V našem městě jsou věci, co se pořád zvětšujou. Třeba domy. Můžete se s klidem vsadit, už nejméně od velké asanace, že ten příští bude větší než ten, co stál na jeho místě předtím. To je zákon.

Nebo auta. To je naopak novinka, skoro móda, jako dřív liščí kožichy. SUV a offroady, co zajíždějí do Palladia, jsou velké jako před třiceti lety sanitka, před padesáti dodávka a před sto lety tank. No, skoro.

Menší a menší jsou naopak autobusy. Vevnitř rozhodně. Toho si taky nejde nevšimnout. Čím novější, tím míň je v nich k hnutí.

Ty poslední, z ohně veřejné zakázky zrozené SOR NB 12 City, zato mají už čtvery dveře. Což houfec na zastávkách obvykle zaskočí. „Rychlá výměna cestujících“, inzerovaná výrobcem, se tak nekoná, to spíš váhavci do poslední chvíle řeší, který vchod zvolí, a motají se. A tak je to teď se vším.

Byly časy, kdy se v našem městě smělo nastupovat jen dvěma dveřmi. Ty třetí, přední, otevřela sametová revoluce. A čtyřdveřový princip zřejmě naplní až příští, minulostí nezatížená generace pasažérů.

Vzrušení před nástupem je ale zbytečné. Vevnitř zjistíte, že jsou si všichni rovni, pohodlí nevyhrál nikdo.

Na sedadla by se vešli tak žáci čtvrté třídy, ne dospělí pracující v zimních bundách.

Jeden odborný recenzent napsal: „Asi jako nejhůře vyřešená se mi jeví část mezi druhými a třetími dveřmi. Dala by se nazvat jeviště a hlediště.“ Souhlasím, bohužel je pořád vyprodáno.

Samolepka u řidiče tvrdí, že „obsaditelnost“ busu je 26 sedících a 76 stojících. Tuhle jsem to počítal, stálo 21 lidí a bylo velmi slušně plno. Že byste si rozložili noviny, to ani náhodou. Takže tady někdo buď kecá, nebo kalkuluje s přepravou liliputánů. Spíš obojí.

Autobus má i jiné vymoženosti. „Poptávkové otevírání dveří“, musíte přiložit packu na packu, jinak se neotevřou. Placatá obrazovka, na které ubíhají názvy aktuálních zastávek. Kamery na cestující. Ti v hledišti by si zasloužili přímý přenos. Jo, a taky se dobře nastupuje, nízký práh je pohodlný, o tom žádná. Člověk už je ale stejně radši venku.

V autobuse, kam se prý vejde 102 lidí, teď naše MHD testuje zimní vůni. V-ů-n-i. Větřím za tím politický rukopis náměstka Březiny, který vždycky dovedl vyhmátnout, co si lid žádá.



Kdybyste si potřebovali loknout, tak je to stopětadvacítka, expres mezi Smíchovem a Jižákem, ale nevoní každá. A v sobotu a v neděli se rauš nekoná vůbec.

„Vůně je čistě přírodní, certifikovaná, navíc dodává energii a čistí prostor,“ hází na webu laso Dopravní podnik.

Tak jsem si koupil lístek. Bylo ráno, terminál Smíchovského nádraží, kde si člověk rázem připadá jako vágus. Úděsná lezavá zima, na zemi ztuhlé včerejší chrchle, nebo co. Na Jižáku jsme byli za čtvrt hodiny, podle jízdního řádu, zaplaťpánbůh. Ta energie by se dala krájet.

Jan Lipold