Demolice v Holešovicích byla k ničemu
Stavební úřad Prahy 6 zamítl kritizovanou zástavbu proluky nedaleko Holešovické tržnice v Praze 7, tak zní čtvrteční zpráva ČTK. Plánovaný komplex tří budov o výšce až 42 metrů, které měly mít čtyři podzemní podlaží a skoro 200 parkovacích stání, podle rozhodnutí „narušuje charakter území a poškozuje jeho architektonické a urbanistické hodnoty.“
Tady je jeho vizualizace, tak to mělo podle dostupných informací vypadat:

Nyní je v těch místech, na okraji oblíbené rezidenční a dříve i tovární čtvrti mezi ulicemi Komunardů, Jateční a Tusarova, přibližně toto, tedy cca nic (snímek ze září 2012):

Proluka a v ní stavební jáma tam samozřejmě nezejí odjakživa. Nebýval to zoufalý, holý pozemek, který by bylo třeba zušlechťovat novou výstavbou. Do roku 2012 zde stála bývalá továrna lučebních výrobků a barev, kterou pánové Becker a Englert založili v 80. letech 19. století. A další menší objekty - skladiště, dílny, kanceláře. Do poslední chvíle to byla z pohledu z ulice solidní plus minus prvorepubliková architektura. Součást genia loci bývalých industriálních Holešovic. Žádná ruina dobrá na spadnutí a na stržení.

Leč stalo se – podnikatelský záměr byl jiný a demolice blesková. Léto 2012:



Po třech letech úřad potvrdil to, co od začátku tvrdí místní odpůrci stavby, dimenzemi rapidně přesahující nejbližší okolí. Projekt nesplňuje podmínky pro zástavbu proluky, nerespektuje charakter lokality a není vhodný ani z hlediska oslunění. Kvůli námitce podjatosti věc tentokrát neřešila Praha 7, ale Praha 6, ovšem tamní úředníci dospěli k tomu samému, jako předtím jejich kolegové ze sedmičky. Jde o rozumné a správné rozhodnutí.
Takže to vypadá na příběh jedné úplně zbytečné demolice. Místo vypadá momentálně docela zoufale - ale není to nakonec lepší, než zamýšlený moloch? A dál? Vytasí se investor se skromnějším projektem, nebo se to ještě nějak upeče, či pozemek převezme a osídlí někdo jiný? Jedna chyba už je nevratná – nekompromisní demolice ve chvíli, kdy investor neměl ani zdaleka potřebná povolení k nové výstavbě. Tomu mělo být zabráněno. Od té doby se tři roky nekoplo a nejspíš ještě dlouho nekopne. Zatím je to příběh bez konce, natož šťastného.
Jan Lipold, Aktuálně.cz
Foto: Jan Lipold (4x), ČTK (1x), repro z knihy Pražský industriál, ČVUT 2007 (1x).
Tady je jeho vizualizace, tak to mělo podle dostupných informací vypadat:

Nyní je v těch místech, na okraji oblíbené rezidenční a dříve i tovární čtvrti mezi ulicemi Komunardů, Jateční a Tusarova, přibližně toto, tedy cca nic (snímek ze září 2012):

Proluka a v ní stavební jáma tam samozřejmě nezejí odjakživa. Nebýval to zoufalý, holý pozemek, který by bylo třeba zušlechťovat novou výstavbou. Do roku 2012 zde stála bývalá továrna lučebních výrobků a barev, kterou pánové Becker a Englert založili v 80. letech 19. století. A další menší objekty - skladiště, dílny, kanceláře. Do poslední chvíle to byla z pohledu z ulice solidní plus minus prvorepubliková architektura. Součást genia loci bývalých industriálních Holešovic. Žádná ruina dobrá na spadnutí a na stržení.

Leč stalo se – podnikatelský záměr byl jiný a demolice blesková. Léto 2012:



Po třech letech úřad potvrdil to, co od začátku tvrdí místní odpůrci stavby, dimenzemi rapidně přesahující nejbližší okolí. Projekt nesplňuje podmínky pro zástavbu proluky, nerespektuje charakter lokality a není vhodný ani z hlediska oslunění. Kvůli námitce podjatosti věc tentokrát neřešila Praha 7, ale Praha 6, ovšem tamní úředníci dospěli k tomu samému, jako předtím jejich kolegové ze sedmičky. Jde o rozumné a správné rozhodnutí.
Takže to vypadá na příběh jedné úplně zbytečné demolice. Místo vypadá momentálně docela zoufale - ale není to nakonec lepší, než zamýšlený moloch? A dál? Vytasí se investor se skromnějším projektem, nebo se to ještě nějak upeče, či pozemek převezme a osídlí někdo jiný? Jedna chyba už je nevratná – nekompromisní demolice ve chvíli, kdy investor neměl ani zdaleka potřebná povolení k nové výstavbě. Tomu mělo být zabráněno. Od té doby se tři roky nekoplo a nejspíš ještě dlouho nekopne. Zatím je to příběh bez konce, natož šťastného.
Jan Lipold, Aktuálně.cz
Foto: Jan Lipold (4x), ČTK (1x), repro z knihy Pražský industriál, ČVUT 2007 (1x).