Pád soudce Sotoláře
První zprávy o tom, že soudce Sotolář přepisoval a zásadním způsobem domýšlel výpovědi svědků a obžalovaných v kauze Opencard (a jak jsem později zjistila, tak nejen tam) mě šokovaly. Ještě větší bylo moje překvapení, že jediným jeho postihem (přirozeně kromě zasloužené ostudy) je odebrání funkce předsedy senátu. Nejvyšší správní soud o „trestu“ pro Sotoláře rozhodl letos v červenci, až v září však zveřejnil text rozhodnutí. Ani v dobách covidu by toto rozhodnutí nemělo zapadnout, neboť z něj vidíme, jak hluboko může soudce klesnout a s ním i celá justice, která takové chování neodsoudí.
Rozhodnutí kárného soudu v kauze Sotolář má téměř 50 stran a pro ty, kteří jej nechtějí podrobně číst, by se dalo shrnout asi takto: vymýšlet si výpovědi svědků a obžalovaných, domýšlet si děj, který se v průběhu hlavního líčení nestal, není vůbec pěkné a nám se to opravdu nelíbí. Na druhou stranu soudce Sotolář je dlouholetým soudcem, funkci předsedy senátu vykonává už od roku 1985 (tedy 35 let), vždy byl velmi pilný, ve svých řízeních neměl průtahy a nebyl dosud kárně trestán (respektive nikdo si něj dosud nestěžoval) a tak ho kvůli jednomu prohřešku přeci nezbavíme místa soudce, ani mu neodebereme až 30% platu i když to je také možný trest (poznámka autora: cca 50 tisíc měsíčně po dobu až jednoho roku), ale pouze mu odebereme možnost být nadále předsedou senátu (poznámka autora: 9 tisíc měsíčně napořád, respektive než odejde do důchodu, což bude již brzy). To bude úplně stačit, protože když už nebude předseda senátu, tak už nebude stvrzovat protokoly o výsleších svědků (to dělá jen předseda senátu) a proto nebude moci dalším obžalovaným domýšlet protokoly z hlavního řízení. Koneckonců, však se dohromady nic nestalo, obžalovaní se sice museli opakovaně odvolat proti jeho odsuzujícímu rozsudku (a teprve až napotřetí už o jejich osudu naštěstí rozhodoval jiný senát), ale však on ten jeho odsuzující rozsudek stejně nebyl založený na těch překroucených protokolech, takže o co vlastně jde?
Nyní přijde malá vsuvka pro ty, kteří trestní právo znají jenom z detektivek: z výslechů svědků a obžalovaných jsou v ČR nyní pořizovány zvukové záznamy, ze kterých následně soudní úředník/úřednice udělá protokol. Dříve se zvukové záznamy z jednání nepořizovaly a protokol se tvořil přímo v jednací síni tak, že předseda senátu diktoval zapisovatelce, jak má text protokolu znít. Obžalovaní i advokáti text protokolu slyšeli a mohli k textu vznést okamžitě připomínky, námitky. To však zdržovalo a proto se přešlo na současnou praxi, kdy protokol vzniká až s odstupem od konání hlavního líčení. Nyní tedy text tvoří úředník / úřednice až po skončení hlavního líčení a předseda senátu později svým podpisem stvrzuje, že obsah protokolu odpovídá průběhu hlavního líčení. Protokol z hlavního líčení je přitom velmi důležitým dokumentem, protože se na něj soud často odkazuje v odsuzujícím či zprošťujícím rozsudku, respektive odkazuje se na výslech svědka či obžalovaného, jehož znění je zaznamenané právě v daném protokolu.
No a podstata provinění soudce Sotoláře je právě v tom, že VÝZNAMOVĚ a OPAKOVANĚ měnil výpovědi svědků a obžalovaných a některé věty si ZCELA VYMÝŠLEL. Nešlo rozhodně o nějaké překlepy či chyby z nepozornosti, ale o úmyslné dopisování celých vět, které nezazněly. A právě na tyto jím pozměněné výpovědi svědků či obžalovaných se pak odkazoval v odsuzujícím rozsudku a odůvodňoval tak jejich vinu.
Skutečnost, že soudce pochybil, byla zcela zjevná. Otázka se tedy vznášela pouze nad tím, jak bude za tento čin potrestán.
Zaujalo mě odůvodnění kárného soudu v odstavci 116, že změna a doplňování textu výpovědi svědků a obžalovaných nebyla pro výrok o vině a trestu obžalovaných nijak zásadní: „Nejednalo se o klíčové skutečnosti, na nichž by byl výlučně založen odsuzující výrok rozsudků zpracovaných kárně obviněným a rovněž se nejednalo o skutečnosti podstatné pro určení druhu a výměry uloženého trestu.“ . Tuto větu bychom mohli volně parafrázovat asi tak, že obžalovaní byli odsouzeni na základě jiných důkazů a tedy byli by odsouzeni i v případě řádné správně provedené protokolace. To ale není tak docela pravda.
Vyžádala jsem si rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (5 To/2019-13236) a vida, ono je to trošku jinak (odstavec 37 rozhodnutí): „Vrchní soud … považuje za potřebné zdůraznit, že důkazy, jichž se výtky odvolacího soudu týkaly, jsou pro posouzení věci významné, neboť z jejich obsahu je potřeba dovozovat subjektivní vztah obviněných k podmínkám vedení JŘBÚ, k dalším eventuálním možnostem obžalovaných, jak vzniklou situaci řešit a dalším okolnostem významným pro jejich rozhodnutí v daném čase. Bez toho, aby právě tyto důkazy byly interpretovány zcela přesně a nezkresleně, nelze závěr soudu I. stupně přijmout. Vytčené vady proto mají zásadní vliv na správnost skutkových a následně i právních závěrů rozsudku.“
Navíc kárný soud úplně pominul skutečnost, že soudce Sotolář obžalované v kauze Opencard odsoudil na základě „svých přepsaných protokolů“ dvakrát, přestože mezi těmito dvěma rozsudky mu nadřízený Vrchní soud v Praze přikázal, aby důkazy (protokoly z hlavního líčení) uvedl do souladu s jejich skutečným obsahem (tedy s tím, co bylo skutečně před soudem řečeno a prokázáno). To Sotolář neprovedl a obžalované za stejné důkazní situace odsoudil i podruhé.
No a snad ještě poznámku k výši „trestu“. Ta je totiž v rozhodnutí kárného senátu trochu schovaná. Soudce Sotolář byl odvolán z funkce předsedy senátu, což je trest spíše symbolický, neboť jeho prestiž mezi soudci i mezi veřejností je nenávratně poškozena i bez uložení tohoto „trestu“. Nicméně za výkon funkce předsedy senátu náleží soudci (kromě prestiže) i finanční ohodnocení (0,09x platová základna) tj. pro rok 2020 je to částka ve výši 9.078 Kč měsíčně.
Až do doby odchodu do důchodu bude tedy plat soudce Sotoláře činit nikoli cca 177 tisíc měsíčně , ale „pouze“ 168 tisíc měsíčně. Odpovídá jeho postih závažnosti provinění?
Podle mě rozhodně nikoli. A to odpovídající platy soudcům upřímně přeji. Ale jen těm, kteří nejsou ostudou české justice.
Poznámka na závěr: Soudce Sotolář dle informací Aktuálně přepisoval protokoly ve svých trestních věcech již v minulosti. Tehdy však za tyto skutky nebyl kárně stíhán a nyní jsou tyto skutky promlčeny.
Plat soudce Sotoláře je pro účely tohoto blogu pouze odhadnut na základě platové základny pro soudce vyhlášené pro rok 2020 MPSV (ta činí 100.872 Kč), dle zákona č. 236/1995 o platu soudců a dále dle informace uvedené v rozhodnutí kárného soudu, že soudce Sotolář je předsedou senátu již od roku 1985, tedy více jak 30 let (platová základna x koeficient 1.67=168.456 Kč).
Rozhodnutí kárného soudu v kauze Sotolář má téměř 50 stran a pro ty, kteří jej nechtějí podrobně číst, by se dalo shrnout asi takto: vymýšlet si výpovědi svědků a obžalovaných, domýšlet si děj, který se v průběhu hlavního líčení nestal, není vůbec pěkné a nám se to opravdu nelíbí. Na druhou stranu soudce Sotolář je dlouholetým soudcem, funkci předsedy senátu vykonává už od roku 1985 (tedy 35 let), vždy byl velmi pilný, ve svých řízeních neměl průtahy a nebyl dosud kárně trestán (respektive nikdo si něj dosud nestěžoval) a tak ho kvůli jednomu prohřešku přeci nezbavíme místa soudce, ani mu neodebereme až 30% platu i když to je také možný trest (poznámka autora: cca 50 tisíc měsíčně po dobu až jednoho roku), ale pouze mu odebereme možnost být nadále předsedou senátu (poznámka autora: 9 tisíc měsíčně napořád, respektive než odejde do důchodu, což bude již brzy). To bude úplně stačit, protože když už nebude předseda senátu, tak už nebude stvrzovat protokoly o výsleších svědků (to dělá jen předseda senátu) a proto nebude moci dalším obžalovaným domýšlet protokoly z hlavního řízení. Koneckonců, však se dohromady nic nestalo, obžalovaní se sice museli opakovaně odvolat proti jeho odsuzujícímu rozsudku (a teprve až napotřetí už o jejich osudu naštěstí rozhodoval jiný senát), ale však on ten jeho odsuzující rozsudek stejně nebyl založený na těch překroucených protokolech, takže o co vlastně jde?
Nyní přijde malá vsuvka pro ty, kteří trestní právo znají jenom z detektivek: z výslechů svědků a obžalovaných jsou v ČR nyní pořizovány zvukové záznamy, ze kterých následně soudní úředník/úřednice udělá protokol. Dříve se zvukové záznamy z jednání nepořizovaly a protokol se tvořil přímo v jednací síni tak, že předseda senátu diktoval zapisovatelce, jak má text protokolu znít. Obžalovaní i advokáti text protokolu slyšeli a mohli k textu vznést okamžitě připomínky, námitky. To však zdržovalo a proto se přešlo na současnou praxi, kdy protokol vzniká až s odstupem od konání hlavního líčení. Nyní tedy text tvoří úředník / úřednice až po skončení hlavního líčení a předseda senátu později svým podpisem stvrzuje, že obsah protokolu odpovídá průběhu hlavního líčení. Protokol z hlavního líčení je přitom velmi důležitým dokumentem, protože se na něj soud často odkazuje v odsuzujícím či zprošťujícím rozsudku, respektive odkazuje se na výslech svědka či obžalovaného, jehož znění je zaznamenané právě v daném protokolu.
No a podstata provinění soudce Sotoláře je právě v tom, že VÝZNAMOVĚ a OPAKOVANĚ měnil výpovědi svědků a obžalovaných a některé věty si ZCELA VYMÝŠLEL. Nešlo rozhodně o nějaké překlepy či chyby z nepozornosti, ale o úmyslné dopisování celých vět, které nezazněly. A právě na tyto jím pozměněné výpovědi svědků či obžalovaných se pak odkazoval v odsuzujícím rozsudku a odůvodňoval tak jejich vinu.
Skutečnost, že soudce pochybil, byla zcela zjevná. Otázka se tedy vznášela pouze nad tím, jak bude za tento čin potrestán.
Zaujalo mě odůvodnění kárného soudu v odstavci 116, že změna a doplňování textu výpovědi svědků a obžalovaných nebyla pro výrok o vině a trestu obžalovaných nijak zásadní: „Nejednalo se o klíčové skutečnosti, na nichž by byl výlučně založen odsuzující výrok rozsudků zpracovaných kárně obviněným a rovněž se nejednalo o skutečnosti podstatné pro určení druhu a výměry uloženého trestu.“ . Tuto větu bychom mohli volně parafrázovat asi tak, že obžalovaní byli odsouzeni na základě jiných důkazů a tedy byli by odsouzeni i v případě řádné správně provedené protokolace. To ale není tak docela pravda.
Vyžádala jsem si rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (5 To/2019-13236) a vida, ono je to trošku jinak (odstavec 37 rozhodnutí): „Vrchní soud … považuje za potřebné zdůraznit, že důkazy, jichž se výtky odvolacího soudu týkaly, jsou pro posouzení věci významné, neboť z jejich obsahu je potřeba dovozovat subjektivní vztah obviněných k podmínkám vedení JŘBÚ, k dalším eventuálním možnostem obžalovaných, jak vzniklou situaci řešit a dalším okolnostem významným pro jejich rozhodnutí v daném čase. Bez toho, aby právě tyto důkazy byly interpretovány zcela přesně a nezkresleně, nelze závěr soudu I. stupně přijmout. Vytčené vady proto mají zásadní vliv na správnost skutkových a následně i právních závěrů rozsudku.“
Navíc kárný soud úplně pominul skutečnost, že soudce Sotolář obžalované v kauze Opencard odsoudil na základě „svých přepsaných protokolů“ dvakrát, přestože mezi těmito dvěma rozsudky mu nadřízený Vrchní soud v Praze přikázal, aby důkazy (protokoly z hlavního líčení) uvedl do souladu s jejich skutečným obsahem (tedy s tím, co bylo skutečně před soudem řečeno a prokázáno). To Sotolář neprovedl a obžalované za stejné důkazní situace odsoudil i podruhé.
No a snad ještě poznámku k výši „trestu“. Ta je totiž v rozhodnutí kárného senátu trochu schovaná. Soudce Sotolář byl odvolán z funkce předsedy senátu, což je trest spíše symbolický, neboť jeho prestiž mezi soudci i mezi veřejností je nenávratně poškozena i bez uložení tohoto „trestu“. Nicméně za výkon funkce předsedy senátu náleží soudci (kromě prestiže) i finanční ohodnocení (0,09x platová základna) tj. pro rok 2020 je to částka ve výši 9.078 Kč měsíčně.
Až do doby odchodu do důchodu bude tedy plat soudce Sotoláře činit nikoli cca 177 tisíc měsíčně , ale „pouze“ 168 tisíc měsíčně. Odpovídá jeho postih závažnosti provinění?
Podle mě rozhodně nikoli. A to odpovídající platy soudcům upřímně přeji. Ale jen těm, kteří nejsou ostudou české justice.
Poznámka na závěr: Soudce Sotolář dle informací Aktuálně přepisoval protokoly ve svých trestních věcech již v minulosti. Tehdy však za tyto skutky nebyl kárně stíhán a nyní jsou tyto skutky promlčeny.
Plat soudce Sotoláře je pro účely tohoto blogu pouze odhadnut na základě platové základny pro soudce vyhlášené pro rok 2020 MPSV (ta činí 100.872 Kč), dle zákona č. 236/1995 o platu soudců a dále dle informace uvedené v rozhodnutí kárného soudu, že soudce Sotolář je předsedou senátu již od roku 1985, tedy více jak 30 let (platová základna x koeficient 1.67=168.456 Kč).