Praha se aktuálně potýká s problémem nedostatku bytů a jejich vysokou cenou. Tento problém se dotýká především bytů nájemních - pro mladé lidi, začínající rodiny a staré lidi. Proto musíme hledat cesty, jak tuto situaci zlepšit. Při tom se můžeme inspirovat v zahraničí - Vídní, Mnichovem nebo Amsterdamem – tato města jsou aktivními developery, ovlivňují cenu i dostupnost bydlení a jsou sebevědomá při jednání s developery.



Ta podstatná řešení popisuje studie “Musí být bydlení drahé?”, kterou zpracovala Odborná sekce pro územní rozvoj strany Zelených. Jedním z hlavních problémů je podle ní rozdíl mezi nákladovou a tržní cenou bytů. Ta je především výsledkem koncentrace pracovních příležitostí, prostorově omezená možnost výstavby. Stavebnictví má navíc z povahy věci pomalou reakci – projektová a inženýrská příprava staveb trvá dlouho. Praha navíc posledních 10 let nestavěla žádné obecní byty.

Zelení mají řešení
Pro lepší dostupnost bydlení v Praze mají přitom Zelení jasnou strategii. Stojí na několika základních krocích – např. na jasné dohodě s developery při výstavbě bytů pro dostupné nájemní bydlení, vyčlenění části bytového fondu pro startovací bydlení a pro lidi s tělesným handicapem. Kromě opravy prázdných bytů, které jsou ve vlastnictví města a městských částí navrhneme také dotační program pro majitele dlouhodobě prázdných budov. Regulací AirBnB můžeme do roku 2022 vrátit 5000 bytů z do režimu rezidenčního bydlení.

Města, která nás mohou inspirovat
Aktivní přístup k této problematice má např. Vídeň. Město kontroluje 26 % bytového fondu a 78 % obyvatel Vídně žije v nájmu. Nižší nájemné v obecním bytech sráží ceny bydlení i v bytech komerčních. Průměrné nájemné je tak jen nepatrně vyšší než v Praze, přitom průměrné příjmy jsou dvaapůlkrát vyšší.

Město Amsterdam aktivně řídí městský development a stanovuje pravidla trhu. Město vlastní 80 % rozlohy svého území a u velkých rozvojových projektů určuje pravidlo 40 % dostupné bydlení, 40 % sociální bydlení, 40 % tržní bydlení. Z celkových 430 000 bytů má 210 000 městský regulovaný nájem, neboť jde o byty poskytované neziskovými organizacemi.

Mnichov zase razí model „sociálně spravedlivého využívání půdy” – má stanovené poplatky za výstavbu na občanskou vybavenost (školy, školky, jesle) a povinný podíl 30 % dostupného bydlení u velkých soukromých projektů. Nástroje odpovídají českému regulačnímu plánu a plánovací smlouvě. Mnichov zároveň podporuje družstva a jiné neziskové formy bydlení.

10 kroků k dostupnému bydlení
Naše opatření pro dostupnější bydlení v Praze bych shrnula do následujících 10 kroků:

- Zahájit každý rok výstavbu min. 1 000 obecních bytů (ve spolupráci s městskými částmi)
- Každý rok opravit a obsadit min. 1 000 prázdných bytů ve vlastnictví HMP / MČ (audit technického stavu bytových domů nutný)
- Dotační program pro opravu prázdných domů v soukromém vlastnictví
- Do roku 2022 vrátit min. 5 000 bytů z AirBnB do režimu rezidenčního bydlení
- V roce 2019 zveřejnit připravovanou mapu cen nájemného jako pomoc lidem, kteří uzavírají nájemní smlouvu
- Poradenství a osvěta v oblasti bydlení (např. infocentrum k družstevnímu bydlení)
- Uzavřít dohody se soukromými developery na prodej 20 % kapacit větších rezidenčních projektů (nad 100 bytů) – vzorové smlouvy a mechanismy dohody jsou již v přípravě
- Vytipovat další obecní pozemky pro novou obecní bytovou výstavbu a realizovat odkup vytipovaných pozemků
- Vyčlenění části obecního bytového fondu pro účely dostupného startovacího bydlení
- Další rozvíjení projektu ústupového seniorského bydlení
- Zvýšení dostupnosti bezbariérového bydlení a podpora služeb zaměřených na poradenství a asistenci při odstraňování bariér osob se zdravotním postižením
- Brožura „Musí být bydlení drahé“ ke stažení zde: SZ_dostupne_bydleni

Doplnění v reakci na komentáře pod článkem.
Bydlení není komodita jako každá jiná. Jedna věc je, že trh s ním ve srovnání s jinými produkty extrémně nepružný - nabídka (výstavba) takřka nikdy nestíhá reagovat na dynamičtější poptávku. Druhá,důležitější věc je, že mít střechu nad hlavou je základní lidská potřeba a právo. Že někdo není s to si ji "zařídit" nebo si na ni půjčit protože nemá jak za půjčku ručit, neznamená, že nemá právo bydlet. Město je povinno dostupné bydlení lidem zajišťovat.
Nelze přistoupit ani na argument, že stav a využití nemovitostí jsou věcí toliko jejich vlastníků. Jejich domy mají zpravidla razítko úřadu pro nějaký účel, ke kterému má daná nemovitost sloužit, a být například pro okolí nerušivý. Domy stojí v ulicích a utvářejí město, které patří nám všem, není lhostejné jak vypadají ani že jsou prázdné, což představuje mj. např. potenciál větší kriminality. Není samozřejmě ani jedno, když chátrají nemovité architektonické či kulturní památky, ať už formální památkové ochrany požívají či ne.
Že se za posledních 28 let hodně věcí stalo špatně, není důvod pro to, to nyní nezačít napravovat.