Na Václava Hnátka padl smutek (doktor Vlach by jistě dodal, že je to lepší, než kdyby na něj padlo lešení) z představení Svěráka a Uhlíře Trvalky uvedeného 28. října 2017 v O2 aréně, zatímco tisíce diváků aplaudovaly vstoje a vynucovaly si přídavky. Kromě toho, že on by to byl udělal úplně jinak, by byl také vyhnal Uhlířovu doprovodnou kapelu, která s oběma protagonisty vystupuje a nahradil ji něčím vznešenějším, zřejmě symfonickým orchestrem. Rovněž zpěvačky mu nesedly a tak nebýt toho, že se národní poklad musela připravovat na ceremoniál, byl by ji tam nejspíš pozval (zpěváky-muže by podobně mohl nahradit ostravský fízl).
To je tak unikátní grázl, že by snad měl být chráněný. Tato slova nebyla vyslovena o žádném z našich politiků, ale před staletími o jednom z hrdinů Shakespearovy hry uváděné u nás jako Konec dobrý, všechno dobré. Nicméně jako charakteristiku mnoha současných kandidátů je lze bez sebemenší změny použít.
Phineas Gage, pětadvacetiletý oblíbený a úspěšný předák na stavbě železnice poblíž města Cavendish ve Vermontu, utrpěl 13. září 1848 zranění, které se zapsalo do historie neurologie, psychiatrie a nakonec celé medicíny. Při nepodařeném odstřelu mu železná tyč (3,2 cm průměr, 110 cm délky) prolétla hlavou od levé lícní krajiny směrem do temenní oblasti a odstranila při té příležitosti i kus mozku.
Začátkem prosince 1989 zavítala do Prahy moje neteř, tehdy dvaadvacetiletá, aby podpořila myšlenky obrozující zemi, v níž se narodila a v níž pobyla něco přes jeden rok. Překypovala dobrou vůlí, kalifornskou češtinou a dírami na kolenou svých parádních texasek. Tehdy to byla čerstvá móda. Přetrvala do dnešních dnů.