psárech je široká veřejnost, která se podílí na financování politiky v širokém slova smyslu (tedy nejsou to jen občané obce Psáry)
• v případě poskytování informací zveřejněním je třeba (na rozdíl od poskytnutí individuální informace dle 106/99) uplatnit test proporcionality
• v daném případě nemohl být použit jiný, méně intenzivní způsob zveřejnění informace, aniž by se zároveň dosáhlo zcela legitimního cíle transparentnosti veřejné správy
• veřejný zájem na transparentnosti převážil nad zájmem na ochranu soukromí ředitelky
• informování občanů cestou nahlížení do zápisů na úřadě nelze považovat za vhodné opatření, pro občana je taková možnost informování značně obtížná a reálně nedostupná.