Je neuvěřitelné, s jakou bizarní konstrukcí jsou schopni přijít někteří čeští komentátoři. Vždy jsem si myslel, že takový komentátor v českých novinách musí znát spoustu lidí, bavit se s nimi, zjišťovat informace, ověřovat si své názory a na základě nějakých faktů psát texty, kterými ovlivňuje veřejnost.

Z naivity mě vyléčila moje zkušenost z politiky. Komentátor je někdo, kdo něco komentuje na základě domněnek, které ho napadly při práci, když seděl u počítače. Většinou nezná žádná fakta, nebaví se s vámi o vaší motivaci a názorech, ale to mu nebrání napsat jakýkoliv nesmysl. Tak přesně podobně ukázkovou „práci“ komentátora předvedl komentátor serveru Aktuálně Jan Lipold. Naposledy z mé návštěvy v nemocnici v Karlovarském kraji, kde jsem se bavil s tamějšími pacienty, personálem i jejím vedením, vydedukoval, že chci zprivatizovat české zdravotnictví. K sepsání názoru mu postačilo, že ví, že existuje investiční fond Hartenberg Capital, který spoluvlastním, a který investuje do klinik zabývajících se plastickou chirurgií a oborem asistované reprodukce.

Jen pro informaci. Můj střet zájmu ve zdravotnictví de facto neexistuje. Víte proč? Porovnejte cca 700 mil., které kliniky vlastnící fond inkasují, s absolutním číslem finančních prostředků, které jdou z veřejného zdravotního pojištění všem zdravotnickým zařízením, a zjistíte, že se jedná o zcela zanedbatelné číslo a to 0,45% z veřejného zdravotního pojištění. Tak o jakém střetu zájmů mluvíte zvláště, když reprodukční kliniky jsou business, na který se stát nezaměřuje a dávno v něm funguje systém jednotné platby za úkon? Co znamená jednotná platba za úkon? Každá klinika v zemi dostane za asistovanou reprodukci stejnou platbu od pojišťovny, což je v česku docela unikátní, protože ani fakultní, ani krajské a ani městské nemocnice nic takového nemají. Tak mě prosím přestaňte obviňovat ze střetu zájmů a nespojujte můj zájem o plýtvání veřejnými prostředky s mým podnikáním. Snažím se prostě šetřit tam, kde vidím největší díry v rozpočtu. Jakkoli komentátorovi Lipoldovi stačí málo, já rád využiji příležitosti a v reakci na jeho fantazírování, vysvětlím, proč navštěvuji nemocnice, proč se zajímám o chod našeho zdravotního systému.

Je fakt, že mě tuzemský zdravotní systém fascinuje. A to z toho důvodu, že do něj plyne obrovské množství peněz a já jsem jediný ministr, který se ve vládě stará o to, aby stát vybíral peníze do rozpočtu. Ostatní je jen utrácejí. Do zdravotnictví nateče skoro 300 miliard ročně. A samozřejmě nejvíc do něj přispíváme my všichni z odvodů na veřejné zdravotní pojištění a z našich daní. Tento rok do systému pošleme zhruba 260 miliard. Pokud by náš zdravotní systém prosperoval a nevyžadoval jen další a další peníze navíc, nic by mi na něm asi nevadilo. Mám ale za to, že náš zdravotní systém zase až tolik neprosperuje. Jako zodpovědný ministr financí si pak už vůbec nejsem jistý tím, že peníze, které do něj posíláme, končí vždy tam, kde končit mají – tedy v kvalitnější péči o pacienty, na platech lékařů a zdravotnického personálu.

Další věcí, která mě mírně řečeno znepokojuje, je to, že velmi zřetelně vnímám, jak se tento resort brání jakékoliv změně, jak si snaží udržet stále jakousi těžko udržitelnou pozici státu ve státě. A přitom chce jen další a další peníze. Toto, a desítky dalších věcí, mě vedou k názoru, že naše zdravotnictví nefunguje jak má, je netransparentní a odmítá jakoukoliv změnu.

Já například usiluji o to, aby byly zdravotním sestrám navýšeny platy o deset procent, protože si to nejen zaslouží, ale podle mého názoru to pozitivně pocítí i pacienti. Přístup spokojeného zdravotnického personálu k pacientům bude docela jistě lepší než přístup nespokojeného personálu.

Problém je ale v tom, kde vzít na navýšení platů peníze. Můžeme zadlužit stát a půjčit si. Jenomže to není cesta, kterou bych chtěl prosazovat. Naopak podle mě řešením je pořádný audit celého našeho zdravotního systému a osekání financí tam, kde nepřinášejí nic pacientům ani zdravotníkům.

Jsem například přesvědčen o výhodnosti centrálních nákupů a nutnosti vymýtit tu obrovskou korupci a klientelismus při nákupech zdravotnického materiálu či léků. Proč například ministerstvo zdravotnictví není již více než rok schopno dát ministerstvu financí srovnání nákupních cen napříč svými fakultními nemocnicemi? Komu tento zamlžený systém vyhovuje? Dále mám za to, že by bylo dobré, aby i u nás platilo, že jedna diagnóza se rovná jedna úhrada od pojišťovny. Nemůže se pak stát, že Nemocnice Motol má za ten samý výkon jako Nemocnice v Trutnově bezdůvodně vyšší úhradu od pojišťovny.

Ke všem změnám a návrhům změn zdravotního systému je samozřejmě nutné přistupovat zodpovědně, protože se jedná o komplikovaný systém. Například situace v našich nemocnicích se liší kraj od kraje. V celé věci je proto potřeba se nejdříve pečlivě zorientovat. To je přesně ten důvod, proč osobně navštěvuji v poslední době české nemocnice. V nich si totiž mohu udělat pravdivý obrázek o skutečném stavu věcí. Ještě donedávna jsem si třeba myslel, že v soukromé nemocnici jsou vyšší platy než v nemocnici fakultní, ale není to vždy pravda. V praxi také vidím, jak hrůzně nesmyslný je zákon, který ukládá zdravotním sestrám studovat k běžným čtyřem rokům ještě další tři. Vidím i tu šílenou administrativu, kterou jsou zavaleni doktoři i sestry. I proto se ne vždy věnují pacientům tak, jak by si zasluhovali. A takových věcí, které jsou v našem zdravotnictví špatně, je hodně.

Ptám se, jak je to možné, když nás naše zdravotnictví stojí tolik peněz? A ptám se na to i přesto, že zdravotnictví primárně spadá do gesce ministra zdravotnictví. A to z toho důvodu, že jako vicepremiér a ministr financí zodpovídající za státní rozpočet, ale i jako předseda hnutí ANO, za tyto a další desítky jiných problémů v našem zdravotním systému cítím zodpovědnost.

Je snad něco špatného na tom, že hnutí ANO veřejnosti slíbilo, že se zasadí o zásadní přeměnu veřejného zdravotnictví tak, aby z něj v zájmu pacientů i samotných lékařů zmizelo neúnosné plýtvání penězi daňových poplatníků, dlouhodobá neefektivita i chronická korupce?

Andrej Babiš