Chtěli jsme mu koupit encyklopedii
Neučinili jsme tak, protože jeho poradci nám řekli, že by se na ní asi nenaučil jezdit, když ani příslušníkům VB se to tenkrát nepovedlo.
O kom je řeč? O předsedovi vědecké rady ČLK, panu kolegovi MUDr. Zdenku Mrozkovi, který svou vzdělanost naplno rozvinul v MF Dnes, kde se nechal 4.3.2017 slyšet verbatim takto: „Já vlastně nevím, co psychosomatická medicína propaguje a dělá. Jestli to, že si s pacientem pořádně popovídá, pak spadá do všech medicínských oborů a nemusí mít vlastní. Pokud je to o něčem víc, pak jsme na to dosud nepřišli.“
Pokud to tak neřekl a dali mu to do úst zlí novináři, měl to dementovat. A tak nezbývá, než si vzkazovat touhle cestou.
Když už musím být členem této organizace, která si dvakrát po sobě zvolila do čela pana kolegu MUDr. Davida Ratha, jejíž delegáti na svém sjezdu v roce 2013 byli schopni vydat prohlášení hodné soudruha Beránka, který měl ještě v osmdesátých letech minulého století psychosomatiku za reakční pavědu, zatímco oni schválili mimo jiné že „ke zkvalitnění postgraduálního vzdělávání lékařů jsou nezbytná následující opatření“ (…) „Nezařazovat do systému postgraduálního vzdělávání obory, které nejsou založeny na principech EBM jako jsou například psychosomatická medicína…“; bod 43 usnesení XXVII. sjezdu, chtěl bych, aby si předsednictvo za moje peníze pořídilo nějakého kontrolora, který by zavčas upozornil na to, kam se posunula evropská a světová medicína, když na to jejich vědecká rada zatím nepřišla. A také by se mohl pozeptat, co se stalo se studií o homeopatii, jíž jsme se (za evropské peníze) také zúčastnili a jejíž výsledky byly už v loňském roce dostupné všude jinde, než u nás.
Chápu, že pro některé jednozávitové mozky je obtížné přiřadit do modelu porouchaného stroje, který medicíně odkázal Descartes, také vlivy z oblasti psychosociální, ale kvůli tomu, že se ke korytům dostanou omezení ideologové, by se neměl zastavit rozvoj péče o nemocné.
Každý praktický lékař a každý specialista může potvrdit, že nejméně 20 % jeho pacientů trpí funkčními, somatizačními či v nejobecnější rovině psychosomatickými obtížemi na které EBM (mimochodem také ne 100% úspěšná) nemá řešení. Nicméně není nic jednoduššího – když na to mentálně nedosáhnu – než to, co se mi nehodí do krámu, zakázat. Abych citoval Jirotkova Muže se psem: Negramotný sice nedovede dopis přečíst, ale dokáže ho roztrhat.
Asi, aby mi byl rozuměno, se budu muset snížit ke stejné argumentaci, jakou vůči psychosomatice použil jeden věhlasný neurochirurg, a to, že psychosomatika ještě nikomu nevyléčila mozkový nádor. Zdálo se mi pod mou úroveň mu odpovědět, že co já vím, neurochirurgie také nevyřešila cukrovku, ale jinak pro odpůrce zřejmě nejsme srozumitelní.
Jestliže je nepopíratelnou skutečností, že psychosociální příčiny vedou k takovým patologickým změnám organismu, že tyto jsou označeny za nemoc nebo poruchu, je logické, že by tady měl být někdo, kdo tyto poruchy bude umět řešit. Ale to vědecké radě ČLK zatím k mysli nedošlo. Nebo na mysl (dříve duše) nevěří, neb ji nikdy neviděla.
O kom je řeč? O předsedovi vědecké rady ČLK, panu kolegovi MUDr. Zdenku Mrozkovi, který svou vzdělanost naplno rozvinul v MF Dnes, kde se nechal 4.3.2017 slyšet verbatim takto: „Já vlastně nevím, co psychosomatická medicína propaguje a dělá. Jestli to, že si s pacientem pořádně popovídá, pak spadá do všech medicínských oborů a nemusí mít vlastní. Pokud je to o něčem víc, pak jsme na to dosud nepřišli.“
Pokud to tak neřekl a dali mu to do úst zlí novináři, měl to dementovat. A tak nezbývá, než si vzkazovat touhle cestou.
Když už musím být členem této organizace, která si dvakrát po sobě zvolila do čela pana kolegu MUDr. Davida Ratha, jejíž delegáti na svém sjezdu v roce 2013 byli schopni vydat prohlášení hodné soudruha Beránka, který měl ještě v osmdesátých letech minulého století psychosomatiku za reakční pavědu, zatímco oni schválili mimo jiné že „ke zkvalitnění postgraduálního vzdělávání lékařů jsou nezbytná následující opatření“ (…) „Nezařazovat do systému postgraduálního vzdělávání obory, které nejsou založeny na principech EBM jako jsou například psychosomatická medicína…“; bod 43 usnesení XXVII. sjezdu, chtěl bych, aby si předsednictvo za moje peníze pořídilo nějakého kontrolora, který by zavčas upozornil na to, kam se posunula evropská a světová medicína, když na to jejich vědecká rada zatím nepřišla. A také by se mohl pozeptat, co se stalo se studií o homeopatii, jíž jsme se (za evropské peníze) také zúčastnili a jejíž výsledky byly už v loňském roce dostupné všude jinde, než u nás.
Chápu, že pro některé jednozávitové mozky je obtížné přiřadit do modelu porouchaného stroje, který medicíně odkázal Descartes, také vlivy z oblasti psychosociální, ale kvůli tomu, že se ke korytům dostanou omezení ideologové, by se neměl zastavit rozvoj péče o nemocné.
Každý praktický lékař a každý specialista může potvrdit, že nejméně 20 % jeho pacientů trpí funkčními, somatizačními či v nejobecnější rovině psychosomatickými obtížemi na které EBM (mimochodem také ne 100% úspěšná) nemá řešení. Nicméně není nic jednoduššího – když na to mentálně nedosáhnu – než to, co se mi nehodí do krámu, zakázat. Abych citoval Jirotkova Muže se psem: Negramotný sice nedovede dopis přečíst, ale dokáže ho roztrhat.
Asi, aby mi byl rozuměno, se budu muset snížit ke stejné argumentaci, jakou vůči psychosomatice použil jeden věhlasný neurochirurg, a to, že psychosomatika ještě nikomu nevyléčila mozkový nádor. Zdálo se mi pod mou úroveň mu odpovědět, že co já vím, neurochirurgie také nevyřešila cukrovku, ale jinak pro odpůrce zřejmě nejsme srozumitelní.
Jestliže je nepopíratelnou skutečností, že psychosociální příčiny vedou k takovým patologickým změnám organismu, že tyto jsou označeny za nemoc nebo poruchu, je logické, že by tady měl být někdo, kdo tyto poruchy bude umět řešit. Ale to vědecké radě ČLK zatím k mysli nedošlo. Nebo na mysl (dříve duše) nevěří, neb ji nikdy neviděla.