Během krize způsobené pandemií onemocnění COVID prošla poslaneckou sněmovnou konečná verze novely zákona o majetku státu, která by neměla zapadnout. Bude-li nové znění zákona skutečně fungovat, měl by v budoucnosti stát vymáhat škody na svém majetku alespoň tak jako samosprávy či Univerzity. Zhruba za tři roky uvidíme, zda se opravdu blýská na lepší časy.

O co vlastně jde?

Příběh této novely (zákon č. 118/2020 Sb.) se začal psát vlastně už v červenci 2015, když Ministerstvo obrany (MO) podalo žalobu proti svému zaměstnanci a požadovalo po něm zaplacení částky 30 tisíc korun. Jednalo se o škodu, která na majetku MO vznikla zaplacením pokuty uložené Úřadem na ochranu hospodářské soutěže (UOHS) za to, že MO v zákonem stanovené lhůtě neuveřejnilo oznámení o zrušení zadávacího řízení (a uveřejnilo jej až zhruba s měsíčním zpožděním).

Pominu nyní pikantnost situace, že MO vymáhalo zrovna tuto marginální škodu (a jiné, podstatně vyšší škody, nikoli), protože pro náš příběh je důležité, že zaměstnanec žalovanou částku neuhradil. A Nejvyšší soud ČR mu dal v rozsudku ze dne ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 31 Cdo 2764/2016 nakonec zapravdu. Sice bylo zřejmé, že MO chybovalo, a že tuto chybu udělal zrovna daný žalovaný zaměstnanec, avšak i přesto soud státu náhradu škody nepřiznal, neboť „zaplacením pokuty škoda nevznikla“. Stát si při placení pokuty totiž jen přelévá peníze z jedné kapsy do druhé, ale v zásadě peníze stále zůstávají státu.

A roky běžely. Na podzim 2018 jsem si daného rozsudku Nejvyššího soudu všimla při zpracování Analýzy, jak stát (a potažmo i další subjekty hospodařící s veřejnými prostředky) vymáhá, respektive spíše nevymáhá, škodu, která na jeho majetku vzniká zaplacením pokuty. I nelenila jsem a obrátila se Ministerstvo financí (konkrétně na současnou paní ministryni JUDr. Alenu Schillerovou) s dotazem, zda Ministerstvo coby garant zákona o majetku státu neplánuje v této souvislosti novelu zákona o majetku státu. Součástí dotazu byla i kopie Analýzy (viz výše). Odpověď paní ministryně byla odmítavá, zákon funguje dobře a změny nejsou třeba.

I obrátila jsem se na podzim 2018 i na všechny předsedy poslaneckých klubů a předsedy senátních klubů Parlamentu ČR a rovněž i jim zaslala Analýzu.

Odpověděli mi pouze dva a to Miroslav Kalousek (TOP 09) a Jakub Michálek (Piráti).

Druhý jmenovaný dokonce na jaře 2019 zpracoval poslanecký návrh novely zákona o majetku státu, avšak jeho tisk 406 se nikdy nedostal ani do prvního čtení (což jak jsem se později dozvěděla je poměrně častá situace, neboť údajně není snadné s Piráty spolupracovat). Nicméně poslanec Michálek projevil značnou vynalézavost a tuto novelu načetl jako pozměňovací návrh k novele z dílny SPD (tisk 69).

Následně prošel návrh zákona, respektive tisk 69, značnou turbulencí. Z původního návrhu poslanců SPD nezbyla v novele ani řádka, ale bez nich by zákon evidentně nebyl. Takže ač nejsem váš volič a nikdy nebudu, musím tímto poděkovat SPD za lví podíl na této novele.

A co je pro mě nejzajímavější?

Dělenou právní subjektivitu státu, o kterou jsem od počátku usilovala, nakonec do zákona vneslo samo Ministerstvo financí !!?! (jak vyplývá ze stenografického záznamu projednávání novely zákona v poslanecké sněmovně). Ano, to ministerstvo financí, které mi na podzim 2018 sdělilo, že ke změnám zákona nejsou žádné důvody.

PS: Novela je účinná od prvního dubna 2020. Snad to není apríl :)

Září 2018 – dopis pro Ministerstvo financí
říjen 2018 – odpověď Ministryně financí
říjen 2018 – druhý dopis pro Ministerstvo financí
listopad 2018 - druhá odpověď Ministryně financí