1. Sociální demokraté se stali dobrovolnou obětí Miloše Zemana. To on je nejvíc tlačil k tomu, aby spolupracovali na vládní úrovni s ANO. Ale voliči tak evidentně ztratili důvod sociální demokraty volit a raději podporují přímo Andreje Babiše.

2. Pokud Jan Hamáček bude chtít ČSSD zachránit, nemůže nadále vystupovat jako nesmělý poradce Andreje Babiše a přikyvovač Miloše Zemana. Jak toho však dosáhnout, když je s ANO ve vládě, zůstává záhadou.

3. Levice prochází nejzásadnější proměnou. Tradiční strany (KSČM a ČSSD) slábnou a míří k zániku, mladá levice (Strana zelených) je mimo hru. Dominantní silou se tak stává hnutí ANO, i když je levicové především v rétorice. Babiš se postaví tam, kde jsou hlasy, program pro něj není podstatný.

4. Hnutí ANO má příležitost začít se emancipovat. Úspěchy ve městech, kde to dělali po svém, a neúspěch v Praze, kde se vše dělalo podle Andreje Babiše, naznačují, že by se z ANO mohla stát normální strana. Je to nicméně málo pravděpodobné, protože to by vyžadovalo odvahu regionálních politiků. A tu nikdo z nich neprojevuje.

5. V Praze až dnes vrcholí tažení proti klientelistické politice ODS a ČSSD. Pozornost se sice upíná k hnutí ANO - jak Piráti, tak Praha sobě, ale i TOP 09 však vznikly coby protest proti praktikám, které na pražském magistrátu předváděli sociální a občanští demokraté. Pokud zmíněné tři strany vytvoří koalici, bude to revoluce. Už úspěch Prahy Sobě a Pirátů je svým způsobem revoluční zlom.

6. ODS bude muset analyzovat, nakolik se jí v hlavním městě vyplatila negativní a zákeřná kampaň. Sice těsně vyhrála volby, ale měla našlápnuto na lepší výsledek. A teoreticky se může ocitnout mimo vedení města. V Brně zvolili klidnější kampaň - bližší stylu svého úspěšného předsedy Petra Fialy - a uspěli výrazněji, než se původně očekávalo.

7. SPD Tomia Okamury nedopadla dobře, v některých městech se sice na radnici nedostala jen těsně, ale i tak propadla. Je to evidentně strana jednoho muže, navíc Andrej Babiš v posledních měsících přebral rétoriku SPD vůči uprchlíkům, takže na Okamuru toho moc nezbývá.

8. V Brně propadlo Žít Brno, které doposud výrazně ovlivňovalo politiku města. Získalo jen těsně přes čtyři procenta, což je podobný výsledek, kterého tu dosáhla i Strana zelených. Společně by tak měli osm procent. Mluví se o tom, že Žít Brno prohrálo kvůli své sociální politice (zejména projekt sociálního bydlení). Ale to tak nemusí být. Hnutí se dopustilo řady chyb, které vyplývaly z malé zkušenosti s politikou. Jestli však po nějakém menším projektu zůstane velká stopa, bude to po Žít Brno.

9. Obecně - a to nejen v Praze - lze říct, že o úspěchu zdaleka nerozhodují peníze vynaložené na kampaň. Pokud projekt stojí na zajímavých lidech a pracuje v místě delší dobu, lidé si k němu cestu najdou. To je inspirace i pro velkou politiku (viz komentář v novém Respektu 41/2018)

10. Volby do Senátu zatím směřují k posílení opozičních hlasů. Pokud se to potvrdí a vládní kandidáti propadnou, zesílí to opět roli horní komory parlamentu. Prezidentští kandidáti a soupeři Miloše Zemana stvrdili svou oblíbenost, Jiří Drahoš dokonce uspěl už v prvním kole. Je to sice zatím křehký zárodek, ale opozice k Andreji Babišovi se začíná formovat.

Erik Tabery
šéfredaktor Respektu

Publikováno na webu respekt.cz 7. října 2018, převzato se souhlasem autora