Napřed mi dovolte vzpomínku. Jednoho odpoledne někdy uprostřed 70. let jsme šli s Pionýrem (ano, byl jsem v Pionýru, konec coming outu) po škole na Střelecký ostrov a se soudružkou vedoucí trénovali vlastivědu. Úkol zněl: vyjmenujte všechny pražské mosty, jak jdou za sebou, od jihu k severu nebo od severu k jihu, to je jedno. Já, jedničkář, jsem se chtěl zase jednou blýsknout, tak jsem na papírek napsal to, co nikdo neměl: most Inteligence.

Soudružka vedoucí se zatvářila udiveně a prohlásila, že žádný takový most v Praze není. Trochu jsem se s ní přel, protože jsem to jméno slyšel doma, a ne jednou, ale trvala na svém. A neuznala mi to.

Byl jsem zmaten. Co je na tom špatného, pojmenovat stavbu, dost monumentální, po tak vznešené vlastnosti jako je inteligence? Naopak, je to přece duchaplné, moudré a o to víc to vyniká v době, kdy se polovina náměstí jmenuje po nějakém komunistovi nebo komunistickém výročí.

Siesta u Vltavy pod mostem Inteligence, rok 1962.

Když jsem později odněkud pobral, že nejde o název oficiální, nýbrž lidový (a pochopil, proč ho soudružka vedoucí neznala), rozsvítilo se mi: mostu se říká most Inteligence, protože víceméně nevede odnikud nikam - končí jakoby ve skále - a je prakticky zbytečný, projedou po něm tři vlaky za den, rozhodně je naprosto nepřiměřený tomu, o jak majestátní stavbu se jedná. Tohle musel vymyslet nějaký inteligent - a odtud ten název. Lidová ironie, česká potměšilost!

Až na třetí dobrou jsem zjistil, že inteligence v názvu není ani oslavou ducha, ani posměškem autorům stavby, nýbrž poctou pracující inteligenci.
Jan Lipold

A teď si můžete přečíst, jak to s mostem Inteligence bylo:

Mnoho právníků, filozofů, lékařů, učitelů, úředníků a dalších příslušníků inteligence stavělo v první polovině padesátých let 20. století železniční most v pražském Braníku. Tehdy vládnoucí komunistický režim totiž poslal do dělnických a pomocných profesí vzdělané lidi, které označil za třídní nepřátele. "Pracovali tu většinou samí nováčci," napsal k tomu již v roce 1955 v knize Splněné sny technik a publicista Jiří Streit. Přes 900 metrů dlouhý Branický most, lidově zvaný "most inteligence", byl otevřen před půl stoletím, 30. května 1964.


Most, který byl oficiálně pojmenován jako Branický most až v roce 1969, nebyl nikdy dostavěn. Měl přitom sloužit pro odvedení nákladní dopravy z trati od Plzně mimo centrum Prahy na pravý břeh Vltavy, konkrétně přes Krč na vršovické nádraží. Most, kde je pouze jedna kolej (ač byl postaven pro dvě), tak zůstal prakticky celých padesát let bez výrazného použití, mostovka je nyní místy navíc velmi narušená.

Most má kromě zmíněných zvláštností při výstavbě či využívání i další zajímavosti. Je jen o pouhých 200 metrů kratší než nejdelší železniční most v České republice, Negrelliho viadukt (měří 910 metrů, viadukt pak má 1110 metrů), jeho půdorys je dvakrát zakřiven, takže trochu připomíná písmeno "s", a dříve se o jeho "lehkosti" literatura někdy vyjadřovala jako o "křídlech letícího racka".

Železobetonový železniční most je součástí jižní traťové spojky. Kromě Vltavy přemosťuje i Strakonickou a Modřanskou silnici, železniční tratě do Plzně a do Vraného nad Vltavou či tramvajovou trať do Modřan. Most má šířku 14 metrů, je tvořen patnácti poli s rozpětím 53,5 metru, celkové převýšení mezi konci mostu je šest metrů a celková výška nad hladinou Vltavy 19 metrů. Chodník pro pěší je umístěn uprostřed mezi kolejišti.

Na mostě byla původně umístěna i druhá kolej, poté ale byla zrušena, protože navazující tunel nad Malou Chuchlí byl dokončen pouze jako jednokolejný. Při stavbě tunelu se totiž ukázalo, že skála nemá dostatečnou pevnost pro udržení dvoukolejného tunelu.


Myšlenka na podobný železniční obchvat Prahy pro nákladní dopravu se objevovala již začátkem 20. století. První reálné návrhy předložil v roce 1920 Josef Kubler, o sedm let později byl předložen "dispoziční plán budoucích železničních úprav v Praze", který podobnou trať zahrnoval. Po druhé světové válce plánovací komise myšlence nepřála, ale na jaře 1949 se najednou začalo stavět. Je možné, že ukvapené zahájení výstavby bylo vyvoláno potřebou urychleně najít práci pro vzdělance odsunuté do dělnických profesí.

Projekt mostu, který vypracoval Jiří Klimeš, pak vznikal až v době, kdy se již stavělo. Stavba oblouků začala v roce 1952 a v roce 1955 byly úspěšně provedeny zatěžkávací zkoušky. Doprava na mostě byla zahájena ale až v sobotu 30. května 1964 při zprovoznění celé železniční jižní spojky. Do té doby most sloužil statickým zkouškám různých typů lokomotiv.
Robert Míka, ČTK








Foto: Jan Lipold (5x), Archiv ČTK (2x)