Americká lékařská společnost uvedla mezi deseti nejzajímavějšími událostmi loňského roku příběh z texaské nemocnice, který si jistě původně nečinil ambice na světovou popularitu, nějak se ale vymknul naplánované režii a byl prostřednictvím portálů určených ke vzdělávání rozprasen na všechny kontinenty.

Jedná se o událost, která se konkrétně týká zdravotní péče, v obecných rysech se ale mohla odehrát v jakékoliv profesní či sociální skupině. Protože něco podobného by se u nás nikdy nemohlo přihodit, chci s touto kuriózní příhodou seznámit též naši veřejnost.

Pan doktor Ronaldo Arafiles Jr. z Winkler County Memorial Hospital v Kermitu (Texas) si ve své praxi počínal jako prase. Ač neměl oprávnění k chirurgickým výkonům, věnoval se jim s velkou oblibou a nadšením šíleného vědce: tu přišil kus neodpovídajícího kožního štěpu, když ten nebyl po ruce, neváhal jako náhražku použít také gumu. Jeho poslední zákrok („oprava“ zhmožněného prstu pomocí kusu gumy stažené z jednoho chirurgického nástroje) byl poslední kapkou do pověstného poháru trpělivosti zdravotních sester, které mu při těchto výkonech asistovaly.

Anne Mitchell, RN a Vickilyn Galle, RN (RN = diplomovaná sestra) se namíchly a poslaly anonymní hlášení nadřízené odborné lékařské instituci, v němž uvedly dle pravdy, že pan doktor páchá v nemocnici kousky, jež jsou zjevně v rozporu nejen s dobrými mravy. Když se problém začal prošetřovat, pan doktor zavětřil a bystře usoudil, odkud vítr fouká. V takových situacích je dobré mít spolehlivé a vlivné přátele. Pan doktor jednoho měl. Roberta Robertse.

To byl shodou okolností místní šerif, navíc kumpán z golfu, parťák v obchodech s potravinovými doplňky a vděčný pacient, přesvědčený, že nebýt pana doktora, on už by nezdobil povrch této planety, leč spočíval sice nehluboko, ale přece jen pod ním. Ten písknul na policajty, ti nelenili a obě sestřičky vsadili do šatlavy s obviněním ze zneužití důvěrných informací s cílem poškodit určitou osobu, což je zločin třetího stupně, za který lze jít do lapáku až na deset let. Šerif také opatřil důkazy, protože v zabaveném počítači našel text odeslaného dopisu.

Vypadalo to – pro pana doktora – docela dobře, ale i ty nejlepší plány se mohou zaseknout, což se v tomto případě stalo také. Státní zástupce propustil okamžitě na svobodu jednu ze sester a druhá byla propuštěna na základě výroku poroty. Ale s propouštěními se roztrhl pytel a pro nedostatek loyality (tuto pasáž jistě ocení politolog Lidových novin pan Doležal) byly obě sestřičky také propuštěny z nemocnice a čekal je soud s možností již zmíněného trestu v případě prokázané viny.

Ten se vlekl několik dlouhých měsíců a nakonec zcela očistil obě zdravotní sestry a naopak se začal věnovat panu doktorovi, kterému prokázal minimálně devět případů pochybení. Namíchnuté sestřičky se obrátily na Federální soud a zažalovaly jak pana doktora, tak nemocnici. Nakonec svou žalobu stáhly a spokojily se s kompenzací 750 000 USD.

Nic z toho, co zde bylo popsáno by se u nás pochopitelně nikdy stát nemohlo. Kdyby se k tomu neuvěřitelnou shodou náhod jenom v náznacích schylovalo, je tu ještě poslední skutečnost, která je u nás naprosto nemyslitelná. Komentátor místního tisku na závěr kauzy napsal: „Je dobré vidět, že spravedlnost nakonec zvítězila, ale je úděsné, že trvalo několik měsíců, než se tak stalo.” U nás by to netrvalo několik měsíců. A vítězství spravedlnosti? Těm pohádkám nevěří už ani předškolní děti.