10. prosince 1948 byla Organizací spojených národů přijata Všeobecná deklarace lidských práv, která se od té doby stala základem pro zakotvení tohoto konceptu do národních legislativ a mezinárodních smluv. Na rozdíl od komunistického Československa pro její schválení tehdy hlasovala i Čína, formálně stále ovládána Národní stranou (Kuomintang). 1. října 1949 však moc převzala Komunistická strana (KS) Číny, pod jejímž vedením Čínská lidová republika (ČLR) od té doby lidská práva soustavně porušuje, a to zejména od nástupu generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga v listopadu roku 2012.

Znepokojivé jsou snahy ČLR o předefinování samotného pojetí lidských práv tak, aby mezinárodní společenství akceptovalo současný stav lidských práv v ČLR jako plnohodnotnou alternativu hodnot vyjádřených Všeobecnou deklarací lidských práv. V tomto směru Čína vyvíjí značné úsilí v Radě pro lidská práva Organizace spojených národů a dalších mezinárodních organizacích.

Případné zavedení konceptu „lidských práv s čínskými rysy,“ které by popíralo jejich univerzální platnost a přiznávalo by vládám jednotlivých států právo definovat je podle svých potřeb, by však ve svých důsledcích mělo vážný celosvětový dopad, protože by ohrožovalo také práva a svobody občanů jiných zemí.

Již probíhajícím oslabením liberálních hodnot ve světě jsou i asertivněji prosazované územní nároky ČLR v mezinárodních hraničních sporech a vůči Tchaj-wanu, podpora jiných nedemokratických států a snaha o oslabení politických systémů i společností demokratických zemí. Toto působení čínských orgánů je bezpečnostní hrozbou i pro Českou a Slovenskou republiku.

Uvnitř samotné ČLR dochází k rostoucímu omezování práv národnostních a náboženských menšin, občanské společnosti, akademické a umělecké obce, médií a dalších společenských skupin. Čínské úřady také pro účely kontroly společnosti a omezování lidských práv zneužívají technologický pokrok a s jeho pomocí dále posilují dohled nad obyvatelstvem a represivní povahu politického systému ČLR postaveného na principech leninské státostrany. Pod vedením KS Číny se tak Čína vzdaluje univerzálním hodnotám Všeobecné deklarace lidských práv i Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jejichž je signatářem.

Obzvláště znepokojivým příkladem je probíhající represe Ujgurů, Kazachů a dalších muslimských menšin v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, rozlehlém a strategicky položeném severozápadním pohraničí ČLR bohatém na nerostné suroviny. Od nástupu Si Ťin-pchinga a především od dosazení Čchen Čchüan-kuoa do funkce oblastního stranického tajemníka jsou zde drastickým způsobem porušována náboženská a kulturní práva zaručená čínskou ústavou a další legislativou.

Technologický pokrok je čínským režimem zneužíván k zavádění metod policejního státu a digitální diktatury, obyvatelstvo je masově politicky indoktrinováno. Zcela odsouzeníhodné je uvěznění několika set tisíc lidí v politických převýchovných táborech, kde dochází podle věrohodných zpráv kromě politické indoktrinace i k mučení a úmrtím vězňů. Systematicky zadržováni nebo vězněni jsou přední ujgurští intelektuálové, například Ilham Tochti, Abdurehim Héjit, Rahile Dawut, Tašpolat Téjip, Abduqadir Džalalidin, Perhat Tursun, Tahir Talip a další.

Tato represe je čínskými orgány realizována pod záminkou zveličeného nebezpečí náboženského extremismu a etnického separatismu, které údajně ohrožují stabilitu Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang a celistvost ČLR. Asymetrické útoky na státní instituce i odsouzeníhodné teroristické útoky na čínskou veřejnost, ke kterým v oblasti dochází s většími či menšími přestávkami od ovládnutí KS Číny v roce 1949, jsou však reakcí na dlouhodobě represivní a násilnou politiku čínského státu. Jsou také výsledkem skutečnosti, že v čínském autoritářském režimu neexistují pro Ujgury ani jiné menšiny žádné legální mechanismy, pomocí nichž by mohli vyjádřit nesouhlas s vládní politikou.

V posledních letech pak kontrolu nad Sin-ťiangem Peking posiluje především za účelem upevnění moci a kvůli jeho strategické poloze a nepostradatelnosti pro energetickou bezpečnost, mezinárodní konektivitu a zahraniční politiku ČLR, které sleduje například strategie Pás a cesta. Pod záminkou spolupráce se světovým společenstvím a pod záštitou ideálů vzájemného porozumění a výměny hodnot se tak ČLR dopouští drastického porušování lidských práv svých občanů.

Proti tomuto alarmujícímu dění v Sin-ťiangu se v posledních měsících ve světě zvedla nebývalá vlna kritiky a odporu. Iniciativy vzešly například ze strany Evropského parlamentu, zákonodárců Kongresu USA, výboru i expertů Organizace spojených národů, velvyslanců 15 demokratických zemí v Pekingu, Rady americko-islámských vztahů, světové akademické obce, Svobodné univerzity v Bruselu, frankofonních sinologů, i od dalších angažovaných jednotlivců.

Dění v Sin-ťiangu je nutno vnímat v celkovém kontextu autoritářského směřování, jímž se ČLR pod vedením Si Ťin-pchinga ubírá. V důsledku nárůstu nebo obnovy nedemokratických tendencí i v jiných zemích než v ČLR je světové demokratické společenství povinno bránit hodnoty, na kterých se zakládá možnost mírového soužití v době globalizace. Výzva autorů tohoto článku ke konkrétním krokům k ochraně lidských práv v ČLR a k ukončení represe Ujgurů a dalších občanů ČLR, k níž se svým podpisem připojilo více než 110 českých a slovenských vědců a dalších angažovaných osobností, je dostupná zde.

Ondřej Klimeš, Martin Slobodník, Olga Lomová, Martin Hála, Jarmila Ptáčková
sinologové