Česká koruna našemu hospodářství v době krize škodí
Pro odpůrce přijetí společné evropské měny to musí být značně frustrující. Jen co vymyslí argumenty, proč koruna - ať už extrémně silná nebo slabá – České republice prospívá, následný vývoj v reálné ekonomice je usvědčí z omylu. Pro zastánce eura především z řad podniků to jsou ale poněkud hořká vítězství. Neustálé odkládání termínu pro přijetí eura je už stálo desítky miliard, které jim v době krize chybí více než kdy jindy.
První důkazy o tom, že koruna bude naší otevřené ekonomice způsobovat velké problémy, přišly loni v létě. Finanční trhy tehdy podlehly iluzi, že střední Evropa nebude zasažená nastupující krizí. Důsledkem bylo extrémní, až pětinové posílení koruny, které nemělo s výkonem ekonomiky nic společného. Tak náhlý výkyv nebyly podniky schopné kompenzovat růstem produktivity práce ani snižováním nákladů. Exportéři tvořící páteř naší ekonomiky (vývoz z ČR představuje 85 procent HDP), začali rychle ztrácet konkurenceschopnost, byli nuceni propouštět a objevily se první krachy.
Tehdy jsme byli salonními ekonomy uklidňováni, že o nic nejde, protože současně zlevňují dovozy a firmám postačí se proti silnému kurzu zajistit u bank. Ztráty však byly o poznání vyšší než náplast v podobě levných dovozů. Zajištění se pak obzvláště v posledních týdnech ukázalo být danajským darem.
Finanční trhy se totiž po pár měsících spletly znovu. Tentokrát pro změnu zařadily ČR do opačného extrému mezi státy, které v podstatě čelí státním bankrotům. Českou měnu to okamžitě poslalo do kolen. Zastánci koruny nyní přicházejí s tím, že je to pro ekonomiku dobré a slabá měna alespoň vytvoří polštář pro exportéry. Realita v byznysu je však opět trochu jinde. Mnohé firmy si (právě na radu analytiků) koupily zajištění na úrovni kolem 25 Kč za euro, aby jim dnes zůstaly jen oči pro pláč, protože koruna na své cestě připomínající horskou dráhu vylétla do druhého extrému a atakovala hranici 30 Kč/EUR.
Za vyvezené zboží tak nyní tisíce firem dostávají méně peněz a navíc zápasí se zdražujícími dovozy vstupů nutných pro výrobu. Pro nezajištěné vývozce je slabší kurz měny sice úlevou, tu ale kvůli propadu zakázek nemohou příliš využít. Pokud už nějaký kontrakt v době výhodného kurzu získají, netuší kde se bude kurz koruny nacházet příští týden, natož v době realizace jejich zakázky.
Plně se tak ukazuje největší problém české koruny, a tím je její stále větší volatilita. S tím, jak se bude čím dál více členských států EU uchylovat pod ochranu eura, bude navíc útoků spekulantů na korunu přibývat.
V boji proti nežádoucím výkyvům koruny Česká národní banka mění sazby, koordinuje postup s okolními státy a verbálně intervenuje. To vše má ale jen krátkodobou a omezenou účinnost. Veletoče české měny budou pokračovat a podniky budou mít i nadále výrazně ztížené plánování. Budeme také moci zapomenout na nové investory, kteří se při rozhodování o investicích v zahraničí zaklínají především slovem stabilita.
Pro malou otevřenou ekonomiku jako ČR zůstává jediným dlouhodobým řešením spojení s eurozónou, které nás začlení do silného bloku a ochrání před hrátkami spekulantů a omyly finančních trhů. Kvůli boji proti krizi sice vláda letos překročí povolený deficit veřejných financí, pro přijetí eura v roce 2013 to však nic neznamená. Klíčové bude, aby ČR plnila kritéria rok před vstupem do eurozóny a dalo se předpokládat, že její fiskální disciplína bude udržitelná i v dalších letech. Vláda vzešlá z předčasných voleb by proto minimálně v této věci měla navázat na tu současnou a v listopadu stanovit termín pro přijetí společné evropské měny.
Publikováno v upravené podobě v HN
První důkazy o tom, že koruna bude naší otevřené ekonomice způsobovat velké problémy, přišly loni v létě. Finanční trhy tehdy podlehly iluzi, že střední Evropa nebude zasažená nastupující krizí. Důsledkem bylo extrémní, až pětinové posílení koruny, které nemělo s výkonem ekonomiky nic společného. Tak náhlý výkyv nebyly podniky schopné kompenzovat růstem produktivity práce ani snižováním nákladů. Exportéři tvořící páteř naší ekonomiky (vývoz z ČR představuje 85 procent HDP), začali rychle ztrácet konkurenceschopnost, byli nuceni propouštět a objevily se první krachy.
Tehdy jsme byli salonními ekonomy uklidňováni, že o nic nejde, protože současně zlevňují dovozy a firmám postačí se proti silnému kurzu zajistit u bank. Ztráty však byly o poznání vyšší než náplast v podobě levných dovozů. Zajištění se pak obzvláště v posledních týdnech ukázalo být danajským darem.
Finanční trhy se totiž po pár měsících spletly znovu. Tentokrát pro změnu zařadily ČR do opačného extrému mezi státy, které v podstatě čelí státním bankrotům. Českou měnu to okamžitě poslalo do kolen. Zastánci koruny nyní přicházejí s tím, že je to pro ekonomiku dobré a slabá měna alespoň vytvoří polštář pro exportéry. Realita v byznysu je však opět trochu jinde. Mnohé firmy si (právě na radu analytiků) koupily zajištění na úrovni kolem 25 Kč za euro, aby jim dnes zůstaly jen oči pro pláč, protože koruna na své cestě připomínající horskou dráhu vylétla do druhého extrému a atakovala hranici 30 Kč/EUR.
Za vyvezené zboží tak nyní tisíce firem dostávají méně peněz a navíc zápasí se zdražujícími dovozy vstupů nutných pro výrobu. Pro nezajištěné vývozce je slabší kurz měny sice úlevou, tu ale kvůli propadu zakázek nemohou příliš využít. Pokud už nějaký kontrakt v době výhodného kurzu získají, netuší kde se bude kurz koruny nacházet příští týden, natož v době realizace jejich zakázky.
Plně se tak ukazuje největší problém české koruny, a tím je její stále větší volatilita. S tím, jak se bude čím dál více členských států EU uchylovat pod ochranu eura, bude navíc útoků spekulantů na korunu přibývat.
V boji proti nežádoucím výkyvům koruny Česká národní banka mění sazby, koordinuje postup s okolními státy a verbálně intervenuje. To vše má ale jen krátkodobou a omezenou účinnost. Veletoče české měny budou pokračovat a podniky budou mít i nadále výrazně ztížené plánování. Budeme také moci zapomenout na nové investory, kteří se při rozhodování o investicích v zahraničí zaklínají především slovem stabilita.
Pro malou otevřenou ekonomiku jako ČR zůstává jediným dlouhodobým řešením spojení s eurozónou, které nás začlení do silného bloku a ochrání před hrátkami spekulantů a omyly finančních trhů. Kvůli boji proti krizi sice vláda letos překročí povolený deficit veřejných financí, pro přijetí eura v roce 2013 to však nic neznamená. Klíčové bude, aby ČR plnila kritéria rok před vstupem do eurozóny a dalo se předpokládat, že její fiskální disciplína bude udržitelná i v dalších letech. Vláda vzešlá z předčasných voleb by proto minimálně v této věci měla navázat na tu současnou a v listopadu stanovit termín pro přijetí společné evropské měny.
Publikováno v upravené podobě v HN