Kradené maily proti klimatické změně
Dnes jsem si přečetl informace (realclimate.org, iDnes) o ukradených mailech z centra pro výzkum klimatu na univerzitě v britském Norwichi (CRU – Climate Research Unit). Z dostupných informací se zdá, že se opravdu jedná o reálnou mailovou korespondenci. Otázkou je „významnost“ autorů těchto mailů a jejich vliv na hodnocení klimatické změny (nikoliv vliv na klimatickou změnu samotnou, ten je nulový).
Já osobně považuji stav, kdy se někdo s někým domlouvá jak změnit výsledky, jak nepřipustit diskusi, jak zamítnout publikaci někoho nebo něčeho bez ohledu na podstatu věci, za nepřijatelnou. Dokáže dnes někdo zjistit, jestli se v těchto mailech dohodnuté postupy prosadily? Nebo to bylo jenom takové plácnutí do vody a dotyční své záměry neměli vůbec šanci prosadit? Tyto otázky však nic nemění na podstatě věci. Někomu stojí zato tímto směrem uvažovat. Proč?
Diskuse mezi klimatology je běžná věc (např. http://fortcollinsteaparty.com/index.php/2009/10/10/dr-william-gray-and-dr-kevin-trenberth-debate-global-warming/ zde diskutuje jeden z okradených). Pokud se však někteří klimatologové snaží vyřazovat někoho z diskuse, měnit nebo „jen“ přizpůsobovat výsledky s cílem dosáhnout nějaké shody, tak je třeba se nad tím zamyslet. Musím na tomto místě konstatovat, že jsem se s podobnými aktivitami za více než 20 let v klimatologii nesetkal. Je pravdou, že se setkávám hlavně s představiteli „Národních meteorologických služeb“, kteří jsou v dost jiné pozici než představitelé různých „Klimatických center“. V čem vidím rozdíly?
1. Centra vznikala a vznikají zpravidla s jednoduchým zadáním řešit vybranou část širokého komplexu, kterým klimatologie bezesporu je. Z podstaty věci nemají zájem problém opravdu vyřešit, protože by tím vyvolali vlastní konec. Popřípadě hledají spojence pro vlastní existenci mimo klimatologii (bohužel i v politice).
2. Centra jsou zpravidla financována z „nejistých“ výzkumných zdrojů. Potřebují za každou cenu získávat granty, aby mohla dále existovat. Takto vnikají ty proslavené granty typu „Vliv klimatické změny na výživu veverek“.
3. Centra si z tohoto důvodu konkurují (je jich hodně) a čím zajímavější mají výsledky, tím mají větší šance. Otázkou je právě ta zajímavost – pro politika jsou zajímavé jiné výsledky než pro donora a jiné pro klimatologa. Tady nepovažuji konkurenci vůbec za vhodnou.
4. Naproti tomu stojí Národní meteorologické služby (u nás ČHMÚ) financované přímo ze státních rozpočtů (alespoň částečně), které mají zajištěnu určitou finanční stabilitu a nikdo na ně netlačí, aby se chovaly v souladu s nějakými politickými zadáními a pravidly (i když existují výjimky, i když to semtam nějaká politická reprezentace zkouší). Tato stabilita je však vykoupena vyšším „dozorem“ nad hospodařením, což je v pořádku.
5. Národní meteorologické služby nebývají vítaným partnerem ve zmíněných centrech. Proč? Mají totiž oproti různým výzkumným centrům zodpovědnost za tzv. měřící sítě, za vnik primárních dat, na kterých se potom „živí“ spousty vědců, kteří nemají vůbec přehled o nákladech na každou jednotlivou teplotu. V procesu směřujícím k publikaci výsledků považují samotné měření za to nejjednodušší. V tom se nemůžeme spolu shodnout.
6. Národní meteorologické služby poté, co zajistí měření, předávání a uložení dat, poté co udělají všechny předpovědi a připraví základní produkty, už nemají prostředky na výzkum a bojují s vlastním rozvojem. Zde je příčina vzniku mnoha výzkumných center zabývajících se malými částmi meteorologie a klimatologie. Zaplnily volný prostor na výzkumném trhu, ale z velké většiny neumí spočítat průměrnou denní teplotu tak, jak je v jednotlivých zemích obvyklé.
Pravděpodobně se v diskusi dočkám nevybíravých reakcí. Počítám s tím. Přesto ještě přiložím pod kotel. Jsem právě v Casablance (Maroko), kde jako jeden z expertů WMO (World Meteorological Organisation) jednám o klimatologických datech a databázích. Bez kvalitních dat by se výzkumná centra mohla zabývat jenom zmíněnou mailovou komunikací. Každý, kdo se o klima zajímá, by si měl odpovědět na jednoduchou otázku:
Kde a jak vznikají základní klimatická data?
Já osobně považuji stav, kdy se někdo s někým domlouvá jak změnit výsledky, jak nepřipustit diskusi, jak zamítnout publikaci někoho nebo něčeho bez ohledu na podstatu věci, za nepřijatelnou. Dokáže dnes někdo zjistit, jestli se v těchto mailech dohodnuté postupy prosadily? Nebo to bylo jenom takové plácnutí do vody a dotyční své záměry neměli vůbec šanci prosadit? Tyto otázky však nic nemění na podstatě věci. Někomu stojí zato tímto směrem uvažovat. Proč?
Diskuse mezi klimatology je běžná věc (např. http://fortcollinsteaparty.com/index.php/2009/10/10/dr-william-gray-and-dr-kevin-trenberth-debate-global-warming/ zde diskutuje jeden z okradených). Pokud se však někteří klimatologové snaží vyřazovat někoho z diskuse, měnit nebo „jen“ přizpůsobovat výsledky s cílem dosáhnout nějaké shody, tak je třeba se nad tím zamyslet. Musím na tomto místě konstatovat, že jsem se s podobnými aktivitami za více než 20 let v klimatologii nesetkal. Je pravdou, že se setkávám hlavně s představiteli „Národních meteorologických služeb“, kteří jsou v dost jiné pozici než představitelé různých „Klimatických center“. V čem vidím rozdíly?
1. Centra vznikala a vznikají zpravidla s jednoduchým zadáním řešit vybranou část širokého komplexu, kterým klimatologie bezesporu je. Z podstaty věci nemají zájem problém opravdu vyřešit, protože by tím vyvolali vlastní konec. Popřípadě hledají spojence pro vlastní existenci mimo klimatologii (bohužel i v politice).
2. Centra jsou zpravidla financována z „nejistých“ výzkumných zdrojů. Potřebují za každou cenu získávat granty, aby mohla dále existovat. Takto vnikají ty proslavené granty typu „Vliv klimatické změny na výživu veverek“.
3. Centra si z tohoto důvodu konkurují (je jich hodně) a čím zajímavější mají výsledky, tím mají větší šance. Otázkou je právě ta zajímavost – pro politika jsou zajímavé jiné výsledky než pro donora a jiné pro klimatologa. Tady nepovažuji konkurenci vůbec za vhodnou.
4. Naproti tomu stojí Národní meteorologické služby (u nás ČHMÚ) financované přímo ze státních rozpočtů (alespoň částečně), které mají zajištěnu určitou finanční stabilitu a nikdo na ně netlačí, aby se chovaly v souladu s nějakými politickými zadáními a pravidly (i když existují výjimky, i když to semtam nějaká politická reprezentace zkouší). Tato stabilita je však vykoupena vyšším „dozorem“ nad hospodařením, což je v pořádku.
5. Národní meteorologické služby nebývají vítaným partnerem ve zmíněných centrech. Proč? Mají totiž oproti různým výzkumným centrům zodpovědnost za tzv. měřící sítě, za vnik primárních dat, na kterých se potom „živí“ spousty vědců, kteří nemají vůbec přehled o nákladech na každou jednotlivou teplotu. V procesu směřujícím k publikaci výsledků považují samotné měření za to nejjednodušší. V tom se nemůžeme spolu shodnout.
6. Národní meteorologické služby poté, co zajistí měření, předávání a uložení dat, poté co udělají všechny předpovědi a připraví základní produkty, už nemají prostředky na výzkum a bojují s vlastním rozvojem. Zde je příčina vzniku mnoha výzkumných center zabývajících se malými částmi meteorologie a klimatologie. Zaplnily volný prostor na výzkumném trhu, ale z velké většiny neumí spočítat průměrnou denní teplotu tak, jak je v jednotlivých zemích obvyklé.
Pravděpodobně se v diskusi dočkám nevybíravých reakcí. Počítám s tím. Přesto ještě přiložím pod kotel. Jsem právě v Casablance (Maroko), kde jako jeden z expertů WMO (World Meteorological Organisation) jednám o klimatologických datech a databázích. Bez kvalitních dat by se výzkumná centra mohla zabývat jenom zmíněnou mailovou komunikací. Každý, kdo se o klima zajímá, by si měl odpovědět na jednoduchou otázku:
Kde a jak vznikají základní klimatická data?