Protestuji proti očerňující kampani, kterou proti mně spustil Blesk. Tentokrát překroutil fakta mimořádně nekorektním způsobem, počínaje titulkem „4 000 000 za přednášky!“, přes nepravdivá tvrzení v textu článku, až po další absurdní titulek na třetí straně, který zní: „John točí na vlastní kapsu.“ Odsuzuji také manipulaci, které se redaktorka dopustila oslovením dopravního experta Stanislava Humla, kterému zamlčela důležitá fakta a jeho reakce tím byla zásadně ovlivněna.

A co by měl napsat Blesk, kdyby mu nešlo o pomluvy, ale o pravdivé informace? Čtenář by měl především vědět, že John nic netočil. Byl jsem jedním ze zhruba padesáti zaměstnanců firmy, která jako mediální a reklamní agentura soutěžila (stejně jako jiné agentury) o konkrétní práci. Můj pracovní úvazek v této firmě spočíval v zajišťování vydání sedmdesáti miliónů výtisků časopisu VZP. Protože jsem byl zaměstnán na plný úvazek v TV Nova, přistoupil jsem na to, že budu odměnu za svou práci dostávat formou odměny předsedy představenstva této společnosti. Šlo zhruba o deset tisíc korun měsíčně. Jako předsedovi představenstva mi ze zákona vznikla povinnost spolupodepisovat smlouvy, které vyjednával a podepisoval ředitel a majitel společnosti pan Kazimirovič. Neměl jsem jako zaměstnanec žádný podíl na zisku společnosti, ani žádný jiný majetkový prospěch z uzavřených smluv. A také jsem neparticipoval na žádných jiných projektech firmy, tedy ani kampani k bezpečnosti silničního provozu, ani na natáčení jakýchkoliv filmů.
A teď k dalším tvrzením Blesku, která jsou zcela lživá:
1) John si neřekl o žádnou nehoráznou částku. Žádnou smlouvu nikdy s nikým nevyjednával. Smlouva na kampaň k bezpečnosti silničního provozu byla výsledkem veřejné zakázky, v níž byla vybrána firma ORA PRINT jako nejlepší z pěti firem. Kampaň spočívala v natočení hraného filmu, který bude ministerstvo moci využívat i v jiných kampaních. Cílem bylo snížit počty mrtvých a zraněných na českých silnicích. Dále bylo součástí kampaně uspořádání dvaceti besed v největších městech České republiky, kde byl mladým lidem promítán vyrobený film a po něm následovaly besedy s odborníky i s mediálně známými lidmi s cílem snížit rizika, kterým se mladí lidé sami vystavují jako účastníci silničního provozu. Těchto besed se účastnili dopravní experti, vysocí policejní důstojníci, ředitel pražské záchranky i celebrity, které měly upoutat pozornost mladých lidí k závažným faktům.

2) Můj rozhovor s redaktorkou Blesku je celý překroucený. Když se mluví o čekací době na mé přednášky, netýká se to přednášek o bezpečnosti silničního provozu. Zúčastnil jsem se kvůli časovému zaneprázdnění jen asi šesti z nich, a to jen proto, abych podpořil kolegy, kteří na tomto projektu pracovali. S paní redaktorkou jsem mluvil o přednáškách o drogách, za které jsem placen v cenách obvyklých pro podobné akce, a které pořádá asi dvacet agentur zprostředkujících besedy známých osobností v České republice.
3) Srovnávání cen různých besed o bezpečnosti silničního provozu, jak učinil Blesk, je úplně nesmyslné, protože v ceně není zahrnuto natočení filmu. Považuji za velmi pikantní, že paní redaktorka pravděpodobně netuší, kolik stojí v této zemi natočení celovečerního filmu. Jde o sumu zhruba čtyřicet miliónů korun za stodvacetiminutový film. Dvanáctiminutový hraný film stojí logicky násobně méně. Ale i tak to byla pochopitelně největší položka kampaně k bezpečnosti silničního provozu. Redaktorka dokonce došla ve své manipulaci tak daleko, že oslovila respektovaného dopravního experta Stanislava Humla, kterému ovšem film jako součást zakázky zamlčela. Pak se nedivím jeho reakci, i mně samotnému by besedy přišly předražené, kdybych o filmu nevěděl.
4) Úplný nesmysl je tvrzení, že by jiné firmy dokázaly zajistit vydávání časopisu pro VZP za stejných podmínek za třetinu ceny. To je nehorázné, taková spekulace je opravdu vynálezem Blesku! Hra s čísly ohledně vydávání časopisu VZP je úplně mimo realitu, pokud se neuvede roční náklad časopisu (téměř deset miliónů výtisků) a také to, že v ceně bylo jeho zabalení, popsání adresami pojištěnců a rozesílání časopisu do jejich schránek. Pak by se už ale nejednalo o žádný skandál, že?
5) Blesk se opět vrací ke kuchařce Lesů České republiky. Jediné, co mám s touto věcí společného je, že jsem spolupodepsal smlouvu, která vznikla jako výsledek veřejné soutěže. Na projektu jsem nijak neparticipoval. Pokud nějací „odborníci“ soudí, že by zakázku zvládli o osmdesát procent levněji, je škoda, že se nepřihlásili do veřejné soutěže. Jistě by ji vyhráli. V článku se ovšem využívá stejný trik jako u dopravně bezpečnostní kampaně – redakce nezapočetla (a „odborníkům“ nejspíš zatajila) cenu výroby desetidílného televizního seriálu cooking show, který byl součástí projektu.
Všechny tyto hrátky s čísly mají jedno společné. Netýkají se Radka Johna. Ten z projektů ORA PRINT neměl žádné zisky, protože nevlastnil a nevlastní ani jedinou akcii firmy.