Kdy jindy odlehčeně vzpomenout na Smrtku, než v horkém létě, v době sklizně a hojnosti všeho, kdy na ni zapomínáme a zapomeneme jako na smrt. V listopadových plískanicích a teskném soumraku bychom se rozesmutnili, takhle můžem ještě zažertovat a zapomenout na osamělost, jíž jsme každodenně víc a víc vystavováni odchody svých blízkých k té řece Styx, k níž dřív nebo později dojdem také ale oni už tam nebudou, protože mezitím došli až k řece Léthé a z té popili Alzheimerovy tinktury.
Vidkun Quisling se narodil 18. července 1887 a byl popraven 24. října 1945 v Oslo. Byl to norský důstojník a fašistický politik. Po vypuknutí 2. světové války se zasazoval o to, aby se Norsko stalo německým protektorátem, což se mu vskutku povedlo a nebylo to od něj právě to nejchytřejší. Nicméně se zapsal do historie a do thesauru mnoha jazyků. Slovo quisling dnes platí v mnoha světových jazycích jako synonymum pro kolaboranta či vlastizrádce.
Co si vzpomínám, Rumcajs byl vykázán z města Jičína za urážku starostenský nohy. Dnešní vládce takové prkotiny nezajímají, pohrdli také své mentální zralosti přiměřenou formou soupeření, známou jako „kdo dál a kdo vejš“ (nelze se divit, mezi nabubřelostí ega a velikostí onoho údu bývá nepřímá úměra) a hrajou novou variantu nazvanou: Kdo je větší hulvát.
Kdo měl to potěšení vidět v padesátých létech ve Stavovském divadle Osbornova Komika, musí mít dodnes v paměti mistrovské výkony Jaroslava Marvana, Ladislava Peška, Jiřiny Šejbalové a dalších. Marvan v roli starého komika na jednom místě vzpomíná: Karlík Klein, Karlík Klein. Říkal, buď slušný na lidi, až půjdeš nahoru. Mohl bys je potkat, až půjdeš dolů...