Nemám nic proti hinduistům, nevadí mi buddhisté, nevím, proč bych se měl pozastavovat nad tím, že můj pacient je křesťan, muslim, ortodoxní žid nebo vyznavač bokononismu. Je to trpící člověk a teď potřebuje pomoc, pravděpodobně moji pomoc. Proto ke mně zavítal.
Tahle pravda mi přišla na mysl (nejen) při četbě půvabných povídek Věnceslavy Lužické Květiny a ženy, které spatřily tiskařskou čerň a s ní světlo světa v roce 1895 v Praze díky matici Libuše, matici to zábavy a vědění. Na straně čtyřiašedesát jsem narazil na tento stylistický skvost: „Tací jsou mužové!“ zvolala kynouc mu, by usedl.
Tři kluci ve věku šesti až deseti let vtrhli do ZOO v Jihlavě a umlátili zde plameňáka. To je stejně špatná zpráva, jako že Miloš Zeman bude opět kandidovat.
Neučinili jsme tak, protože jeho poradci nám řekli, že by se na ní asi nenaučil jezdit, když ani příslušníkům VB se to tenkrát nepovedlo.