Kdo měl to potěšení vidět v padesátých létech ve Stavovském divadle Osbornova Komika, musí mít dodnes v paměti mistrovské výkony Jaroslava Marvana, Ladislava Peška, Jiřiny Šejbalové a dalších. Marvan v roli starého komika na jednom místě vzpomíná: Karlík Klein, Karlík Klein. Říkal, buď slušný na lidi, až půjdeš nahoru. Mohl bys je potkat, až půjdeš dolů...

S tím zřejmě nepočítá současná místy nahoře se kochající soldateska domnívající se, že je představitelkou neomezené moci, které se musí všichni kořit. Nelze nevzpomenout perly překladu z knih Jaroslava Žáka: Seděl na trůně oděn v nach a zlatohav a stvůry mu pochlebovaly. Hradní mluvčí vzkázal do Plzně, že je hulvát první kategorie (alespoň v něčem jde o špičkové umístění), přidal urážky za to, že plzeňští radní chtějí, aby velkomožný pán prezident se choval jako spořádaný občan a zaplatil parkovné.

Slovenský donašeč na StB hulákal na mladé poslance a jeho významný spolupracovník se v neděli předvedl v televizní diskusi jako nevychovaný hospodský tlachal, kterému chybělo už jen závěrečné: Tys urazil moji matku, pojď na h*jzl! Ministryně spravedlnosti se projevila víc jako zpupná feudálka než jako úřednice, která má sloužit občanům (a mimo jiné je také informovat) a jest se divit, že dotěrné novináře ještě nenechala spráskat, nebo po vzoru Ferdinanda II. přibít k pranýři za jazyky. A to vše s požehnáním šéfa a ochránce, navzdory její hluboké myšlence o odložení celé té trapné maličkosti zatím stále trestně stíhaného.

Tahle velkolepá moc má jeden rub: není schopna poskytnout sebemenší ochranu občanovi. Když občan, pravda, ne zcela rozumně nalétne podvodníkům, jak bylo nedávno předvedeno v televizním dokumentu Obchod se zdravím, není moci, která by se ho zastala a která by udělala přítrž podobným praktikám. Všechny instituce, které vládnou nějakou mocí, daly od případu ruce pryč s patřičným vysvětlením, že k žádnému zásahu nemají kompetenci. Zato na šikanování je tu sil dost.

Milé spoluobčanky, milí spoluobčané, svěřili jsme dílem dobrovolně, dílem z lenosti a dílem pod nátlakem, nebo se nás dokonce nikdo neptal, značnou část svých kompetencí do rukou státu. Ten si od nás sice na to vybere dost na daních, ale aby udělal něco pro občana, který se ocitl v tísni, nelze od něj požadovat. Zato mafiánské bossovské manýry od jeho představitelů (které platíme) čekat musíme. Není na čase to změnit? Má být vzorem práva, představitelkou spravedlnosti na několik dalších let, arogantní švindlující pseudoosobnost?