Klimatologové (a asi nejen oni) dostávají v posledních měsících hodně otázek. Klimatická změna se zkrátka stala tématem dneška. Pro veřejnost, pro politiky, pro novináře. Z mnoha otázek je však zřejmé, že veřejnost (a asi nejen ona) je zmatená. Veřejnosti chybí jednoduché odpovědi na jednoduché otázky.

Rok 2007 se stal rokem 4. hodnotící zprávy IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change), která však není obecně známým textem (i když je veřejně přístupná). Je úkolem klimatologů obsah této zprávy veřejnosti přibližovat. Proto jsem vybral několik dotazů z poslední doby, na které jsem spolu se svými kolegy odpovídal a předkládám zde odpovědi i veřejnosti.

Dotaz: Výsledky matematického modelování jsou v rozporu s reálnými, měřenými daty.
Odpověď: Není to tak. Klimatické modely se naopak kontrolují proti reálně naměřeným datům, což je nezbytná podmínka pro další použití jakéhokoli klimatického modelu. Model musí umět především namodelovat klima z minulosti. Většinou se k tomu používají data ze druhé poloviny 20.století, pro toto období jsou známy hodnoty meteorologických prvků i jejich klimatologické (dlouhodobé) charakteristiky s globálním pokrytím a s vysokou přesností. V principu lze namodelovat i klima ze vzdálenější minulosti, problém tady je ale v tom, že chybí naměřená data a není tedy s čím modelové výsledky porovnat.

Dotaz: Dodnes nikdo nepodal přesvědčivý důkaz, že za globální oteplování může CO2, natož pak člověk. Např. analýza plynů z ledovcových jader nasvědčuje tomu, že změna obsahu CO2 ve vzduchu se opožďuje za změnou teploty, je to tak?
Odpověď: Že vyšší koncentrace CO2 znamená vyšší teplotu, to není třeba dokazovat experimentálně, to vyplývá z celkem jednoduché fyziky (proměřená spektra CO2 v infračervené oblasti, Stefan-Boltzmannův zákon a zákon zachování energie). Otázkou je kdo nebo co způsobuje vyšší koncentrace CO2. Dnes existují velice silné indicie (v jiných přírodních vědách by to asi bylo považováno za celkem jasný důkaz), že za zvyšováním koncentrací CO2 je spalování fosilních paliv. Silně pro to hovoří např. dlouhodobé změny poměrů izotopů uhlíku 13C a 12C v atmosférickém CO2. Dalším argumentem jsou bilance uhlíku, které bez započtení spalování fosilních paliv vůbec nevycházejí.
Že se změna obsahu CO2 opožďuje za změnou teploty je možné, jsou známy mechanismy, jak k tomu může docházet (uvolňování CO2 z ohřívajícího se oceánu nebo z tající věčně zmrzlé půdy, tzv. permafrostu). Analýzy tohoto zpoždění v minulosti (např. pomocí ledovcových jader) jsou ale sporné, protože časové rozlišení těchto analýz pro vzdálenější minulost je řádově v tisíciletích a při takovém časovém rozlišení nelze identifikovat posun ve dvou časových řadách o cca 800 let (odhad zpoždění CO2 za teplotou podle různých autorů). Navíc tohle nevysvětluje, proč v dnešní době rostou koncentrace CO2 prakticky zároveň s růstem teploty a nemají žádné zpoždění. Pokud by tato teorie byla správná a uplatňovala by se i dnes, pak by měly růst jen teploty, ale koncentrace CO2 by je měly následovat až se zpožděním.

Dotaz: Proč v období 1940-1970 docházelo ke globálnímu ochlazování a média varovala před novou dobou ledovou, když koncentrace CO2 v té době neustále stoupala a tudíž se mělo oteplovat?
Odpověď: V globálním průměru nešlo o ochlazování, ale o stagnaci teplot. Důvody mohou být dva. První je prudký růst emisí aerosolů, které mají ochlazující účinek na klima a po určitou dobu „maskovaly“ vliv rostoucích koncentrací skleníkových plynů. Druhým důvodem může být vliv změn sluneční aktivity. Ta v první polovině 20.století zvolna rostla (a rostly i teploty), od poloviny 20. století stagnovala (a teploty také stagnovaly až asi do 70.let). Stagnace vývoje sluneční aktivity ale pokračuje dále až do dneška, zatímco teploty po roce 1970 výrazně stoupají. Celkově lze asi 30% globálního oteplení od roku 1900 dát do souvislosti se změnami sluneční aktivity, cca 70% oteplení však má jinou příčinu.

Dotaz: Při tom, jak je celý problém zpolitizován a zároveň financován různými granty, nebude přece někdo tvrdit "nic se neděje, vše je v mezích přirozené variability"?
Odpověď: Klimatologie by i bez problému globálního oteplování měla co dělat. Z hlediska pracovní kapacity klimatologů u nás i v zahraničí není globální oteplování rozhodně to nejpodstatnější. Problematika globálního oteplování není pro klimatology žádná „senzační“ nebo „módní“ záležitost, je to běžná součást jejich práce, stejně jako desítky dalších témat, na kterých pracují, ale o kterých se zdaleka tolik nemluví a nepíše.

Dotaz: Celý systém klimatologických publikací je natolik zkorumpovaný, že odborné publikace prakticky nemají šanci na uveřejnění v "nej" časopisech, pokud hypotézu globálního oteplování nepodporují.
Odpověď: Omyl. Jsou dva způsoby, jak se ve výzkumu dostat mezi vědeckou elitu s prestiží a uznáním. Prvním je formulování a doložení nové, pokud možno zásadní teorie. Druhým je takovou zásadní a obecně přijímanou teorii vyvrátit. Pokud by někdo fyzikálně korektním způsobem vyvrátil teorii antropogenního vlivu na globálního oteplování (podtrhuji - fyzikálně korektním způsobem), tak by neměl problém s publikací ani v nejprestižnějších odborných časopisech.

Dotaz: Jaká je optimální globální teplota?
Odpověď: Žádná „optimální“ teplota neexistuje. Vyhovující může být jakákoli teplota, na kterou se člověk, příroda, ekonomické systémy, ekosystémy a další dokážou adaptovat. Při adaptaci nejde o teplotu samotnou, daleko závažnější problém může být rychlost změn a to, zda rychlost změn nepřesáhne schopnosti postupné adaptace.