Stanfordský vězeňský experiment vyprojektoval a v roce 1971 realizoval Philip Zimbardo, který chtěl ověřit svou myšlenku, že chování člověka je determinováno prostředím a rolí, kterou v něm zaujme. Byl to jakýsi kontrapunkt k Milgramovu experimentu, v němž se jedinec ocitl pod tlakem druhé osoby na krátkou dobu; v Zimbardově pokusu neovlivňovalo jednání nic jiného, než zadané sociální uspořádání a experiment měl trvat mnohem déle, a to celé dva týdny. Jak pobíhal?
„Já jsem skutečně motivován k léčbě metadonem, protože denní dávka heroinu mě vyjde na dva tisíce a na to si musím nakrást. Ale při kradení jsem tak nervózní a dělá se mi tak zle, že nevím, jak dlouho to ještě stihnu dělat. Na detox nepůjdu, protože tam je to samej blbec.“ To je výrok třicetiletého muže propuštěného pro porušení režimu z léčebné komunity.