Dlouhé období, kdy práce neziskového sektoru zůstávala nepovšimnutá, je už dávno za námi. Bohužel nepřišlo zasloužené celospolečenské uznání ale opak. Slovo „neziskovka“ nebo konstatování „on je z neziskovky“ se stává poslední dobou v ústech politiků synonymem pro nedůvěryhodnou organizaci nebo osobu. Asi tak, jako tomu bylo v druhé polovině devadesátých let u pojmenování „podnikatel“, tj. označení pro zloděje.

O čem to vypovídá? Jak je vůbec možné takto veřejně kontinuálně degradovat celý neziskový sektor? Netýká se to stovky organizací. Toto veřejné hanění má dopad na více než 120 000 organizací a jejich desítky tisíc zaměstnanců. Já jsem jednou z nich a vadí mi to! Je jen málo lidí mimo neziskovky, kteří vidí do tohoto sektoru a vědí, že se jedná o velkou směs organizací ze všech oblastí soukromého a veřejného života.

Mezi neziskovky nepatří pouze ty méně populární, jako jsou lidskoprávní organizace chránící zájmy určitých skupin nebo advokační neziskovky, které prosazují různé změny. Patří sem i celospolečensky oblíbené organizace, které vám pomůžou v nelehké životní situaci, jako je rozvod, těžká nemoc dítěte, domácí násilí, boj se závislostí, dále ochránci životního prostředí, výzkumné instituty, organizace pracující s dětmi a mnoho dalších. Nemusíte souhlasit s činností u spousty z nich, ale kdyby vás naštvala jedna firma, ztratíte důvěru v celý soukromý sektor?

V neziskovkách jsem pracovala více než deset let a moc ráda bych pokračovala, ale nemůžu si to dovolit z finančních důvodů. Z výše platu „odpovídajícímu neziskovému sektoru“, jak je často uváděno v pracovních inzerátech, se dá těžko vyžít zejména v Praze, pokud vás tedy finančně nekryje partner nebo rodina. Práce je to zajímavá, naplňující ale opravdu nezisková.

Osobní spojení s neziskovou organizací přináší ve vyspělých demokratických státech společenské uznání. Stačí se podívat do profilů významných osobností, které neopominou vedle svých kariérních výsledků hrdě zmínit neziskovky, ve kterých se angažují. Vědí, že právě to vypovídá o jejich úspěchu. Dosáhli určité úrovně a mohou si dovolit věnovat svůj osobní čas a prostředky neziskové organizaci. Spojení s neziskovkou je zde synonymem pro angažovanost, prospěšnost a prestiž.

Středoškolákům prahnoucím po studiu na prestižní zahraniční univerzitě se doporučuje, aby v přihláškách uvedli v rámci mimoškolních aktivit i neziskové organizace, pro které například doučovali sociálně slabší děti, četli v domovech důchodců, nebo se zapojili do ekologických projektů. Ne že by je to zvýhodnilo, ale považuje se to za samozřejmost, respektive splnění předpokladů pro přijetí.

Jediný dlouhodobý problém českého neziskového sektoru je, že chybí jednotné vystupování, silný jednotný hlas a společná obrana proti těmto útokům. Ale je něco takové s ohledem na rozmanitost sektoru vůbec reálné? Není! Tato smutná potřeba je prostě neuskutečnitelná. Proto se do médií dostávají pouze hlasy těch, kteří zastupují ty „nepopulární“, tj. lidskoprávní a advokační neziskovky, jejichž činnost leží v žaludku veřejným činitelům, nicméně jejich existence je nedílnou součástí demokraticky fungujícího státu.

Politici by si měli rychle uvědomit, že jejich negativní kritika namířená proti neziskovkám znevažuje práci velkého počtu lidí a organizací a ničí už i tak těžce získanou důvěru lidí v neziskový sektor.

Alexandra McGehee
Od 2002 do 2017 pracovala v několika neziskových organizacích na různých manažerských pozicích. Od března 2018 působí v Sekci pro evropské záležitosti na Úřadu vlády ČR. Je registrovanou dobrovolnici v rámci dobrovolnického programu ADRA.