Povolení zabíjet aneb Proč je uvažovaná povinnost nosit reflexní prvky kontraproduktivní
Vratislav Filler z iniciativy Auto*Mat pro Aktuálně.cz komentuje vládní návrh, podle kterého by chodci museli být ve stanovených případech povinně opatřeni reflexními prvky.
Nepopírám, že chodec s reflexním prvkem je vidět lépe a že to řidičům usnadňuje jej spatřit. Rozumní lidé proto reflexní prvky nosí už dávno. Nebo je třeba mají na bundě a ani o tom nevědí. Myšlenka, že bezpečnost provozu zvýší povinnost tyto prvky nosit - a to zejména v obci - je ale, domnívám se, zcela pomýlená.
Přesouvá totiž zodpovědnost za bezpečnost provozu z toho, čí vozidlo případnou škodu při srážce fyzicky způsobí, na toho, kdo je srážkou nejvíc ohrožen. Anglicky se tomu říká “blame the victim,” a je to dosti účinný prostředek, jak se ten, kdo má potenciálně na rukách krev (ať už doslova nebo obrazně), může z maléru předem vyvinit. Znásilněná holka, která si vezme (dle některých) příliš vyzývavé šaty, sražený cyklista bez přilby, chodec v tmavém kabátě, kterého ze silnice smázl sjetý řidič: čím víc budeme tyto oběti považovat za vinné předem, tím snáze se bude srážet autem nebo znásilňovat těm, kdo pro to mají potenciál.
Nejsou to chodci, kdo mají v rukou smrt
Nejsou to chodci, kdo svýma rukama a nohama ovládají tělesa vážící přes tunu, pohybující se rychlostí desítek metrů za sekundu a schopná zabít. Nejsou to chodci, pro koho jsou městské ulice dlouhodobě upravovány. Ovšem chodci jsou tím, kdo je při nehodě v zásadě vždy obětí: ano, i tehdy, když jim policie přisoudí “papírové” zavinění. Vynecháme-li sebevrahy, potom není chodce, který by se úmyslně chtěl nechat srazit autem. Žádný chodec by na silnici při srážce s autem nezemřel, nebýt přítomnosti a zejména kinetické energie toho auta. Auta, řízeného jiným člověkem.
Každý účastník provozu má už dnes za povinnost chovat se ohleduplně a tak, aby nikoho neohrozil. Řidič má tedy jet tak, aby nikoho nesrazil. Musí být připraven zastavit před jakoukoliv neosvětlenou nebo odrazkami nevybavenou překážkou, ať je to spadlý strom či uvolněný náklad, divočák nebo opilec, který si ustlal na silnici. Že je to těžké? Jistě: ale kdo také říká, že řídit auto v noci je nějaká brnkačka.
V obci je s pěšími nutno počítat
Zvlášť zvrácená je pak implementace povinných odrazek v obci. Jede-li řidič po městské ulici, musí přece počítat s tím, že je v prostředí, kde se chodci prostě vyskytují, světla nesvětla. Čemuž má automaticky přizpůsobit svůj styl jízdy. Bude-li zavedena povinnost nosit reflexní vybavení, dostanou řidiči jasné doporučení automaticky nepočítat s tím, že by se po neosvětlené ulici mohl pohybovat někdo bez něho. Přestanou-li řidiči počítat s možností výskytu “nesvítícího” chodce, znamená to, že se tomuto předpokladu přizpůsobí. Výsledkem bude menší pozornost a rychlejší jízda.
Přitom právě příliš vysoká rychlost jízdy je faktorem, který má největší vliv jak na riziko nehody, tak na její následky. Jízda na městské ulici rychlostí překračující o 20% povolený limit zvyšuje riziko nehody stejně jako jízda v opilosti (obr. 1 pod článkem). A riziko zabití chodce zvyšuje o desítky procent - v padesátikilometrové rychlosti je šance přežití sraženého chodce poloviční, v osmdesátce prakticky nulová (obr. 2). V České republice tak máme sice nulovou toleranci alkoholu, ale paradoxně velmi vysokou toleranci jednání daleko rizikovějšího.
Povolení zabíjet?
Zavedení povinnosti nosit při chůzi po silnici reflexní prvky zkrátka dává řidičům legální svolení na zabíjení těch, kdo odrazky v dané situaci z jakýchkoliv důvodů nemají.
A až počet zraněných chodců po zavedení tohoto opatření nepoklesne, může policie požadovat po chodcích reflexní vesty, potom střízlivost a nakonec řidičský průkaz skupiny “Ch” - stejně to ale nepomůže.
Zaveďme udržitelnou bezpečnost
Jestli chce totiž někdo při zvyšování bezpečnosti provozu přestat chodit kolem horké kaše, musí se začít věnovat řešení příčin, a ne následků. Tak obtížné to ale být nemůže. Stačí se podívat na koncepty nizozemské “udržitelné bezpečnosti” nebo švédské “Vize 0” a adaptovat je pro domácí podmínky.
Jistěže tam najdeme propagaci reflexních prvků. Ale najdeme ji tam v takové kombinaci opatření, která se vzájemně podporují a jsou nejefektivnější, pokud se zavádějí společně. Včetně nepopulárního, ale nezbytného snížení rychlostních limitů tam, kde hrozí kolize s chodci (až na 30 km/h na vedlejších ulicích v obci a 60 km/h na okreskách mimo obec).
Sice je to složitější než udělat z chodců lovnou zvěř, ale jak se můžeme přesvědčit na nizozemské nehodovosti, asi jim to funguje.
Překročení bezpečné rychlosti o cca 20% zvyšuje relativní riziko nehody stejně jako jízda v opilosti. Následky jsou pak ještě závažnější. Míra relativního rizika testovaná na komunikacích s Vmax = 60 km/h. Zdroj Kloeden, C.N., McLean, A.J., Moore, V.M. & Ponte, G. (1997). Travelling speed and the risk of crash involvement. Volume 1: findings. Report No. CR 172. Federal Office of Road Safety FORS, Canberra.
Vztah rychlosti srážky a pravděpodobnosti zabití chodce. Překresleno podle Ashton, S.J. & Mackay, G.M. (1979). Some characteristics of the population who suffer trauma as pedestrians when hit by cars and some resulting implications. In: Proceedings of the Conference of the International Research Committee on Biokinetice of Impacts (IRCOBI) on the Biomechanies of Trauma, 5-7 September 1979, Göteborg.
Zdroj: https://twitter.com/ColinTBrowne/status/580772683794763776/photo/1. Překlad: “Zkuste svým autem nikoho nezabít. Zpomalte, dávejte pozor, buďte ohledudplní. Copak je to sakra tak těžký?” Obrázek je upravenou verzí skutečné kampaně z Washingtonu D.C., která se ale zaměřuje na to, aby chodci na ulici nosili tmavé oblečení a reflexní prvky.
A na závěr několik odkazů:
Obrácení kampaně zaměřené na viditelnost chodců (“nenechte se přejet v tmavém oblečení” ) k ohleduplnosti motoristů (“prosím, nezabíjejte autem chodce, jeďte opatrněji”): http://www.vox.com/2015/3/31/8319189/pedestrian-safety-campaign
Mikael Colville Andersen reaguje na reflexní barvu “life paint” od Volva a určenou pro cyklisty tím, že by se první měla touto barvou nastříkat všecna Volva: http://www.copenhagenize.com/2015/03/make-life-shine-yes-you-volvo.html
Advancing sustainable safety - důsledná publikace shrnující desetileté nizozemské zkušenosti s konceptem udržitelné bezpečnosti a navrhující opatření pro další období: http://www.doormetduurzaamveilig.nl/index_uk.htm
Článek popisující principy udržitelné bezpečnosti na Dopravním webu: http://dopravni.net/silnice/10559/udrzitelna-bezpecnost-i-vize-a-principy/
Twenty is plenty: Kampaň za snížení rychlosti v obcích na 20 mil/hod (zhruba 30 km/h) http://www.20splentyforus.org.uk/
Graz zavedl základní rychlost 30 km/h (s výjimkou vyjmenovaných hlavních tahů) už v roce 1992: http://www.eltis.org/discover/case-studies/citywide-30-kmh-speed-limit-city-graz-austria
Vratislav Filler, inciativa Auto*Mat
Nepopírám, že chodec s reflexním prvkem je vidět lépe a že to řidičům usnadňuje jej spatřit. Rozumní lidé proto reflexní prvky nosí už dávno. Nebo je třeba mají na bundě a ani o tom nevědí. Myšlenka, že bezpečnost provozu zvýší povinnost tyto prvky nosit - a to zejména v obci - je ale, domnívám se, zcela pomýlená.
Přesouvá totiž zodpovědnost za bezpečnost provozu z toho, čí vozidlo případnou škodu při srážce fyzicky způsobí, na toho, kdo je srážkou nejvíc ohrožen. Anglicky se tomu říká “blame the victim,” a je to dosti účinný prostředek, jak se ten, kdo má potenciálně na rukách krev (ať už doslova nebo obrazně), může z maléru předem vyvinit. Znásilněná holka, která si vezme (dle některých) příliš vyzývavé šaty, sražený cyklista bez přilby, chodec v tmavém kabátě, kterého ze silnice smázl sjetý řidič: čím víc budeme tyto oběti považovat za vinné předem, tím snáze se bude srážet autem nebo znásilňovat těm, kdo pro to mají potenciál.
Nejsou to chodci, kdo mají v rukou smrt
Nejsou to chodci, kdo svýma rukama a nohama ovládají tělesa vážící přes tunu, pohybující se rychlostí desítek metrů za sekundu a schopná zabít. Nejsou to chodci, pro koho jsou městské ulice dlouhodobě upravovány. Ovšem chodci jsou tím, kdo je při nehodě v zásadě vždy obětí: ano, i tehdy, když jim policie přisoudí “papírové” zavinění. Vynecháme-li sebevrahy, potom není chodce, který by se úmyslně chtěl nechat srazit autem. Žádný chodec by na silnici při srážce s autem nezemřel, nebýt přítomnosti a zejména kinetické energie toho auta. Auta, řízeného jiným člověkem.
Každý účastník provozu má už dnes za povinnost chovat se ohleduplně a tak, aby nikoho neohrozil. Řidič má tedy jet tak, aby nikoho nesrazil. Musí být připraven zastavit před jakoukoliv neosvětlenou nebo odrazkami nevybavenou překážkou, ať je to spadlý strom či uvolněný náklad, divočák nebo opilec, který si ustlal na silnici. Že je to těžké? Jistě: ale kdo také říká, že řídit auto v noci je nějaká brnkačka.
V obci je s pěšími nutno počítat
Zvlášť zvrácená je pak implementace povinných odrazek v obci. Jede-li řidič po městské ulici, musí přece počítat s tím, že je v prostředí, kde se chodci prostě vyskytují, světla nesvětla. Čemuž má automaticky přizpůsobit svůj styl jízdy. Bude-li zavedena povinnost nosit reflexní vybavení, dostanou řidiči jasné doporučení automaticky nepočítat s tím, že by se po neosvětlené ulici mohl pohybovat někdo bez něho. Přestanou-li řidiči počítat s možností výskytu “nesvítícího” chodce, znamená to, že se tomuto předpokladu přizpůsobí. Výsledkem bude menší pozornost a rychlejší jízda.
Přitom právě příliš vysoká rychlost jízdy je faktorem, který má největší vliv jak na riziko nehody, tak na její následky. Jízda na městské ulici rychlostí překračující o 20% povolený limit zvyšuje riziko nehody stejně jako jízda v opilosti (obr. 1 pod článkem). A riziko zabití chodce zvyšuje o desítky procent - v padesátikilometrové rychlosti je šance přežití sraženého chodce poloviční, v osmdesátce prakticky nulová (obr. 2). V České republice tak máme sice nulovou toleranci alkoholu, ale paradoxně velmi vysokou toleranci jednání daleko rizikovějšího.
Povolení zabíjet?
Zavedení povinnosti nosit při chůzi po silnici reflexní prvky zkrátka dává řidičům legální svolení na zabíjení těch, kdo odrazky v dané situaci z jakýchkoliv důvodů nemají.
A až počet zraněných chodců po zavedení tohoto opatření nepoklesne, může policie požadovat po chodcích reflexní vesty, potom střízlivost a nakonec řidičský průkaz skupiny “Ch” - stejně to ale nepomůže.
Zaveďme udržitelnou bezpečnost
Jestli chce totiž někdo při zvyšování bezpečnosti provozu přestat chodit kolem horké kaše, musí se začít věnovat řešení příčin, a ne následků. Tak obtížné to ale být nemůže. Stačí se podívat na koncepty nizozemské “udržitelné bezpečnosti” nebo švédské “Vize 0” a adaptovat je pro domácí podmínky.
Jistěže tam najdeme propagaci reflexních prvků. Ale najdeme ji tam v takové kombinaci opatření, která se vzájemně podporují a jsou nejefektivnější, pokud se zavádějí společně. Včetně nepopulárního, ale nezbytného snížení rychlostních limitů tam, kde hrozí kolize s chodci (až na 30 km/h na vedlejších ulicích v obci a 60 km/h na okreskách mimo obec).
Sice je to složitější než udělat z chodců lovnou zvěř, ale jak se můžeme přesvědčit na nizozemské nehodovosti, asi jim to funguje.
Překročení bezpečné rychlosti o cca 20% zvyšuje relativní riziko nehody stejně jako jízda v opilosti. Následky jsou pak ještě závažnější. Míra relativního rizika testovaná na komunikacích s Vmax = 60 km/h. Zdroj Kloeden, C.N., McLean, A.J., Moore, V.M. & Ponte, G. (1997). Travelling speed and the risk of crash involvement. Volume 1: findings. Report No. CR 172. Federal Office of Road Safety FORS, Canberra.
Vztah rychlosti srážky a pravděpodobnosti zabití chodce. Překresleno podle Ashton, S.J. & Mackay, G.M. (1979). Some characteristics of the population who suffer trauma as pedestrians when hit by cars and some resulting implications. In: Proceedings of the Conference of the International Research Committee on Biokinetice of Impacts (IRCOBI) on the Biomechanies of Trauma, 5-7 September 1979, Göteborg.
Zdroj: https://twitter.com/ColinTBrowne/status/580772683794763776/photo/1. Překlad: “Zkuste svým autem nikoho nezabít. Zpomalte, dávejte pozor, buďte ohledudplní. Copak je to sakra tak těžký?” Obrázek je upravenou verzí skutečné kampaně z Washingtonu D.C., která se ale zaměřuje na to, aby chodci na ulici nosili tmavé oblečení a reflexní prvky.
A na závěr několik odkazů:
Obrácení kampaně zaměřené na viditelnost chodců (“nenechte se přejet v tmavém oblečení” ) k ohleduplnosti motoristů (“prosím, nezabíjejte autem chodce, jeďte opatrněji”): http://www.vox.com/2015/3/31/8319189/pedestrian-safety-campaign
Mikael Colville Andersen reaguje na reflexní barvu “life paint” od Volva a určenou pro cyklisty tím, že by se první měla touto barvou nastříkat všecna Volva: http://www.copenhagenize.com/2015/03/make-life-shine-yes-you-volvo.html
Advancing sustainable safety - důsledná publikace shrnující desetileté nizozemské zkušenosti s konceptem udržitelné bezpečnosti a navrhující opatření pro další období: http://www.doormetduurzaamveilig.nl/index_uk.htm
Článek popisující principy udržitelné bezpečnosti na Dopravním webu: http://dopravni.net/silnice/10559/udrzitelna-bezpecnost-i-vize-a-principy/
Twenty is plenty: Kampaň za snížení rychlosti v obcích na 20 mil/hod (zhruba 30 km/h) http://www.20splentyforus.org.uk/
Graz zavedl základní rychlost 30 km/h (s výjimkou vyjmenovaných hlavních tahů) už v roce 1992: http://www.eltis.org/discover/case-studies/citywide-30-kmh-speed-limit-city-graz-austria
Vratislav Filler, inciativa Auto*Mat