Stará historie - politická instrumentalizace

Řada politiků, obzvláště také českých se chová podobně jako surfaři: To se čeká na vlnu a na ní se pak jede. Jenže surfaři, když udělají chybu, spadnou s prkna do vody. Kdo surfuje slovně, tomu bohužel žádná hrozba za hloupé řeči nehrozí. Kulisy v české debatě jsou již dávno známé. V souvislosti s Coronavirem se vyjadřují m.j. také Václavové Klausové, jak otec, tak syn. A opět je tématem zlé Německo, hloupá kancléřka, jakož i Evropská unie, která zažívá krizi a měla by se rozpadnout. Že největším problémem Evropské unie jsou politici jako Klausové, Orbán, či Kaczyński, sice mnoho z nás ví, ale většinové názorové proudy české veřejnosti to prostě spolknou. Jen během koronakrize není možné skočit si do hospody a tuto názorovou úroveň probrat u piva.

Které prostředky může Evropská unie nasadit, to je otázka, kterou si musíme klást stále znovu. U nás si na toto společenství nejčastěji stěžují ti, kteří se vši silou snažili o to, Unii dát pokud možno co nejméně kompetencí. Je to tedy komplex neschopností, či spíše nemožností, které tito stěžovatelé vlastně spoluzpůsobili. V době, kde se diskutuje o manipulacích, které způsobují ruské dezinformační weby, měli bychom probrat i vlastní dezinformace. Tady se dezinformace odehrávají většinou bez honorářů (nebo o nich možná nevíme). Je to vlastně ostuda, že je považujeme za jakousi suverenitu. Ovšem fakt, že naši pomlouvači Evropské unie mají blízko do Moskvy a do Pekingu, to by mělo být varovným znamením.

Popisovaná suverenita tohoto Klausovského typu je něčím jiným, než suverenita z politické teorie. Od devadesátých let bylo odmítání EU slovíčkařením, které mělo zajistit klid na vlastní čachry. A zajímavé je, že se podařilo českou veřejnost téměř plně omámit řečmi o suverenitě. Kontrola zvenku skoro nikomu nepřipadá jako nějaká pojistka, kterou vlastně potřebujeme a je NAŠE. Vzpomeňme jen na nadávky českým členům Evropského parlamentu z úst ministerského předsedy, když se jako členové jednoho výboru EP zabývali otázkou, zda AGROFERT nepobíral dotace protiprávně. Nějaký domácí protest není téměř známý. Opět: Česká veřejnost nevidí, jaká ostuda to při pohledu zvenčí je. Kocourkov, ve kterém omezení komunikace a kontrolních mechanizmů vlastně někomu spíše prospívá.

Funkci Evropské unie je možné probrat na příkladu východního Německa (to se do EU dostalo sjednocením Německa jaksi mimo soutěž a dříve), kde v devadesátých letech řada podvodníků při uplatňování dotací skončila před soudem, a to i špičkoví politici. Němci tehdy evropskou analýzu vlastních podvodníků brali jako pomocné opatření, byli nápomocní, a ihned vše poslali k vlastním úřadům a soudům. Chovat se poctivě, to je přeci věc všeobecně užitečná. A evropské peníze jsou vlastně peníze naše, i když k nim přispíváme jen malou měrou. Měli bychom tedy analyzovat domácí mechanizmy: Jak se vyvolávají negativní pozice vůči Unii a proč? Co mají její kritici za lubem? Náš všeobecný prospěch za jejich aktivitou nebude. A kdy se vlastně někdo z tohoto kouta dostane do spárů české justice? V onom kritizovaném Německu se to stalo.

Jaroslav Šonka
Autor je politolog a publicista se zaměřením na Evropskou unii.