V pátek a sobotu rozhodnete o budoucí podobě pražského zastupitelstva.
Výrazně uspějí, i když možná nezvítězí, Piráti. Jenže uspěje i ODS (protože zjedná „pořádek“), uspěje i ANO (protože „manažer proti aktivistům“ zabírá). Do zastupitelstva se dostane i Praha sobě. „Skutečná změna“ se konat nebude, protože Jižní Město nebo Stodůlky prostě nejsou Letná, a Zelení se 4,5 % podpory těsně neprojdou.


Vznikne nová koalice ANO, ODS a a Spojených sil pro Prahu (TOP, KDU, STAN) a ti, ve které všichni vkládali naděje, zůstanou v – jistě hlasité – opozici. Do hry o dostavbu metra D se znovu dostane Penta. Sociální, natož dostupné bydlení nebude a „nepřizpůsobiví“ se budou posílat za Prahu. Trafikaření a neprůhledností přibude. Bude se betonovat, u výpadovek budeme dál dýchat karcinogenní prach. Zdá se vám to nepravděpodobné?

Mnozí mí přátelé vidí naději proti návratu „bémovských“ časů a proti současné údajné stagnaci ve volbě té skutečné změny, která všemi starými pořádky zatřese. A tou podle nich jsou Piráti a Praha sobě.

Jenže v politice musíte zpravidla skládat většiny a vyjednávat kompromisy. Je to tak správně, protože lidé mají různé zájmy. Někdo se chce všude dostat autem, jiný by rád, aby na nájem nepadla polovina jeho čistého příjmu, jiný si zase chtěl obecní byt privatizovat. Správné taky je rozdělení na koalici a opozici, protože z něj vyplývá jasná odpovědnost. Koaliční odpovědnost, byť se od ní distancuje, má mimochodem na magistrátu až do posledního dne svého mandátu i současný lídr Prahy sobě.

Přívětivé a pro všechny dostupné město bych si stejně jako většina mých přátel přála i já. Jen se obávám, že samotné zvolení Pirátů a Prahy sobě nám ho nezajistí. Kdyby obě strany pokračovaly v tom, co na magistrátu započali Zelení, nebylo by to špatné. Ono totiž, když chcete stavět obecní byty jako v pověstné Vídni (kde to dělala sociální demokracie), musíte na to mít peníze a pozemky.

Zásluhu na dnes několikamiliardovém fondu, určeném právě na výstavbu obecních bytů, má přes všechno okopávání Matěj Stropnický. To, že jsem po něm šla za Zelené „tančit s ďáblem“ do Rady hlavního města já, přispělo zase k tomu, že Penta si na veřejné peníze při výstavbě metra D nesáhne, tedy prozatím. O zavřených hernách, Lítačce za 10 korun na den a boji o jednotlivé úpravy územního plánu ve veřejném zájmu nemluvě.

Velké město je ale kolos, změny se tu dělají pomalu a pásky stříhá vždycky někdo jiný, než kdo se o ně zasloužil. Fair enough, vděčnost a uznání za zásluhy v politice nikdo neočekává a pro obyvatele je rozhodující výsledek. O ten teď ale právě jde.

V rámci tažení proti starým pořádkům se jak Praha sobě, tak Piráti vymezili tak razantně, s kým vším do koalice nepůjdou, že to vypadá, že po volbách zůstanou na tu změnu sami. (Stejně jako se před volbami do sněmovny tzv. demokratický blok proti Babišovi halasně vymezoval, ale nespojil, a přišel tím o pár mandátů navíc.).

Zelené proto není třeba volit za nějaké minulé zásluhy, kvůli kampani nebo osobě lídra, ale proto, aby stran, které z Prahy chtějí přívětivější město pro všechny, bylo víc.

Hrozí totiž, že stálý zelený elektorát, jakkoliv nevelký, který se nemohl synergicky spojit s programově blízkými stranami, bude v případě nezvolení ostatním progresivním stranám prostě chybět, že na tu KOALICI ZMĚNY budou potřeba právě ještě ti čtyři zelení zastupitelé. Ale ti nebudou.

To, že Zelení mají v exekutivě na magistrátu nějakou „minulost“ je pro vás voliče výhoda. Nedělá to z nás mesiáše změny, ale jsme čitelní a předvídatelní. Jak by se Piráti chovali k velkým investorům a jejich zájmům, kromě toho, že by setkání zapsali do veřejného rejstříku?
Jak se zachová Praha sobě v případě Metropolitního plánu? Jak se popere s protichůdnými požadavky architektů na zahušťování sídlišť a hlasem spousty občanských spolků, které se brání přeměně zelených ploch na stavební parcely? Jak by tyhle protichůdné tlaky vybalancovala Praha sobě v situaci, kde nebude mít nadpoloviční většinu jakou má na Praze 7? Nevíme.

Mnohým z vás, kteří jste Zelené volili, vadí, že na to, kolik toho slibovali, postupují změny pomalu, a už nemáte trpělivost. Pokud ale Piráti a Praha sobě nebudou mít přes 50%, což je málo pravděpodobné, kde je záruka, že změny se budou dít rychleji? A především s kým? Politika není umanuté buď všechno, nebo nic, ale trpělivé vyjednávání, „tančení s tím, kdo je v sále“.

Sama jsem u Zelených proto, že to vyjednávání není vedeno pragmatismem (o úplatcích ani nemluvě), ale hodnotami jako třeba ekologická udržitelnost, které jsou sice abstraktní, ale v letošním létě se ukázaly jako velmi aktuální. A ejhle, už je mají skoro všichni v programu, ale je to pro ně opravdu priorita?

Není to vnitřně ani navenek jednoduché ustát to napětí mezi pragmatismem a ideály. Přes všechna škobrtnutí se v tom Zelení zejména na komunální úrovni osvědčili. V naší zemi, kde pragmatismus ve veřejném prostoru stále více zesiluje, mění se v nezájem o druhé, a kdy po malých krůčcích přituhuje, nepohodlné Zelené s vizí ekologicky a sociálně spravedlivé společnosti potřebujeme víc než kdy jindy. Potřebují je i Piráti a Praha sobě, kteří mají v Praze zvolení jisté. Jinak tu budeme mít vládu manažerů v bílých košilích a tvrdé ruky s kvérem na náplavce. Tedy pravý opak toho, co ztělesňují Zelení.

Prosím, přijďte v pátek a v sobotu k volbám a nebojte se volit Zelené.

(převzato a mírně upraveno se svolením autora originálního textu, zastupitele Pavla Himla)