Čína se snaží využít pandemie covid-19 a posílit. Pomocí zahraniční propagandy se chce zbavit nálepky viníka a prezentovat se jako lídr v boji s nákazou. Pomáhat se jí v tom snaží i čeští aktéři, kteří prosazují sblížení s Pekingem. Abychom do budoucna byli schopni zabránit podobným katastrofám, potřebujeme ale podporovat právě ty hodnoty, které Komunistická strana Číny potlačuje. Pandemie nám nabízí jedinečnou příležitost zamyslet se nad vztahy s Čínou.

Podle zprávy Aktuálně.cz vypracovali experti českého ministerstva zahraničí předběžnou analýzu dopadů pandemie covid-19 na mezinárodní politiku. Upozorňují krom jiného i na to, co je zmíněno v úvodu. Na snahu čínských komunistů zbavit se viny a převtělit se v zachránce. V toho, díky němuž se podaří porazit nákazu, s níž není Západ schopen se vyrovnat.

Ke stejným závěrům došla i analýza Evropské služby vnější činnosti (EEAS). A to i poté, co byl její osten vůči Číně poněkud otupen. Pro Peking je krize příležitostí převyprávět světu příběh o velikosti Komunistické strany Číny.

My, přirození partneři
Kontrola „příběhu“ a jeho zahraničně-politického dopadu byly pro čínské komunisty důležitými prioritami od samého počátku. Dokazuje to například dosazení dvou propagandistů a jednoho diplomata do devítičlenné ústřední vedoucí skupiny pro boj s nákazou vytvořené na konci ledna.

Utajování a cenzura informací, zákroky proti whistleblowerům a nečinnost orgánů z důvodu centralizovaného rozhodování byly zásadními faktory, kvůli nimž epidemie v Číně vypukla. Zabránit jí nakonec nedokázala ani mnohá úspěšná opatření, protože byla z politických důvodů zavedena pozdě. Rozšíření do světa napomohla i Světová zdravotnická organizace (WHO), která pod vlivem Pekingu mezinárodní společenství dostatečně nevarovala.

Epidemii nezpůsobilo selhání, nýbrž účinné fungování politického systému, který komunistická strana Číny vytvořila. Centralizace politického procesu, kontrola Strany nad celou státní správou, informační diktatura a ovlivňování mezinárodních organizací jsou mechanismy, které režim výrazně zdokonalil po nástupu Si Ťin-pchinga k moci v roce 2012.

V krizovém okamžiku stranické vedení vyhodnotilo jako hlavní prioritu nikoli řešení věcné podstaty problému, nýbrž boj proti možnému dopadu na mocenské postavení Strany. A to i za cenu ztrát na životech. Ostatně čínský politický systém obdobně zafungoval i při epidemii SARS v roce 2002–2003 nebo při otravách dětí kojeneckým mlékem v roce 2008.

Vnější propaganda (waj-süan) i diplomacie Komunistické strany Číny proto v posledních měsících napírají značné úsilí, aby zbavily Peking odpovědnosti za vytvoření podmínek ke vzniku celosvětové katastrofy. Usilují o to například šířením dezinformací o původu viru v zahraničí, případně manipulací, podle níž je spojování původu epidemie s Čínou projevem sinofobie a rasismu. Peking dokonce neváhal zcenzurovat zmínku o původu epidemie i z otevřeného dopisu evropských představitelů, kteří vybízeli ke spolupráci s Pekingem.

Strana naopak prezentuje svůj postup jako vzorové řešení a snahu o vybudování globální sounáležitosti v rámci takzvaného zdravotnického společenství lidstva (žen-lej wej-šeng ťien-kchang kung-tchung-tchi). Klíčová je premisa o „otevřeném, transparentním a zodpovědném“ postoji, jímž Čína údajně za podpory WHO a OSN včas varovala světové společenství a získala mu tím potřebný čas k reakci.
Podle vlastní propagandy by proto Čína měla být považována za zodpovědnou mocnost a zejména pro EU představovat přirozeného partnera kvůli údajně sdílenému zájmu na „multilateralismu“ mezinárodního uspořádání.

Tato dílčí sdělení jsou součástí metanarativu čínských komunistů, podle něhož je jejich verze socialismu celkově lepším zřízením než liberální demokracie.

V tomto duchu oslovuje čínský propagandistický aparát i českou veřejnost. Například na stránkách pražského velvyslanectví ČLR nebo prostřednictvím Čínského rozhlasu pro zahraničí. Čínský velvyslanec při doručení první dodávky ochranných pomůcek na ruzyňském letišti řekl, že epidemie je globální výzvou, jíž je Čína připravena čelit společně s Českem i celým světem: „Jsme v tom všichni společně.“
Propagandistickým bonusem v podobě sloganu „Každá epidemie jednou skončí, ale česko-čínské přátelství přetrvá“ byly obohaceny i některé z krabic komerčních dodávek čínského zdravotnického materiálu.

Vypůjčený člun
Pandemie umožnila i mobilizaci místních partnerů pekingských soudruhů ke zlepšování česko-čínských vztahů, jež před koronakrizí prodělávaly strmý pád. Pozornost budí nejen objem byznysu pro čínské firmy a pochybný charakter některých proběhlých transakcí. Zasluhuje si ji i fakt, že část zahraničněpolitických kompetencí u nás převzali zastánci spolupráce s Pekingem, což lze chápat jako nárůst čínského vlivu v Česku.
Jeho dalším projevem jsou mediální prohlášení, která reflektují zájmy a rétoriku Pekingu a mohou ovlivnit smýšlení, rozhodování a jednání nemalé části české společnosti.

Často lze zaslechnout tradiční komunistickou manipulaci o údajném společném údělu, jež má vést svět ke spolupráci s Čínou. K jejím protagonistům u nás patří například Jaroslav Tvrdík. Člověk, který svou osobností propojuje česko-čínskou obchodní komoru, krizový štáb českého ministerstva vnitra a krajně nedůvěryhodnou společnost CEFC. Ta je napojena na čínskou rozvědku a její aktivity u nás po řadě skandálů převzala čínská státní společnost CITIC, pro níž teď Tvrdík pracuje. Nijak tedy nepřekvapuje, když právě on tvrdí, že Čína i Evropa epidemii podcenily stejným způsobem.

„Spojit síly“ s čínským režimem chce i Jan Zahradil, předseda Skupiny pro přátelství EU a Číny v Evropském parlamentu, kterou do značné míry kooptoval vlivový aparát Komunistické strany Číny. Českou verzi Zahradilova rozhovoru poskytnutého čínskému oficiálnímu listu Kuang-ming ž’-pao publikovaly Literární noviny. Periodikum, které na základě partnerství s tímto čínským listem funguje jako „vypůjčený člun“ pro čínskou propagandu v Česku.

Zahradil v rozhovoru ocenil čínské řešení pandemie. Odmítl veškeré „konspirační teorie“ o původu viru a krizi označil za příležitost pro rozvoje vztahů Česka i unie s Čínou. Brusel by pak podle jeho mínění měl přehodnotit plánovaný přechod na zelenou ekonomiku a zůstat u „tradičních průmyslových a výrobních odvětví.“ Evropský New Green Deal kritizoval i prezident Zeman, který také jedním dechem odmítl, že by byl čínský režim zodpovědný za vypuknutí celosvětové pandemie.

V soudružském duchu se nesou i tvrzení o exkluzivitě čínské „pomoci“ Česku a o „narovnaných“ česko-čínských vztazích. Není bez zajímavosti, že když je čeští představitelé pronášeli, dosáhla jejich servilita místy až groteskního nádechu. Prezident Zeman například poděkoval Číně za to, že Česku „jako jediná země pomohla v dodávce [zdravotnických] prostředků“. Na výraznou pomoc unie a NATO přitom jaksi „zapomněl“.
Manipulativní tvrzení, že Čína a Česko se nacházejí ve stejné situaci - a měly by proto spolupracovat -, pomíjejí zásadní skutečnost, že kromě podobných faktorů hrají v obou zemích roli i faktory jiné. Nejpodstatnější z nich je odlišné politické zřízení. Navíc skutečná epidemiologická situace ani dopady na čínskou společnost nejsou kvůli cenzuře přesně známy. Tvrzení o úspěšném boji s nákazou tedy nelze nekriticky přebírat od čínských orgánů ani od jejich lokálních přátel.

„Nepolitická“ politika
Česku se prý dostalo výsady čínské „pomoci“ především díky nadstandardním vztahům Miloše Zeman s čínskými představiteli. Politické hledisko bylo nejspíš výrazně zohledněno i u darů pekingských soudruhů ministerstvu vnitra a KSČM nebo dalším spřáteleným subjektům.
Problém je, že zdejší obhájci čínských komunistů zatím nedokázali vysvětlit, jaký užitek má z těchto vazeb čínské vedení. Příkladem jsou vyjádření prezidentského kancléře Mynáře, který Pekingu bezprecedentně asistuje při výhružkách Česku a při narušování našich vztahů s Tchaj-wanem.

Mynář politický charakter čínských dodávek odmítl a osoby, které na něj upozorňují, označil za „škarohlídy“ a „rádoby znalce“. Údajné „povyšování ideologie nad zdraví lidí“ zmínil i Jaroslav Tvrdík, když popíral jakoukoli zištnou motivaci svého angažmá v krizovém řízení.

O něco přímočařejší byl Jan Hamáček. Ministr vnitra a dlouholetý protagonista sbližování s čínským režimem kvůli kritickému článku, který upozorňoval na problematické souvislosti politizace čínských dodávek, označil autora Martina Hálu za „blba“. O pár dní později pak řekl, že podobní kritikové zaslouží „s prominutím, přes držku“. Nápadně to připomíná uvažování čínských komunistů, z nichž některé Hamáček považuje za „drahé přátele“ a pro něž je urážení a mlácení odpůrců běžnou praxí.

Tvrzení o apolitické podstatě čínské pomoci světu lze najít i v pekingské zahraniční propagandě. Tuto mediální manipulaci však vyvracejí některé oficiální stranické dokumenty, podle nichž je koronakrize příležitostí k vybudování takzvaného osudového společenství lidstva. (žen-lej ming-jün kung-tchung-tchi). Jinými slovy k systému mezinárodních vztahů podle představ Komunistické strany Číny vedené Si Ťin-pchingem.

I samotný vznik epidemie je ostatně důsledkem toho, že čínské orgány zpočátku vnímaly virové onemocnění především jako politikum. A ani během pandemie čínský režim zdaleka nerezignoval na své výsostné zájmy (che-sin li-i). Například vojensky zastrašoval Tchaj-wan, administrativně si přisvojil další část Jihočínského moře a dosáhl pozatýkání hongkongských prodemokratických aktivistů. Mnohé politické souvislosti má i zmiňované převzetí krizového řízení epidemie v Česku spojenci Pekingu.

Pandemií proti Tchaj-wanu a za Stranu silnější
Politická agenda ČLR vyčnívá i z Mynářových verbálních diskreditací českých vztahů s Tchaj-wanem nebo Zemanově rádoby nevážné spekulaci o možné budoucí infekci od tchajwanského luskouna. Na rozdíl od ČLR vychvalované jejími českými pobratimy je však Tchaj-wan příkladem úspěšného zvládnutí epidemie zejména proto, že byl po negativních zkušenostech s čínským režimem tutlanou epidemií SARS na podobnou situaci připraven a řešení bylo v rukou kompetentních odborníků a lídrů nesledujících prioritně autoritářskou agendu.

Globální nárůst tchajwanské soft power díky úspěšnému řešení epidemie jde však proti dlouhodobým snahám Pekingu o mezinárodně-politickou izolaci ostrovního státu. Čína proto protestovala proti zdravotnické pomoci, kterou Tchaj-wan Česku zdarma poskytl, a nadále blokuje i členství Tchaj-wanu, nebo i jen jeho status pozorovatele, ve WHO, které v důsledku koronakrize neúspěšně podpořily kromě mnohých světových činitelů i někteří čeští zákonodárci. Ostrakizace Tchaj-wanu přitom k rozšíření koronaviru nejspíš výrazně přispěla, neboť Tchaj-wan informoval WHO o riziku přenosu viru z člověka na člověka již 31. prosince 2019, WHO však díky ovlivnění Čínou varování ignorovala.

Ke globální politice se vyjádřila i skupina PPF, jejíž šéf vztahů s veřejností Vladimír Mlynář vyzdvihl lepší postup Číny ve srovnání s „naprostou nemohoucností“ EU. Předpověděl také, že pandemie oslabí demokratické státy a posílí Čínu i hlasy volající po „efektivnější vládě“ a neopomněl zopakovat i další teze čínské propagandy o tom, že Čína je založena na konfucianismu a na výlučných hodnotách.
V rozhovoru však nezaznělo, že odklonu Česka od demokracie napomáhá i sama PPF usměrňováním české zahraniční politiky směrem k „efektivnímu“ čínskému režimu, vylepšováním jeho obrazu v Česku nebo předžalobními výzvami kritikům jako je projekt Sinopsis nebo Český rozhlas.

Za pozornost stojí i mediální ofenziva, do níž se během koronakrize pustila firma Huawei, se kterou PPF uzavřela memorandum o spolupráci a kterou vedle další čínské společnosti ZTE považuje za bezpečnostní hrozbu Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Huawei skrytě financovala pro ni příznivou „analýzu,“ jejíž obsah následně šířila některá česká média. Čína protestovala i proti nedávné česko-americké dohodě o bezpečnosti při budování sítí 5G, která může ze hry vyřadit právě Huawei.

Vliv ČLR v Česku vzrostl i ovládnutím mediální agentury Médea státní skupinou CITIC. Podle některých pohledů tento krok šíření pročínských názorů v českém prostředí neusnadní, podle jiných však posílí právě pozice Hamáčka a Tvrdíka. Prezident Zeman ostatně Hamáčka za boj s epidemií pochválil a vyslovil se pro vládnutí stávající koalice i po příštích parlamentních volbách.

Příležitost nejen pro Čínu
Pandemie koronaviru ukázala, že pro úspěšné zvládnutí podobných situací je nutný pokud možno co nejvíce expertní, odpolitizovaný a transparentní postup řízený odborníky podporovanými politickými lídry v podmínkách svobody projevu a médií. Je také zřejmé, že vzniku pandemie umožnila KS Číny tím, že tyto principy soustavně potlačuje a upevňuje místo toho mechanismy opačné, které jsou nutné pro fungování jejího mocenského monopolu, například schopnost řízení všech primárně nepolitických procesů nebo potlačování informací a názorů, kterými se cítí ohrožena.

Tento způsob správy státu vedl nejen ke vzniku dnešní epidemie koronaviru, ale například i k masakru demonstrantů na náměstí Tchien-an-men 4. června 1989 nebo k uvěznění až milionu lidí v politických převýchovných táborech v Sin-ťiangu v posledních letech. Svůj politicko-společenský model ČLR prosazuje i v mezinárodním kontextu, kde nadále popírá svůj podíl na způsobení pandemie, a kde manipuluje jejím výkladem, často za přispění lokálních aktérů svého vlivu.

Koronakrize dost možná znamená předěl v nahlížení světa na Čínu a na její zapojení do mezinárodního společenství. Pro Česko i další evropské státy tím opětovně vychází najevo potřeba ujasnit si, do jaké míry chtějí svoji budoucnost utvářet společně s netransparentním režimem, který opakovaně prokazuje sklon upřednostnit svou politickou agendu před všemi ostatními prioritami a jehož aktivity české bezpečnostní instituce považují za hrozbu a EU za systémového rivala.

Ondřej Klimeš
Autor je sinolog, výzkumný pracovník Orientálního ústavu AV ČR.