Živé organismy se snaží ze svého prostředí získat co nejvíce podstatných součástí, které využívají ke svému růstu a prospěchu a naopak se vyhnout škodlivým faktorům. Již jednobuněčný nálevník trepka se vyzná: vzdaluje se od míst, která jsou pro ni nevýhodná a pohybuje se směrem k příznivějšímu prostředí. Čím dokonalejší jsou řídící centra, tím propracovanější je v nich „systém odměn“ (reward system), který naviguje, povzbuzuje a řídí jedince směrem k výhodným postupům.
Sloni mají paměť; po dlouhých letech rozpoznají svého bývalého trýznitele a ochotně ho udupají. Sloni mají duši a vědí, co je to smrt. Své umírající druhy doprovázejí a pohřbívají a k jejich hrobům se občas rituálně navracejí (více ZDE nebo TADY), nikdy však „z milosrdenství“ umírající neudupají.
To nejhorší mám za sebou, říkám si, jsem už stár... To nejhorší mám před sebou, ještě žiji...
Jaroslav Seifert: Deštník z Picadilly
Někteří policejní psychologové se domnívají, že dosavadní postupy rozpoznávající pravdivé a nepravdivé výpovědi především na základě projevené nervozity, nejsou zcela spolehlivé; nervozita a všechny její zevní projevy samy o sobě nemusí vycházet z nepravdivosti výpovědi, ale mohou být důsledkem situace, na kterou vypovídající není zvyklý. Došli naopak k závěru, že podstatné je opakující se převyprávění události, kdy pravdivě vypovídající svědek/obviněný postupně přidává další detaily, jak se mu vybavují, zatímco lhář svoji verzi stále opakuje nebo dokonce zestručňuje.