Nekalá meteorologická soutěž na Slovensku
Zajímavé věci se v těchto týdnech dějí u našich sousedů na Slovensku. Soukromá firma Meteo využívá (zneužívá) informace, které Slovenský hydrometeorologický ústav zveřejňuje na internetu. Popis této situace najdete na zpravodajském serveru SME.SK.
Položme se na otázku – děje se tak i v Česku? Jednoduchá odpověď. Děje. A zcela běžně. Mnoho různých zpravodajských serverů, internetových stránek malých i větších firem, fandů meteorologie i reklamního „byznysu“ si stahuje meteorologické informace ze stránek ČHMÚ. Někteří z nich se zeptají a poté uvedou zdroj. Někteří si meteorologické informace pro další využití kupují a využívají i odborné znalosti státní instituce ČHMÚ. Většina se však chová podivně a neuznává žádný princip vlastnictví, nebo alespoň autorství. Většina si totiž myslí, že meteorologické údaje si platí v daních a může je volně využívat. Ano, každý je může používat pro svou vlastní potřebu. Ale neměl by na nich vydělávat. To považuji za neetické.
Jak to tedy vlastně je? Nebo přesněji – jak by to mělo být? Jsou v zásadě dvě (možná i tři) možnosti.
1. Stát organizuje meteorologickou službu, platí její náklady na principu potřeba/cena/výkon, hlídá si kvalitu produktů a zároveň zpřístupňuje výsledky komukoliv. Kvalitní předpovědi, výstražná služba, potřeby státní správy – to jsou služby garantované ve vyspělém světě státem. Část nákladů se státu vrací v daních firem, které na meteorologii vydělávají. A veřejnost si může vybírat, které informace bude považovat za věrohodné a správné.
2. Druhá možnost odpovídá současnému českému modelu. Stát si platí meteorologickou službu pouze z části a tím ji nutí se chovat komerčně a vydělávat. I v tomto modelu si samozřejmě hlídá náklady a kvalitu, ale rovnováha mezi informací veřejnou a komerční se stává hodně labilní. I v tomto modelu meteorologická služba poskytuje veřejnosti hodně informací, které by však neměly být komerčně využívány bez dohody s meteorologickou službou. Těžko se to však „hlídá“. Dokonce si myslím, že se to ohlídat ani nedá. Proto dáváme veřejnosti k dispozici jenom část informací. Není to dobře, ale jinak to v tomto systému nelze. Důsledky dnes řeší i na Slovensku, kde je stejný systém.
3. Existují i další možnosti, které však osobně nepovažuji reálné. Stát se může meteorologické služby zcela vzdát a ponechat ji svému komerčnímu osudu. Říká se tomu privatizace. Neznám ve světě meteorologickou službu, která by fungovala na tomto principu (pokud někdo tu jednu existující najde, tak upozorňuji předem, že má 80% zakázku od státu :-). O možnosti meteorologickou službu nemít vůbec, snad mohou uvažovat pouze absolutní neználci, kterým stačí se podívat z okna a myslí si, že meteorologii rozumí.
Mají tedy kolegové na Slovensku šanci zlepšit tuto situaci? Myslím si, že bez změny systému financování ne. Princip příspěvkové organizace tak, jak je v meteorologické službě na Slovensku i v Česku definován, je výhledově neudržitelný. Měli bychom se vážně zamýšlet nad principem popsaným výše v bodě jedna.
Položme se na otázku – děje se tak i v Česku? Jednoduchá odpověď. Děje. A zcela běžně. Mnoho různých zpravodajských serverů, internetových stránek malých i větších firem, fandů meteorologie i reklamního „byznysu“ si stahuje meteorologické informace ze stránek ČHMÚ. Někteří z nich se zeptají a poté uvedou zdroj. Někteří si meteorologické informace pro další využití kupují a využívají i odborné znalosti státní instituce ČHMÚ. Většina se však chová podivně a neuznává žádný princip vlastnictví, nebo alespoň autorství. Většina si totiž myslí, že meteorologické údaje si platí v daních a může je volně využívat. Ano, každý je může používat pro svou vlastní potřebu. Ale neměl by na nich vydělávat. To považuji za neetické.
Jak to tedy vlastně je? Nebo přesněji – jak by to mělo být? Jsou v zásadě dvě (možná i tři) možnosti.
1. Stát organizuje meteorologickou službu, platí její náklady na principu potřeba/cena/výkon, hlídá si kvalitu produktů a zároveň zpřístupňuje výsledky komukoliv. Kvalitní předpovědi, výstražná služba, potřeby státní správy – to jsou služby garantované ve vyspělém světě státem. Část nákladů se státu vrací v daních firem, které na meteorologii vydělávají. A veřejnost si může vybírat, které informace bude považovat za věrohodné a správné.
2. Druhá možnost odpovídá současnému českému modelu. Stát si platí meteorologickou službu pouze z části a tím ji nutí se chovat komerčně a vydělávat. I v tomto modelu si samozřejmě hlídá náklady a kvalitu, ale rovnováha mezi informací veřejnou a komerční se stává hodně labilní. I v tomto modelu meteorologická služba poskytuje veřejnosti hodně informací, které by však neměly být komerčně využívány bez dohody s meteorologickou službou. Těžko se to však „hlídá“. Dokonce si myslím, že se to ohlídat ani nedá. Proto dáváme veřejnosti k dispozici jenom část informací. Není to dobře, ale jinak to v tomto systému nelze. Důsledky dnes řeší i na Slovensku, kde je stejný systém.
3. Existují i další možnosti, které však osobně nepovažuji reálné. Stát se může meteorologické služby zcela vzdát a ponechat ji svému komerčnímu osudu. Říká se tomu privatizace. Neznám ve světě meteorologickou službu, která by fungovala na tomto principu (pokud někdo tu jednu existující najde, tak upozorňuji předem, že má 80% zakázku od státu :-). O možnosti meteorologickou službu nemít vůbec, snad mohou uvažovat pouze absolutní neználci, kterým stačí se podívat z okna a myslí si, že meteorologii rozumí.
Mají tedy kolegové na Slovensku šanci zlepšit tuto situaci? Myslím si, že bez změny systému financování ne. Princip příspěvkové organizace tak, jak je v meteorologické službě na Slovensku i v Česku definován, je výhledově neudržitelný. Měli bychom se vážně zamýšlet nad principem popsaným výše v bodě jedna.