Chápeme-li jako ostrý start elektronické státní správy u nás zavedení Czech POINTů, pak se česká elektronická státní správa po sedmi letech svého fungování probojovala na 53 místo v celosvětovém žebříčku.

K takovému srovnání dospěla Organizace spojených národů. V rámci téměř dvou set porovnávaných zemí to možná není nejhorší, ale při podrobnějším pohledu zjistíme, že nás předčily i státy jako Andorra, Černá Hora, Řecko, Portugalsko a mnohé další. Jinými slovy v evropském kontextu trochu zaostáváme. Lepší ohodnocení získalo i Slovensko. To s elektronizací státní správy sice začalo až později, o to nadějnější má však vyhlídky. Pochopitelně Česko je v některých oblastech napřed (např. Czech POINTy), ale Slovensko se může z našich chyb učit; a také to dělá. Pokud jde o ICT projekty, pak k základním problémům patří v Česku zejména nekoncepčnost jejich řízení ve veřejné správě a absentuje také politická shoda v důležitých otázkách v tomto směru.

Základem každého eGovernmentu je elektronická komunikace mezi fyzickou/právnickou osobou a orgány veřejné moci. Česko jako nástroj elektronické úřední komunikace používá již od 1. 11. 2009 „Datové schránky“. Slovensko obdobnou službu spustilo 1. 1. 2014 jako „Elektronické schránky“. V Česku jsme zvolili o něco jednodušší princip, stačí tzv. fikce podpisu, zatímco Slováci vyžadují podepsání každé zprávy osobním certifikátem odesílatele. Oba přístupy mají své klady a zápory. S ohledem na nařízení Evropského parlamentu „eIDAS“ o elektronické identifikaci se jeví zvolený způsob autentizace na Slovensku (tj. prostřednictvím elektronické občanky a čtečky) jako výhodnější, protože nevyžaduje téměř žádné změny související s daným regulativem.

Obě země postupovaly podobně i v případě jednotných komunikačních míst. Česko má své CzechPOINTy od 1. 1. 2008, Slovensko poskytuje služby „Integrovaného obslužného místa občana“ (IOM) od 1. 6. 2012. Obě řešení odstraňují shodně místní příslušnost vybraných služeb veřejné správy a poskytují vícero služeb občanům na jednom místě.

Z pohledu počtu nabízených služeb je Czech POINT lepší (Czech POINT 19 vs. IOM 3), je dostupnější (nalezneme jej třeba v bankách a na zastupitelských úřadech v zahraničí) a je propojen i s ostatními klíčovými centrálními systémy eGovernmentu. Pochopitelně Czech POINT funguje mnohem déle a jeho začátky byly rovněž skromné co do počtu poskytovaných služeb. Lze ovšem předpokládat, že i IOM brzy rozšíří svoji nabídku služeb. Zajímavý přístup zvolilo Slovensko k úhradě správních poplatků, které je možné uhradit v samoobslužných platebních terminálech, tzv. „e-Kolky“. Tato služba přispívá ke zkrácení doby potřebné pro vyřízení služby (například na pobočce IOM) a umožňuje centralizovanou evidenci všech zpoplatněných služeb.

Další porovnatelnou oblastí jsou základní registry. O české cestě plné problémů asi nemá cenu psát. Motto eGovernmentu - „obíhat mají data a ne občan“ se v praxi jaksi stále nenaplnilo. Na Slovensku jsou základní registry ve stavu postupného budování. Dokončeny byly zatím dva z plánovaných tří (původně se hovořilo dokonce o čtyřech). Klíčovou roli bude hrát především rychlé propojení s ostatními systémy a prezentace přínosů veřejnosti. V České republice jsou již základní registry se systémy většiny agend propojeny a občan může získat výpis o své osobě prostřednictvím datové schránky. Chybí ovšem portál, kde by občan mohl svá data uložená v registrech jednoduše kontrolovat. Slovensko takovým portálem již disponuje – „Ústredný portál verejnej správy SR“ (ÚPVS). Ten by mohl být velmi snadno rozšířen zejména o autentizovaný náhled na všechna relevantní data osoby.

Právě v případě portálů je Slovensko dále. Český „Portál veřejné správy“ (PVS) se postupně buduje od roku 2004 a svým zaměřením inklinuje k informativnímu portálu, nikoliv k portálu, ze kterého občan může přímo aktivovat služby veřejné správy (nutno však dodat, že původním záměrem to nebylo). Naopak „Ústřední portál veřejné správy“ (ÚPVS) je od začátku budován jako kontaktní místo. Má neveřejnou část, která je občanovi přístupná pouze po přihlášení. Slovensku se tedy oproti Česku povedlo vytvořit místo, na které bude moci snadno navázat další služby vyžadující autentizaci a autorizaci uživatele.

Zejména koordinace je přitom důležitým aspektem úspěšnosti ICT projektů, které se v Česku příliš nedaří. Kvůli případné duplicitě dat či služeb (a dalším faktorům) se Slovensko rozhodlo zavést sdílené služby formou státního a komerčního cloudu. Zatímco SR již tento proces zahájila a buduje v prvním kroku státní cloud, ČR teprve připravuje strategii, jak tuto otázku řešit.

Možná by nebylo od věci se inspirovat u našich východních sousedů. Oblastí vzájemné spolupráce by přitom mohlo být vícero. Blízkost legislativy, jazyka a národních kultur jsou velmi vhodné podmínky kooperace. Rozhodně zajímavou výzvou je například vzájemné sdílení některých ICT služeb a řešení přeshraničních životních situací občanů. Ve všech případech ale platí, že bez kvalitní koncepce a shodné politické vůle se ani ty nejlepší ICT projekty úspěšně realizovat nedají.

Martin Opatrný