Začátkem prosince 1989 zavítala do Prahy moje neteř, tehdy dvaadvacetiletá, aby podpořila myšlenky obrozující zemi, v níž se narodila a v níž pobyla něco přes jeden rok. Překypovala dobrou vůlí, kalifornskou češtinou a dírami na kolenou svých parádních texasek. Tehdy to byla čerstvá móda. Přetrvala do dnešních dnů.

Tahle stylizace lidí, vesměs dívek, které rozhodně netrpí hmotnou nouzí a nedostatkem, do role zuboženého děvčátka se sirkami (nebo to má být Villon: nahý jak červ, oděn jak prelát sám?), mě fascinuje. Co má symbolizovat – v kontrastu s těmi v kostýmku a s termoskou v ruce – tahle třicet let přetrvávající móda, dress code českých dívek a mladých žen v průměru mezi patnácti a pětadvaceti roky?

Vzhledem k době a prevalenci výskytu už to dávno není módní exces, je to jistá uniforma a já se ptám, co její vojandy tím chtějí říct, je to odhánění potenciálních nápadníků, nebo naopak jejich rafinované přitahování odhalením kolene? Je to neverbálně vyjádřený výrok: Kašlem na to, abychom se o něco staraly? Nebo je to symbol jejich rozervané duše? Protest „utlačované většiny“ (s tlačeným a stlačeným – na úrovni tlačenky, neboli špekbuřtu – arcibiskupem Dukou)? Pomyslely někdy ty dámy, že vypadají jako pozdní ilustrace k textu, který říká: Neber si synečku, ze dvora cerečku,...ona má sukničky ucouraný všecky?

Už jsem se s takto oděnou otrokyní módy potkal v Rudolfinu, zatím ještě ne v divadle a také na jiných kusech oděvu jsem tuhle elegantní úpravu neviděl, ač rozsápaná blůza by jistě přitáhla mnohem víc zasloužené pozornosti, nemluvě o sukni patřičně natržené v sedací části. Jako když si Mrs. Simpsonová nezapla kdyse jeden knoflíček a jejího nápadníka to stálo anglický trůn. Školení ve výrobě správných trhů by také mohli poskytovat Laurel a Hardy.

Pitný režim řešený v prostředcích MHD Zdravuškami (pamatuje na ni ještě někdo? Pak byla taky hra o Bacilínkovi..., ach, kde jsou?! O jeho partnerce vím, že její poslední slova zněla: Ukončím svůj život s hnusem / dám se přejet autobusem; ale kde je jejich hrob?). Nastoupí do metra vyjme z uší špunty na špagátě, z ruksaku pak dvoulitrovou petflašku a jemně, v objemu malého panáka, si z ní cucne. Zandá do ruksaku, nasadí zpět špunty a začne prstíky rejdit po chitrém telefonu (převzato z pana Kaplana: Mitnick – chitrá dáma, v palic samá sláma).

Profesor Lieberman tvrdí, že Homo sapiens sapiens se dal na pochod před sedmdesáti tisíci roky, pravděpodobně někde v Tanzanii, když se tam narodili Boltovi prapředci, kteří měli dostatek rychlých svalových vláken, takže byli schopni uštvat antilopu. Tím se dostal do jídelníčku optimální přísun bílkovin, což spolu se zlepšeným přísunem kyslíku po úpravě dýchacích cest vedlo ke zkvalitnění stavby i funkce mozku.

Co se týkalo pitného režimu, k napajedlu měli tehdy naši prapřeci, stejně jako jiná zvěř, přístup dvakrát denně a tak si představuju, jak si tehdejší pradámy nabraly do praflašek pravodu a pak za pochodu savanou decentně upíjely. Byl to jejich prapitný prarežim? Díky tomu, jsme se mohli i my dočkat toho, že jsme se ocitli na této planetě? Je dobré, že už nemusíme hltat syrovou antilopí kýtu se svěží přílohou tvořenou listím, bobulemi a různou žouželí, tážu se, zda je nutné vytahovat přes den petflašky a usrkávat na znamení, jak zdravě žijem.

Tetování patřívalo za mého mládí do subkultury kriminálníků a pubertálních pitomců. Ti druzí, nabyvše rozumu, přemítali, jak se podivné ozdoby (a současně „zvláštního znamení“ v občanském průkazu) zbavit. Dnes se honosí tetováží už také nejméně polovina státních zaměstnanců demonstrujících tak svou ochotu lapit žloutenku typu C a nelišit se tak od toxikomanů, kteří ve své nedočkavosti po droze si tuto vstřikují do žil spolu s dalším svinstvem.

V Japonsku, rodném to kraji rozšířené tetováže nedávno odsoudili jednoho Mistra za to, že jeho pracoviště postrádalo hygienický standard vyžadovaný od zdravotnických zařízení. Marně se hájil, že není zdravotník, nýbrž umělec a že jeho omezování je porušováním ústavy. Dostal pokutu 150 000 jenů, což je 1 300 USD.

Nevím, jaká pokuta by měla být udělena za porušování pravidel mentální hygieny a otravování ovzduší, kterého se dopustil Miloš Zeman, tím že v týž den, kdy byl oficiálně oznámen vynikající ekonomický stav naší země, která co se týká bohatství, je na druhém místě mezi postsovětskými satelity, prohlásil, že Sobotkova vláda byla vládou promarněných příležitostí. Postrádá to logiku, jako ostatně mnohé páně prezidentovy bláboly. Jedno z hesel Skálovy komunity znělo: Hůl do vody strčená / zdá se býti zlomená, / tebe voda nezlomí / z rumu však jsi pitomý.