Co mají společného škola Drtinova, činžovní dům Za Poříčskou bránou, Fuchsova kavárna na Štvanici či Borůvkovo sanatorium v ulici Legerova? Jedno podstatné - jsou to prázdné domy, resp. domy duchů, a patří mezi velkou rodinu sedmi tisíc dalších v Praze (uvádí ČSÚ).
Dlouho stály tyto budovy stranou zájmu – nejen svých majitelů, ale i veřejnosti. Mám radost, že se to v posledních letech zásadně mění k lepšímu. Veřejnost se o prázdné budovy zajímá a majitelé reagují.


Jednou z těch úžasných a smysluplných je iniciativa Prázdné domy, která mapuje opuštěné a chátrající domy v Praze i po celé ČR a provozuje unikátní databázi na svém webu.

Řada aktivních lidí se dohodla s majiteli prázdných nemovitostí. A jsme ráda, že mezi výčet pozitivních příkladů patří i domy ve vlastnictví města. Úspěšně ožívá dům v Hybernské 4, radniční domy u Staroměstského náměstí, naši podporu si zaslouží ti, co otevřeli divadlo Jatka 78 v pražské tržnici. Po dlouhých letech také začala oprava Šlechtovy restaurace.
Mezi úspěšné projekty patří nepochybně Studio Alta, Vnitroblock a nebo Kulturní centrum Vozovna na Praze 3 či kulturní program u bývalého Stalinova pomníku.

Od letošního léta se veřejnosti otevřela Karlínská kasárna – kulturní památka, kterou Ministerstvo spravedlnosti ČR pronajalo skupině kolem Matěje Velka a kde v těchto dnech probíhá festival 4+4 dny v pohybu.

Oživování opuštěných budov je běh na dlouhou trať. Vypátrání „spícího domu“ je totiž jen začátek. Na cestě k oživení je nutné se vypořádat i se stále silným přesvědčením, že nejjednodušší a nejvýhodnější je zastavět nový pozemek někde na kraji města nebo starý dům jednoduše zbourat a postavit se ziskem nový.

Jak by obec nebo politici měli podpořit lidi a spolky, které chtějí věnovat svoji energii do regenerace prázdných domů? Z veřejných diskusí, které se k tématu oživování prázdných domů, vedou, jsem si dosud odnesla tato doporučení a postřehy:

- Město by mělo mít ambici využít objekty i pro dočasné (např. tříleté intervence) a nenechat objekt prázdný, když se připravuje velká rekonstrukce. Mělo by ocenit fakt, že objekt s převážně nekomerčním programem přináší městu i ekonomické benefity.

- Město by mělo mít veřejně přístupnou databázi volných objektů, ze které by bylo možné vyčíst, jak velký prostor, v jakém stavu a na jak dlouhou dobu je k mání.

- Město by mělo mít dostatečnou organizační kapacitu na jednání se zájemci o využití prázdných prostor.

- Město by mohlo založit grantový program pro spolky a iniciativy, které potřebují zajistit počáteční investici do rozjetí nějakého programu nebo opravy.

Výše uvedené příklady dobré praxe ukazují, že po éře pilotních projektů a prvních vlaštovek by se mohlo zabydlování nevyužitých objektů stát běžnou a samozřejmou součástí rozvoje města.
Je to, myslím, důkaz faktu, že se - skoro tři dekády po sametové revoluci - pomalu opravdu začínáme zajímat nejen o svůj domov nebo kariéru, ale i veřejný prostor, který je všude kolem nás, patří nám všem a jeho kvalita má samozřejmě obrovský význam.