Depresivní nebo naštvaný člověk si nebude říkat, že svět je krásný. To by byla parodie. Ale mohl by si říkat, že svět je zajímavý. Pro začátek i to je dost.
Na tomhle světě mám rád spoustu věcí a patří mezi ně také slova. Převaluju si je v mysli i na jazyku a závidím Milanu Kunderovi esej o jedinečném českém substantivu „lítost“. Brelova báseň Pro trochu něhy je úžasná, ono i ve francouzštině – Pour un peu de tendresse – to zní krásně, ale mně pro specifický pocit stačí slovo „něha“. Jeho protipól slyším a hlavně cítím při vyslovení pojmu nenávist, v němž vnímám něco mezi ostrou dýkou a meluzínou. Závidím synestetikům jejich barevné a hudbou ozvučené vidění a slyšení, jejich bohatství vjemů. A tak si doplňuji potěšení tím, že pátrám po původu a vývoji výrazů, které mě zaujmou.