IPCC - změna klimatu a změna kontaktu
Česká veřejnost patří ve znalostech meteorologie a klimatologie k té vzdělanější části světa. Je to dáno dlouhodobou, už desetiletí trvající, snahou mnoha meteorologů a klimatologů o popularizaci těchto disciplin. Mám na mysli například předpověď počasí v České televizi, kterou si někteří z nás pamatujeme už ze 70. let minulého století, kdy pánové Brůžek, Wolek, Vondráček, Pavlík, Seifert a další popisovali frontální systémy s ukazovátkem v ruce. Nebo různé knihy o počasí nepravidelně se objevující na pultech knihkupectví (například skvělé Seifertovo Rozumíme počasí z roku 1987). V posledních letech je hodně populární i klimatologie zásluhou klimatické změny samotné, ale i zásluhou nás klimatologů, kteří se snažíme její podstatu přibližovat čtenářům a posluchačům v různých médiích. Nebudeme si zastírat, že populární je klimatologie i díky některým kontroverzním vyjádřením některých politiků.
Proto si česká veřejnost zaslouží i následující informaci o změně reprezentace České republiky v Mezivládním panelu pro klimatickou změnu (IPCC). V roce 1996 byl RNDr. Jan Pretel, CSc. jmenován ministrem životního prostředí (tehdy J. Skalickým) národní kontaktní osobou pro IPCC. Zakládáme si na tom, že tato kontaktní osoba musí být v prvé řadě uznávaným odborníkem a proto byl Honza Pretel jmenován po dohodě s představiteli Českého hydrometeorologického ústavu.
Honza nebyl na mezinárodním poli žádným nováčkem a rychle zapadl do práce IPCC. V letech 1997 až 2002 byl členem výboru IPCC, místopředsedou pracovní skupiny WG 2 (jako jediný zástupce států východní Evropy), podílel se na přípravě Třetí hodnotící zprávy vycházející v roce 2001 (TAR 2001). Měl odbornou garanci za přípravu kapitol 4 (Hydrology and Water Resources) a 13 (Europe) WG 2 (Impacts, Adaptation and Vulnerability) TAR 2001. V letech 2003 až 2006 již nebyl členem výboru, ale přesto spolupracoval na přípravě IPCC Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories, je spoluautorem kapitoly 6 (Reference Approach), část Energetika (Energy) a v letech 2005 až 2007 byl recenzentem kapitoly 1 (Assessment of observed changes and responses in natural and managed systems) WG 2 (Impacts, Adaptation and Vulnerability) Čtvrté hodnotící zprávy 2007. Podílel se na přípravě odborných zadání pro Čtvrtou hodnotící zprávu IPCC, pro emisní inventury IPCC (Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories), pro technické zprávy IPCC (Technical Papers) Climate Change and Biodiversity, Climate Change and Water a připravovanou zvláštní zprávu IPCC Extreme events and disasters: Managing the risks.
Z uvedeného, hodně zkráceného, výčtu je vidět, že Honza Pretel byl tou správnou osobou na tomto postu.
Někdy v průběhu minulého roku jsme ve vzájemné shodě usoudili (já a Honza Pretel), že aktivit IPCC směřujících k přípravě Páté hodnotící zprávy by se už měl účastnit někdo nový, méně „okoukaný“ a pokud možno i stejně erudovaný. Shodli jsme se, že by tímto novým odborníkem měl být RNDr. Ladislav Metelka, Ph.D. Stejně asi uvažovali i na Ministerstvu životního prostředí a nového člověka (bez konzultace s ČHMÚ) oslovili sami. Budiž jim přičteno k dobru, že vybrali stejně jako my. Jen zvolili opačný postup, který jsem nepovažoval za příliš šťastný a koneckonců ani za slušný vůči oběma pánům.
K 30. červnu 2009 byl tedy dr. Pretel odvolán z „funkce“ a nově byl ministrem životního prostředí jmenován do funkce kontaktní osoby pro IPCC dr. Metelka. Honza Pretel se jistě zasloužil o dobré jméno české klimatologie ve světě. Patří mu za to náš obdiv a minimálně poděkování.
Proto si česká veřejnost zaslouží i následující informaci o změně reprezentace České republiky v Mezivládním panelu pro klimatickou změnu (IPCC). V roce 1996 byl RNDr. Jan Pretel, CSc. jmenován ministrem životního prostředí (tehdy J. Skalickým) národní kontaktní osobou pro IPCC. Zakládáme si na tom, že tato kontaktní osoba musí být v prvé řadě uznávaným odborníkem a proto byl Honza Pretel jmenován po dohodě s představiteli Českého hydrometeorologického ústavu.
Honza nebyl na mezinárodním poli žádným nováčkem a rychle zapadl do práce IPCC. V letech 1997 až 2002 byl členem výboru IPCC, místopředsedou pracovní skupiny WG 2 (jako jediný zástupce států východní Evropy), podílel se na přípravě Třetí hodnotící zprávy vycházející v roce 2001 (TAR 2001). Měl odbornou garanci za přípravu kapitol 4 (Hydrology and Water Resources) a 13 (Europe) WG 2 (Impacts, Adaptation and Vulnerability) TAR 2001. V letech 2003 až 2006 již nebyl členem výboru, ale přesto spolupracoval na přípravě IPCC Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories, je spoluautorem kapitoly 6 (Reference Approach), část Energetika (Energy) a v letech 2005 až 2007 byl recenzentem kapitoly 1 (Assessment of observed changes and responses in natural and managed systems) WG 2 (Impacts, Adaptation and Vulnerability) Čtvrté hodnotící zprávy 2007. Podílel se na přípravě odborných zadání pro Čtvrtou hodnotící zprávu IPCC, pro emisní inventury IPCC (Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories), pro technické zprávy IPCC (Technical Papers) Climate Change and Biodiversity, Climate Change and Water a připravovanou zvláštní zprávu IPCC Extreme events and disasters: Managing the risks.
Z uvedeného, hodně zkráceného, výčtu je vidět, že Honza Pretel byl tou správnou osobou na tomto postu.
Někdy v průběhu minulého roku jsme ve vzájemné shodě usoudili (já a Honza Pretel), že aktivit IPCC směřujících k přípravě Páté hodnotící zprávy by se už měl účastnit někdo nový, méně „okoukaný“ a pokud možno i stejně erudovaný. Shodli jsme se, že by tímto novým odborníkem měl být RNDr. Ladislav Metelka, Ph.D. Stejně asi uvažovali i na Ministerstvu životního prostředí a nového člověka (bez konzultace s ČHMÚ) oslovili sami. Budiž jim přičteno k dobru, že vybrali stejně jako my. Jen zvolili opačný postup, který jsem nepovažoval za příliš šťastný a koneckonců ani za slušný vůči oběma pánům.
K 30. červnu 2009 byl tedy dr. Pretel odvolán z „funkce“ a nově byl ministrem životního prostředí jmenován do funkce kontaktní osoby pro IPCC dr. Metelka. Honza Pretel se jistě zasloužil o dobré jméno české klimatologie ve světě. Patří mu za to náš obdiv a minimálně poděkování.