Není jednoduché psát recenzi na knihu, která je víceoborová tak, jako v tomto případě. Autor v knize předkládá politické, ekonomické, environmentální, filosofické, sociální, ideologické a klimatické názory na současné dění u nás i ve světě. Klima a klimatologie tuto šíři názorů jen doprovází. Hned na začátku musím konstatovat, že právě tento doprovod je odborně nesprávný, zavádějící a často záměrně manipulativní. Je to škoda, protože autorovy ekonomické a politologické názory jsou jistě blízké mnoha čtenářům, včetně mne. V Úvodu se čtenář dozví, že kniha navazuje na předchozí dílo věnované stejnému tématu (Klaus, V., 2007, Modrá, nikoliv zelená planeta. Dokořán, Praha 2007). Václava Klause jsem si vždy vážil pro jeho konzistentní názorovou stabilitu, což v oblasti klimatu a životního prostředí platí již minimálně 25 let. Určitě by bylo vhodnější, kdyby se autor nechal poučit a opustil některé níže popsané mylné argumenty, ale to v tomto případě jistě nemůžeme očekávat. Jeho nová kniha je dokladem této názorové stability, protože autor na mnoha místech cituje své vlastní starší texty s cílem tuto konzistentnost dokázat.
Vážím si pana dr. Jana Zahradníka ještě z doby, kdy byl hejtmanem Jihočeského kraje. Několikrát jsme spolu před lety diskutovali o zajištění bezpečnosti v okolí JETE nebo o povodňové ochraně jihočeského kraje. Mrzí mne, že jsem včera v podvečerním vysílání ČT24 prohlásil, že se pan poslanec Zahradník zesměšňuje. Ale je to bohužel tak. Včerejší pátý pokus projednat Pařížskou dohodu v Poslanecké sněmovně pan poslanec opět, stejně jako v předchozím pokusu 2. března 2017, využil k tomu, aby opakoval 100x vyvrácené omyly o změně klimatu. Nerozumím politice, ale asi to tak musí být. Já politice nerozumím, proto se do ní nepletu. Pan poslanec Zahradník nerozumí klimatu, přesto ve Sněmovně pronáší následující perly.