Spiklenecké teorie mě vždycky fascinovaly, líbilo se mi, jak parta několika šikovných lidí nepotřebuje ani pevný bod ve vesmíru a pohne zeměkoulí. Zaujalo mě třeba, že před jednadvaceti roky stačilo, aby se Václav Havel spiknul s Miloušem Jakešem a ve správné chvíli (to byly Havlovy kulisácké zkušenosti) nechali čas oponou trhnout a změněn byl svět…

Pak jsem ale také viděl naprosto břídilské spiknutí vedené sice nadaným, ale naprosto ledabylým spiklencem Janem Hnízdilem, který si pro svůj ďábelský plán – dostat hlavu státu do blázince – vybral zcela nevhodné spojence, místo toho, aby vyhledal spolehlivé partnery mezi zednáři. Však mu také Adam B. Bartoš řádně vyčinil a na velké nebezpečí zednářů preventivně důrazně upozornil.

Dnes zjišťuji, že jsem málem překazil spiknutí reformátorů, které již dává do pohybu děje zasahující dosud neřešitelný problém našeho zdravotnictví. Udělal jsem to skoro tak nešťastně a nechtěně, jako když ministr Svoboda (ten lidovecký, ne ten ze spiknutí se Snopkovou v továrně na kočárky) překazil americký strategický nákup stíhaček z Běloruska. Ale bohudík moje „ukecnutí“ nikdo nezaznamenal a tak se snad dočkám i výsledku. Napsal jsem totiž před čtyřmi týdny pod rozhořčený etický článek Jana Payne tuto připomínku: Mně se vůbec nelíbí, že doktor musí pracovat dvojnásobnou dobu, aby vydělal normální peníze; přepočteno na hodinovou mzdu asi 150.- na hodinu. Taky se mi nelíbí, že nemocnice berou absolventy na 0,1 úvazku a nutí je pracovat na celý.

Taky se mi však nelíbí, když se 4000 doktorů nechá zmanipulovat někým, kdo míří úplně jinam, než s práporem za jejich blahem (táta Falbr už je v Bruselu, táta Štěch v senátu, táta LOK a táta ČLK taky už potřebují něco lepšího).

Nikdo není tak blbý, aby si nespočítal, že takové množství lékařů žádná země nepohltí (krom hromadného hrobu) a tedy že lékaři neodcházejí, ale vyčkávají. Organizovaně. Načasovaně. V čí asi režii? Komu to prospěje? Tahle akce skutečně NENÍ o pravidlech volného trhu, ale o něčem úplně jiném.

Já hlupák netušil, že sleduji děj napínavější než film PODRAZ! Dnes vidím „plot“ (to říkáme my, zasvěcenci, anglicky) jasně před sebou: Spiklenec Lev Hegel, agent Mossadu, si cílevědomě a pečlivě připravuje cestu do křesla ministra zdravotnictví. Jedinou vážnou konkurentkou by mu mohla být Jana Bobošíková. Po neúspěšném pokusu odstranit ji na prezidentský stolec ji za pomoci vlivných přátel uklízí do Bruselu. Cesta k moci je volná.

Ještě než spiklenci za peníze rakouské šlechty zapůjčené knížeti K.Š. zmanipulují parlamentní volby, zavazuje si Hegel protřelého agenta Angela, vyškoleného v letech 1980 - 1990 v nemocnici Ministerstva vnitra samotným Putinem. Angel má za úkol infiltrovat odbory, což se mu daří.

Koordinovaná akce začíná v září 2010, kdy Hegel ztečí dobývá ministerstvo, zatímco Angel vyhlašuje akci s původním krycím názvem Nepudu domů, přejmenovanou pro veřejnost na Pudu pryč! Namíchnutí doktoři se nechávají angažovat jako statisté pod patronací agentury Ering PRD a podávají výpovědi.

Hegel (s tváří pokerového hráče) nevyčkává zalehlý pasivně na matracích, nýbrž se zápalem se věnuje své oblíbené karetní hře, v níž během pár měsíců zaznamenává zisk okolo dvou miliard korun, který nezdaněný vrhá do akce. Angel otáčí o 180 stupňů a přechází do druhé etapy nazvané Pudu zpátky, která je současně přípravou pro jeho odlet na Bahamské ostrovy, kam by mu mělo přistát též několik milionů z Hegelových miliard. Hehehe… Hegel není rozdávačnej.

Předpokládaný vývoj: Zneužití lékaři zjišťují, že akce Pudu zpátky nepostupuje podle plánu. Podlé ministerstvo odmítá vyhlásit interdikt nad nemocnicemi, které nechtějí v plném počtu anulovat výpovědi, naopak tleská tomu, že se ruší stovky a tisíce nákladných lůžek, a že odtud se odvíjejí další reformní kroky, neboť konečně bude nutné – a proto i možné – hnout celým systémem.

Je vždy věcí tajných služeb, komu „přišijou“ zásluhy na vzniklých změnách, mně ale už nikdo nic nenamluví. Hegel s Angelem v režii Mossadu; jejich spiknutí jsem prokouknul!