Ze součtu pořízeného na základě statistik publikovaných na seriózních zdravotnických portálech vychází, že na Zemi je vážně nemocno 172,5 % veškeré populace a zbytek – asi tři miliardy lidí – trpí hladem a podvýživou. Pokud jde o Evropu, nemocnost bude patrně nejvyšší v naší zemi, neboť zde pacienti navštěvují lékaře 2-3x častěji než na zbytku kontinentu. Z toho logicky vyplývá, že Česko je promořeno přinejmenším 400% chorobností a jedinej zdravej orgán nebude slezina, jako u Vlasty Buriana, ale hradní mluvčí Petr Hájek, který, na rozdíl od zbytku obyvatel, nepochází z opice. Zdravotní stav pana presidenta mi znám není.

Teď hrozí lidstvu další děsná choroba, jak nás upozorňuje jeden z nejkvalitnějších lékařských časopisů, British Medical Journal, který se na blogu úderně ptá: „What do you think about the possible psychological and behavioural effects of facebook and other social networking sites on people?“ A pod tím se skví první tragický příběh mladého muže, který spatřiv profil zrádné milenky na facebooku dostal astmatický záchvat. Zřejmě ji do té doby viděl jen en face, teprv FACEbook mu paradoxně zprostředkoval její profil.

Nové choroby jsou sice zákeřné (především musí být co nejrychleji léčeny farmaky firmy XXY nebo XYZ – v tom spočívá jejich největší užitek), ale vesměs nedecimující populaci/populace. (Decimování byl chvályhodný postup používaný k napravení mravů vzbouřených legií: v nastoupeném útvaru již zkrocených legionářů byl každý desátý zabit. Dalo se to opakovat i několikrát a údajně zde vznikla říkánka končící veršem „kolik nítí do desíti.“).

Protože vynalézání nových chorob je nesporně finančně výhodné, rozhodl jsem se také vyběhnout na tuto zlatonosnou stezku a zvýšit svůj celkový zisk tím, že představím lidstvu hrozbu decimující, stejně krutou jako je dnes AIDS. Současně ale již spolupracuji s firmou Kaizer na proponované léčbě jedním jejím preparátem, jehož se prodalo méně, než se čekalo, čímž vznikla situace, že ten teď čeká na plné uplatnění (viz Čekání na Godota).

Inspirovala mě pravdivá a tragická sága zanikajícího rodu medvěda pandy. Podrobností se lze dobrat na stránce BBC, což je medium seriózní, které nekecá. Všechno začlo tím, že pandí pramáti někde ztratila jeden gen a už ho nenašla. Nikdo ho nenašel a pandové, pandy a panďátka, původně všežravci jako všichni medvědi, náhle ztratili chuť na maso a přešli k bambusu. Přestože jim tato strava šla zdánlivě k duhu (správně by se mělo říkat: „k duze“), konečné důsledky jsou katastrofální. Pandové se přestali zajímat o rozmnožování, resp tyto aktivity se jim pro příšerné zmenšení penisu nedaří, navzdory tomu, že vědci jim podali viagru a pouštěli k tomu pandí porno. Fakt!

Nutno říci, že neúspěšné potenciální pandí otce dost otrávilo, když se jich partnerky s úšklebkem ptaly: „A plat máš taky malej?“ Pandí matky však také mají svůj podíl na vymírání. Mají (také) velice malé časové okno (72 hodin ročně) na otěhotnění, délka jejich těhotenství je proměnlivá a neodhadnutelná od několika týdnů po několik měsíců a když porodí víc než jedno mládě, nemají dost mléka, protože nejsouce kravami je z té mizerné stravy nevyrobí.

Jak lze využít těchto poznatků? Metodou vedoucí ke světovým objevům je extrapolace! Například Hans Selye tak přišel na podstatu psychosociálního stresu u lidí, aniž musel udělat jediný experiment. Analogie se nabízí naservírovaná na zlaté míse jak Arcimboldovo zátiší. Na řadě jsou vegetariáni, ti požírači mrkve a dalších komodit z prvního článku potravinového řetězce, čímž se podobají pandám. Kardinálním příznakem mužů je sice pozvolné, ale nevratné krnění pohlavního ústrojí s následnou impotentia coeundi (a finálně vymřením rodu po meči), které již dříve bylo transkulturálními psychiatry opakovaně zaznamenáno v jihovýchodní Asii a zaneseno do odborných análů pod jménem „koro“. Při této chorobě hrozilo nejen úplné zakrnění postižených orgánů, ale dokonce jejich zanoření do dutiny břišní. U žen je narušen cyklus obdobně jako u pandích samiček. U obou pohlaví jsou sexuální změny spojeny s úzkostí. Behaviorální příznaky druhého řádu jsou přepestré, společný jim je asociální až antisociální charakter.

Myslím, že nemusím ani svolávat předem vědecké konference na Havaj a do Rarotonga, jak je u nových nemocí zvykem; ostatně ani na to nemáme. Majitelé firmy utopili své úspory ve vývoji již zmíněného prášku proti pihám, který nejde na odbyt a já chci zbohatnout, ne zchudnout. Stačí pohodit zmínku do několika bulvárních listů, cestou nabalující se sněhové koule se toho chytnou další a pár hypochondrů zakrátko strhne lavinu. Do týdne se pacienti jen pohrnou. Kdyby do toho šťourali odborníci, máme argument: koro tu nezpochybnitelně bylo! Ale oni nezašťourají. Než se proberou, my budeme v balíku.

Pak už věci poběží samy. Falešný poplach týkající se radaru ve Skrundě přitáhl do této lokality několik desítek mezinárodních expertů a to šlo jen o pitomé záření. Tady jde o daleko víc. Jen tuším, že se mi nepodaří vyvolat diplomatické napětí mezi Japonskem a Čínou, což se jednomu zesnulému čínskému pandovi povedlo. Když ho totiž v Tokiu japonští veterináři uspali, aby mu odebrali spermie, on jejich zákrok nepřežil. Čína na tuto skutečnost reagovala velmi nevrle, prý dokonce poslala nějaké noty. Protože však čínských vegetariánů je mnohokrát více než pandích samců, jeden zemřelý v péči japonských veterinářů nepředstavuje hrozbu pro mír a přátelství mezi národy.

Konkurence se nás pokusila předběhnout (viz dnešní zprávu: Češi vynalezli proteinové nudle, mohou pomoci ke zdravější výživě – není jasné, zda Češi, nebo nudle), ale s tím si netřeba lámat hlavu. Lid (ano, ten s právem na zdraví) chce léky, a ne nějaké diety, tím méně návrat k přirozené stravě, která by to vyřešila bez medicíny. Zbývá už jen vymyslet patřičně chytlavý název, který se zároveň dobře pamatuje. Jednak pro chorobu (napadá mě třeba AVESAS = Acquired Vegetarian Sexual Atrophy Syndrome), jednak pro lék (Atrostop?). Ten asi na začátku budeme vydávat za potravní doplněk, abychom předešli tahanicím s povolujícími komisemi, které dneska nevědí, co by chtěly… A na to my, jak jsem již uvedl, nemáme.

Ještě přemýšlím, koho si vyberu a expertně doporučím za výrobce měřidel (penometrů) a hygienicky nezávadných prodlužovadel atrofovaného údu a též kde po rozbourání Územního plán sídelního útvaru hlavního města Prahy postavím svou kliniku. Líbily by se mi Hradčany. Pohléd do historie zacílený na vznik, vývoj a ekonomické úspěchy některých jiných nově objevených chorob mi dodává optimismu při pohledu do budoucnosti.