Advokáti se snaží pomoct dětem i rodičům. Často soudům i státu navzdory
V posledních dnech se v médiích diskutuje o tom, jak má vypadat rozvodové řízení ve vztahu k dětem. O jejich ochranu se snaží stát prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Článek na serveru iDnes.cz se snažil vytvořit konstrukci, podle níž se na prodlužování soudního řízení v neprospěch dětí snaží vytěžit především advokáti. S tím ale nemohu souhlasit.
Jen těžko po našich zkušenostech říct, že soudce s OSPOD mají vždy zájem na dítěti větší než rodiče a jejich advokáti. Resp. že advokátovi jde vždy o peníze a poškozuje zájmy svého klienta, pokud se OSPOD a soudce s ním na řešení již dohodli.
Ono to totiž často je tak, že rodič, který je ze situace zoufalý, podlehne tlaku OSPOD a soudu, a pak je jeho advokát od toho, aby mu vysvětlil všechny důsledky a ptal se, zda je to skutečně to, co chce.
Odůvodnění, že advokátům jde přece vždy jen o peníze, a proto kazí proces, je neuvěřitelné. Navíc je nutno poukázat na to, že advokáta v řízení o dětech si většinou platí sám účastník, soud náhradu nákladů řízení nepřiznává, a pokud ano, tak takovou, že dosahuje zlomku skutečných nákladů sporu.
Každý má v řízení svou roli, soud má příslušející nástroje k zjištění stavu a rozhodnutí, OSPOD má dělat svou práci a dbát zájmů dítěte a v rámci sporu stát na jeho straně jako nezávislý orgán, advokát má hájit zájmy rodiče.
Nyní tedy omezíme práva stran v soudním řízení, neboť by rodiče (zákonní zástupci dítěte) mohli mít jiné představy o tom, co je dobré pro jejich děti, než soudce a OSPOD. A co bude dál?
Mám v čerstvé paměti kauzu, kdy soud rozhodl, že zdravé a inteligentní dítě, které pouze odmítalo styk s otcem, protože jej neznalo a nechtělo s ním být samo, umístil soud na návrh OSPOD na šest měsíců do psychiatrické léčebny, kde mu dovolovali styk s matkou jen v té míře, v jaké bylo ochotno se stýkat s otcem – tedy nula, aby se „naučilo“ mít rád otce. Zrušení tohoto „dobrodiní“ soudce se nám podařilo dosáhnout až u Ústavního soudu, kdy však už bylo dítě nenávratně pobytem v psychiatrické léčebně poznamenáno.
Jak říkám, není to černobílé a určitě to nevyřeší omezení práv účastníků řízení, které se stejně nevyplácí. Spíše je vhodná vyšší profesionalita OSPOD a hlavně větší rychlost v jednání – pokud se soud o děti táhne několik let, nepochybně to neprospěje dítěti ani rodičům. Stejně tak pokud jsou soudy schopny nařizovat střídavou péči včetně střídaní školky již v předškolním věku, vzniká pocit, že nejde o práva dítěte, ale často spíš o práva rodičů na dítě.
Adéla Gajdová
Advokátní kancelář Urbášek & Partners
Jen těžko po našich zkušenostech říct, že soudce s OSPOD mají vždy zájem na dítěti větší než rodiče a jejich advokáti. Resp. že advokátovi jde vždy o peníze a poškozuje zájmy svého klienta, pokud se OSPOD a soudce s ním na řešení již dohodli.
Ono to totiž často je tak, že rodič, který je ze situace zoufalý, podlehne tlaku OSPOD a soudu, a pak je jeho advokát od toho, aby mu vysvětlil všechny důsledky a ptal se, zda je to skutečně to, co chce.
Odůvodnění, že advokátům jde přece vždy jen o peníze, a proto kazí proces, je neuvěřitelné. Navíc je nutno poukázat na to, že advokáta v řízení o dětech si většinou platí sám účastník, soud náhradu nákladů řízení nepřiznává, a pokud ano, tak takovou, že dosahuje zlomku skutečných nákladů sporu.
Každý má v řízení svou roli, soud má příslušející nástroje k zjištění stavu a rozhodnutí, OSPOD má dělat svou práci a dbát zájmů dítěte a v rámci sporu stát na jeho straně jako nezávislý orgán, advokát má hájit zájmy rodiče.
Nyní tedy omezíme práva stran v soudním řízení, neboť by rodiče (zákonní zástupci dítěte) mohli mít jiné představy o tom, co je dobré pro jejich děti, než soudce a OSPOD. A co bude dál?
Mám v čerstvé paměti kauzu, kdy soud rozhodl, že zdravé a inteligentní dítě, které pouze odmítalo styk s otcem, protože jej neznalo a nechtělo s ním být samo, umístil soud na návrh OSPOD na šest měsíců do psychiatrické léčebny, kde mu dovolovali styk s matkou jen v té míře, v jaké bylo ochotno se stýkat s otcem – tedy nula, aby se „naučilo“ mít rád otce. Zrušení tohoto „dobrodiní“ soudce se nám podařilo dosáhnout až u Ústavního soudu, kdy však už bylo dítě nenávratně pobytem v psychiatrické léčebně poznamenáno.
Jak říkám, není to černobílé a určitě to nevyřeší omezení práv účastníků řízení, které se stejně nevyplácí. Spíše je vhodná vyšší profesionalita OSPOD a hlavně větší rychlost v jednání – pokud se soud o děti táhne několik let, nepochybně to neprospěje dítěti ani rodičům. Stejně tak pokud jsou soudy schopny nařizovat střídavou péči včetně střídaní školky již v předškolním věku, vzniká pocit, že nejde o práva dítěte, ale často spíš o práva rodičů na dítě.
Adéla Gajdová
Advokátní kancelář Urbášek & Partners